Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Apokalyptické vyobrazení války, hladomor a utrpení. Děsivá mračna se stahují nad zemí. Temnota povstala a s ní hrůzné kreatury s obrovskými černými křídly a děsivými tvářemi. To ďábel přichází, aby na zemi nastolil svou vládu. Tu najednou temnotou zazáří paprsek bílého světla. Je to světlo archandělů, kteří se postaví tváří v tvář zlu s mocným mečem božím a zahájí tak boj za duši jednoho starého muže a osud celého lidstva. Sázka je uzavřena - všechno nebo nic. Získá fausta a celou zemi ďábel nebo faust a celá země zůstane v milosti boží? (caligari)

(více)

Recenze (98)

Mi Nü-Chai 

všechny recenze uživatele

Herr Murnau nezklamal a vytvořil po všech stránkách kvalitní počin. Neodolatelná je převážně první část, opravdové visuální orgie. Velmi dobře zvládnuté triky, výborní herci - padlé neviňátko Gretchen, nenasytný Faust a hlavně potměšilý Mefisto - nedošlo k situaci, že bych jim jejich role nevěřila, či že by působili směšně. Oceňuji také hudbu, byť až z roku 1995, obraz doplňuje natolik dobře, jako by pro něj byla přímo stvořena. A především, Faust nad jiné vyniká svou ponurou a dusnou atmosférou. ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Friedrich Wilhelm Murnau pojal příběh o Mefistofelovi, Faustovi a Markétce jako vrcholné dílo své německé kariéry, v jehož rozbujelosti, nespoutanosti, proměnlivosti a paradoxnosti jako bychom sledovali podobně nejednotný i podmanivý obraz expresionismu jako celku, jenž uniká konceptualizaci. ____ Vyjděme ze srovnání Murnauova Fausta z roku 1926 s jeho Upírem Nosferatu (Nosferatu, eine Symphonie des Grauens) z roku 1921, mnohým jistě více známým. ____ Upír Nosferatu interpretoval v dobrém slova smyslu brakový příběh způsobem vysoce koncentrovaným, sjednoceným a úsporným. Pomocí prostředků, které v expresionismu působí spíše cizorodě, přitom dosáhl jednoho z vrcholných příkladů kinematografických možností této poetiky. ____ Oproti tomu Faust měl být ctihodným národním eposem, jenž adaptoval kanonickou látku známou od Ch. Marlowea či J. W. Goetha: příběh o smlouvě vzdělance Fausta s ďáblem i o Faustově tragickém vztahu k Markétce. Od velkého dramatu a velké literatury jej však přiblížil k bezprostřednosti, naivitě i vyprávěcím způsobům jeho lidových kořenů. ____ Grafické a plastické expresionistické prostředky tentokrát nenahrazoval stínohrou, nýbrž se k nim naopak otevřeně obrátil, leč způsobem nesourodým, tonálně rozmanitým a stylově hýřivým. Murnau překvapuje náhlými změnami v náladě, rytmu, hlediscích či herecké interpretaci týchž postav. Zarážejí kontrasty odlišných architektonických stylizací nebo mnohost přístupů ke kompozici obrazu. ____ Mohlo by se proto zdát, že jde o jedno z těch příslovečných nemocných velkých děl velkých umělců, jenže ono není vůbec nemocné. Všechny zmíněné nestejnorodosti jsou totiž nenáhodné a soustavně realizované. Navzdory či možná díky jistému diváckému diskomfortu jde naopak o mocné gesto uměleckého týmu s Murnauem v čele. ____ Zatímco v době převládání epizodického vyprávění Murnau přišel se sevřeným Upírem Nosferatu, v období vítězství sevřeného vyprávění kontroval epizodickým Faustem, svého druhu sumarizujícím sbohem jeho německé kariéře… a jak bylo řečeno, v jistém slova smyslu i německému filmovému expresionismu ve vší bohatosti a neuchopitelnosti. ____ Ano, ona cesta od mýtu přes frašku a tragédii zpět k mýtu může současnému divákovi připadat zrádná, jak už to u smluv s ďáblem bývá – ale tuhle je záhodno podepsat. [Napsáno pro katalog LFŠ 2021] ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Poslední Murnaův německý film je nádherná záležitost. Zdánlivě archaický již v době svého vzniku, ale ve skutečnosti výtečně aktuální tehdy i dnes. Hravý i ďábelský. Formálně natolik kreativní, že je nutné v každé scéně očekávat nějaký další skvělý trik či alespoň překvapující kompozici. Tento velkolepý zážitek je příkladem kolektivní práce nevšedně nadaného týmu lidí, z nichž velkou část čekal prakticky okamžitě Hollywood a ty ostatní nevšední evropská práce po mnoho dalších let. Co jméno, to pojem a samostatný silný příběh. Janningsův Mefisto je královská role v každém gestu a mimice tvář, doplněná o nejlepší kostýmy. Fuettererův archanděl je zdatným sekundantem Janningsově královské hře. Ekmanův titulní hrdina je interpretací, se kterou jsou všechny jiné přepisy vždy srovnávány. Hornové Markétka není jen symbol pokořené ctnosti, ale skutečný člověk plný nadějí, kterého čeká jen bolest a zmar. Dieterleho Valentin je skvělý chlapík. Pokud bych měla uvést příklad filmu, který má na to otevřít oči tam, kde je synonymem pro němý film pouze nelichotivá představa grotesky, Fausta bych určitě doporučila. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Podmanivý faustovský snímek, postavený na vizuálních hodech zpřítomňujících mnohé z nezbytných středověkých atributů velmi přesvědčivě a věrohodně. Janningsův Mefisto své ďábelské roli pekelného svůdce dává všechno a stává se tak možná i tím nejpozoruhodnějším na celém snímku. Osobně mi tedy trochu vadí víceméně "urfaustovský" charakter námětu, což vynikne především v pohádkovém závěru, jenž působí v porovnání s tím Goethovým přece jen trochu hloupě. ()

pepo 

všechny recenze uživatele

Prva hodina a posledny akt su dokonale (najma morova rana je uzasna). Problem nastane pri zmene depresivnej dark fantasy na utahanu romanticku komediu. Ten prechod nie je rozhodne tak hladky ako zanrove veletoce v murnaouvom sunrise. Skoda tohto zakopnutia, pretoze to trochu kazi dojem z inak fantastickeho filmu. slabsich 9/10 ()

Galerie (17)

Zajímavosti (12)

  • Nebývalý úspěch, který Murnauovi přinesl snímek Poslední štace (1924), otevřel režisérovi dveře k natočení jednoho z nejnákladnějších německých filmů své doby, adaptaci Goethova dramatu „Faust“. Snímek měl původně režírovat Ludwig Berger, Murnau však za pomoci Emila Janningse, představitele Mefista, který se objevil i v Poslední štaci, přemluvil producenta Ericha Pommera, aby se mohl režie ujmout sám. (Letní filmová škola)
  • Když už byl film natočen a rozjel se střih, přišla společnost UFA s tím, že se jí scénář Hanse Kysera nelíbí. I přes Kyserovy námitky si UFA najmula scenáristu Gerharta Hauptmanna. Jeho scénář se ovšem studiu nelíbil dokonce ještě více než první a film tak byl nakonec uveden v původní, Kyserově verzi. (džanik)

Reklama

Reklama