VOD (1)
Série(2) / Epizody(15)
Obsahy(1)
Nadia (Natasha Lyonne) slaví 36. narozeniny. Běžná oslava v newyorském bytě jejích kamarádek se však promění v její noční můru, když ji ještě ten večer srazí taxík. Místo smrti se však vrátí do koupelny onoho uměleckého bytu na onu oslavu. Po jejích několika dalších náhlých úmrtích a i návratech do oné koupelny zjišťuje, že tu něco nehraje. Ale co? (hansel97)
(více)Videa (3)
Recenze (57)
Teda, tá pesnička čo sa opakovala s každou smrťou hlavnej hrdinky mi po čase začala liezť pekne na nervy. Ešte teraz ju mám v hlave a nie a nie ju dostať von. Čo sa týka obsahovej stránky, mám veľmi rád tento námet - zacyklenie v časovej slučke, no v tomto prípade ma dejová linka moc neoslovila. Začiatok ešte ušiel, ale potom sa to začalo roztekať všetkými možnými smermi, ktoré ma nijak zvlášť nezaujali. A veľa vecí tu nebolo dovysvetlených, napr. to "mladšie ja," jeho význam mi akosi unikol, prišlo mi zbytočné. Samotná hlavná hrdinka mi tiež liezla poriadne na nervy - herečka výborná, no z jej postavy sa mi chcelo každú chvíľu grcať. Absolútne nechápem ako tento miniseriál mohol byť podľa jednej stránky zaradený medzi štyri najlepšie seriály tohto roku. A potom verte všelijakým rebríčkom typu "must see before die" a podobne. Veľmi slabý priemer, iba vďaka môjmu obľúbenému námetu. 50/100 ()
Nadia je sice většinu času napřesdržku, ale já z ní nemůžu spustit oči. Fascinuje mě vzhledem, mimikou i tím prokouřeným hlasem. A pak dostane parťáka, který nemůže být odlišnější než ona... a mě to baví, čím dál víc. Časová smyčka je celkem obehraný formát, ale tohle je takovým trošku podvratným způsobem zábavné a svěží. ()
Příběh vypráví o cynické mladé ženě jménem Nadia, která z nějakého důvodu prožívá svoje narozeniny stále dokola. Pokaždé se jí podaří nějakým nešťastným způsobem zemřít a postupně se tak snaží přijít na to, co se jí stalo a jak se z tohoto kolotoče vůbec dostat. Během 8 epizod seriál pracuje hlavně s morbidním a černým humorem. Místama dokáže zaujmout i stylem jakým jsou provedena úmrtí a co se týče vyprávění příběhu, tak v tom vyloženě exceluje. Ani nachviličku jsem se nenudila. Klíčem jsou rozhodně postavy a jejich charaktery, dialogy, humor a pevná vize autorů. Ta se nakonec promění v dost dobrý žánrový zvrat, který překvapivě funguje na jedničku. Z černé komedie, která začíná vážné a depresivní téma vyprávět humorným stylem, se vyklube cesta do minulosti a trýznivého života hlavní protagonistky. Nechybějí ani mírně hororové nebo svým způsobem 'psycho' scény, na které se opravdu moc dobře kouká. Pochvalu si rozhodně zaslouží i herci, lepší herečku si v této roli ani nedovedu představit. Natasha Lyonne je jedna z mála hereček, které cynicky-sarkastické postavy dokáží zahrát velice realisticky a to má pak jeden pocit, že ani nehrají ale jsou pouze sami sebou. Jednoduše řečeno, jde o seriálový standard, který ne každého nadchne, ale zase nadruhou stranu vůbec nevyrušuje. Musím opravdu zatleskat tvůrcům, kteří i když zvolili téma 'cestování v čase' si zachovali velkou dávku originality a našlápnutého humoru. Russian Doll je ideálnim binge-watch materiálem plný zabavných scén a dialogů. Na chuti tomu přidává ještě ústrední skladba od Harryho Nilssona, která začne hrát pokaždé, když Nadia zemře a probudí se v koupelně. - "Fun is for suckers. Staring down the barrel of my own morality always beats fun." ()
Časová smyčka tak otravná jako zaseknutý gramofon. Ale ten se dá ještě docela zvládnout. Tohle prostě byla jebanina neustále toho samého dokola. I spolu s tím, že kouzlo se vytratilo hned po prvních pár minutách prvního dílu. A nic víc. Poté už to možná dostává nějaké grády, ale pro mne už je to tak nelukrativní záležitost, že mne to ani nezajímá a dojíždím seriál se silnou averzí, kdy (pokud tam byl) plotwist nebo rozuzlení není nějaké zajímavé nebo chytlavé. Ještě štěstí jsou zde projekty z letošního roku, který ho dokázali lépe nastartovat. Toto bylo dost mimo mne. Až odporně moc. ()
Tvůrci seriálu podali opravdu mimořádný výkon. Prvními dvěma díly mě otrávili tak, že kdyby do hlavní role neobsadili Nataschu Lyonne, kterou žeru hlavně pro její hlasový projev, asi bych další pokračování vzdal. To by ale byla škoda, protože s dalšími epizodami přišlo výrazné zlepšení scénáře, nuda se vytratila a já jsem se začal velmi dobře bavit. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že si ze mě tvůrci celou dobu dělali srandu. ()
Galerie (145)
Photo © Netflix
Zajímavosti (4)
- Celý tým tvůrců od scenáristek po režii tvořily výhradně ženy. (zbyshek)
- Song, který hraje v koupelně po každé smrti Nadii (Natasha Lyonne), je „Gotta Get Up“ od Harryho Nilssona. (zbyshek)
- Celá druhá řada, tedy její první epizoda, začíná monumentálně znějící skladbou „Personal Jesus“ z roku 1989 od britské elektronické kapely Depeche Mode, kdy během úvodních titulků sledujeme cestu Nadii (Natasha Lyonne) podzemkou do nemocnice Lenox Hill. (Dangerous2)
Reklama