Det regnar på vår kärlek
It Rains on Our Love
Prší nám na lásku
Režie:
Ingmar BergmanHudba:
Erland von KochHrají:
Barbro Kollberg, Birger Malmsten, Gösta Cederlund, Ludde Gentzel, Douglas Håge, Hjördis Petterson, Benkt-Åke Benktsson, Sture Ericson, Ulf Johanson (více)Obsahy(1)
David je čerstvě propuštěný vězeň a Maggii ujel vlak domu. Po krátkém seznámení na nádraží a společně strávené noci, se oba „ubytují“ ve zdánlivě opuštěné chatce v zahrádkářské kolonii. Majitel nabídne Davidovi odkup chatky a oběma se tak konečně naskytne možnost žít normálně. Kola osudu ovšem odhalí ještě nejednu pravdu (Maggi je těhotná s jiným mužem, kolonie se bude rušit atd.). Mladí lidé musí nakonec svůj přístup k životu obhájit před až groteskně upjatým soudem. (Ferguson)
(více)Recenze (19)
Na rozdíl od starších vyzrálejších snímků je celý příběh laděný poeticky s velmi optimistickým laděním. Sice se tu a tam čas od času zablýská, ale po chvíli se zase vyčasí. I když jsou věrně vykresleny vztahy, dílo se dá označit jako sociální drama. Obvinění jedince přechází na celou společnost. I zde je patrné, že Bergman měl skvělé oko, scény jsou promyšlené, impozantně nasvícené. ()
Prší nám na lásku je dovedný výtvor z počátku filmové kariéry Ingmara Bergmana. Divadelní předloha nepřekvapí, cynický nadhled potěší a srozumitelně ustanoví svůj základní životní postoj před veřejností, optimistické smíření je vstřícným krokem k publiku. Prší nám na lásku je rozohněnou kritikou zatuchlého stavu morálky a předsudků. Ideály se dostávají do konfliktu se skutečností, odhodlanost ke každodennímu boji života se snadněji udržuje v intimitě páru, osobní profit a společenská představa vážnosti a úcty stojí nade vším. Symbolika je zatím na počátku svého pozdějšího rozvoje, ostří jízlivosti je nadáno přirozenou vznešeností účinku pronesených slov v závažnosti i vystihnutí jednotlivého i jediného okamžiku proměnlivého stavu času bytí. Rétorika předvádí možnosti vnímání, jazyková obratnost a připravenost je kultivovaným zpestřením filmové morální úvahy z přehlíženého okraje zájmu lidských životů. Tíživost reality dostala svého mocného zastánce díky údernosti argumentů. Hlavní postavou snahy o nový počátek bez přehmatů v souladu se zavedeným fungováním spořádané společnosti je David (pozoruhodný Birger Malmsten), mladík se škraloupem počestnosti. Nadšení z nové vize postupného znovuzrození dostává podpásové rány bez slitování a chvílích zdánlivého bezpečí. Výsměch i pomocná ruka jsou řízeny zásahy vyšších mocí. V lekci života i pádnosti kritiky. Hlavní ženskou postavou je Maggi (zajímavá Barbro Kollberg), mladá žena v bezvýchodnosti situace. Sblížení není romantickým aktem vznešených představ čisté lásky, nýbrž zoufalý výkřik dvou osamělých a rdoušených lidských hrdel, ztracených v pekle samoty marnosti a pokrytectví maloměšťácké morálky. Víra v lepší život je křehkou a nezměřitelnou hodnotou. Symbolickou postavou je obhájce (sympatický Gösta Cederlund), šarmantně jízlivý kritik stavu společenské morálky. Je vírou naděje. Jeho protipólem a vychytralým hlasem lidské bídnosti je Per Håkansson (Ludde Gentzel), majitel prostého domku zahradní kolonie. Z dalších rolí: z manželky vystrašený Davidův zaměstnavatel a majitel zahradnictví Andersson (Douglas Håge), jeho panovačná, podezřívavá a zapšklá žena (Hjördis Petterson), výstražně varující představitel pohoršené společnosti a zlověstně rozohněný prokurátor (Benkt-Åke Benktsson), párek svérázně dobrotivých pobertů Kängsnöret (Sture Ericson) a Stålvispen (Ulf Johanson), ostražitě spravedlivá sousedka Hanna Ledin (Julia Cæsar), hystericky povýšený a necitlivý úředník Purman (Gunnar Björnstrand), či zásadová autorita spořádanosti a duchovní představitel (Åke Fridell). Prší nám na lásku je zajímavým filmem z počátku kariéry jedinečného švédského režiséra. Psychologie, umění výstižnosti řečeného, schopnost důkladného přemítání, jízlivá údernost i síla a důsledek pozorovaného problému jsou výrazné a charakteristické prvky mladého autora, vystupující z tváře díla. Existencionalismus má stále ideály a víru v lidskost a pochopení. ()
Bergmanova režisérska prvotina. Nie je to síce typický Bergman, ale aj napriek tomu je tu už v pozadí cítiť niečo z jeho budúcej tvorby. Vzal si na pretras svoju obľúbenú tému - vzťahové problémy a komplikovanosti lásky, v tomto prípade v spojitosti s nie celkom ľahkou sociálnou situáciou (s dôrazom na náboženskú stránku) vo vtedajšom Švédsku, krátko po skončení vojny. To všetko odľahčenou, divákovi prístupnejšou formou, ktorú výborne dopĺňa aj naratívny tajomný sprievodca príbehom, v ktorom sa divákovi vyjaví, čím všetkým si na pozadí zlej sociálnej situácie musel zaľúbený párik prejsť, aby sa aj na nich konečne usmialo šťastie v podobe "normálneho" spoločného života. 80/100 ()
Začiatky režiséra Ingmara Bergmana boli určite impozantné, všetkým bolo jasné, že na scénu prišiel veľký filmár. Otázkou bol len príbeh, ktorý sfilmoval. V tomto prípade ide o trochu zromantizovaný príbeh dvoch mladých ľudí, ktorí majú vlastnú minulosť, ale veľkú snahu žiť spoločne. Dej je jednoduchý a dobre sa naň díva. ()
Naivita starých romantických snímků je tu celkem patrná, kdežto Bergmanův styl ještě tolik ne - avšak za jeho náznak budiž pokládána trochu záhadná postava vypravěče, který se tu a tam objeví, aby v pravou chvíli zasáhl do děje (vrcholem je pak vypjatá scéna u soudu). Děj je prostinký - žena s tajemstvím a muž, který právě vyšel z vězení, se náhodně setkají, aby v sobě našli zalíbení a rozhodli se spolu zkusit začlenit do společnosti a žít normální, plnohodnotný život - nečekali však, že to bude tak strašně těžké... Závěr filmu není typicky šťastný, ale přesto je plný naděje - krásný poslední záběr na divákově tváři snad i vykouzlí dojatý úsměv - a to přeci není zas tak málo... ()
Reklama