O slavnosti a hostech

Historicky a kontextově natočil Jan Němec skutečně převratný a na svou dobu (v roce 1966 ještě nebyla zrušena cenzura a ,,Pražské jaro" se dalo v podílu svobody - a svobodné umělecké tvorby - hledat zatím jen v náznacích...) neuvěřitelně odvážný film! Jistě, to, co dnes činí tento film těžko přístupným současnému běžnému divákovi neznalému situace, je vysoká míra zakamuflování a zakódování poselství téhle (politické) alegorie. Uprostřed 60. let se skutečně ještě pravda nesměla říkat přímo a ve své plné šíři, mohlo se ale (stále silněji) mluvit mezi řádky, v náznacích, pod sdělením sdělovat skutečné a závažné informace... (vždyť v té době se teprve začali postupně rehabilitovat političtí vězni z 50. let, nikdo si ale ještě nemohl status quo doby politických procesů pojmenovat přímo.) Jak by se Němcovo, do jisté míry silně kafkovské podobenství (asi nejzřejmější paralela míří ke Kafkově Procesu) dalo dekódovat? Jako u každé alegorie to jde jistě mnoha klíči, ale co třeba takhle - skrze známý propagandistický film a komunistické heslo Zítra se bude tančit všude chápejme život v ideální komunistické společnosti jako jednu velkou OSLAVU, na kterou jsou pozváni jako hosté VŠICHNI občané dané společnosti. Kdo by se pak náhodou (ať už z jakéhokoliv důvodu) nechtěl účastnit, má smůlu...bude DONUCEN slavit... Jak nám ukázal historický vývoj průběhu 20. století ve střední a východní Evropě, Němcův příměr není nadsázkou, ale smutnou realitou...včetně honů a štvanic na odcházející hosty... :-( PS: Některé herecké výkony jsou však těžce stravitelné - neherci odříkávající dialogy, které jim vůbec nejdou do pusy, snižují můj celkový dojem z filmu... (20.11.2006)

Na to jsem tedy ještě dost nedospěl. Po tom co jsem si přečetl o čem vlastně tenhle film je, mu dávám tři hvězdy. Zpětně jsem totiž pochopil, že má své kvality. Ty jsou už popsány, takže je nebudu znovu opakovat. Herci svými výkony neoslní, ale oni snad ani víc ve filmu podobného zaměření předvést nemohli! Pro mě film nemusí mít nějaké politické podtexty, aby pro mě byl zajmavý. Ale v tomto filmu je zajmavý jen ten podtext. (09.04.2006)

Eh... s Kafkovskou absurdností nejde nesouhlasit a nejde ji nevidět, občas mi to navíc připomínalo Lynche (to ten geniální Klusák, pozdějc i v tandemu s Vykočilem)... ale celkově tomu prostě nemůžu dát víc než ty tři hvězdy. Formu alegorie i podobenství samozřejmě chápu a nemám s ní problém (bez mučení ale přiznávám, že mi tam toho stejně muselo uniknout víc, než co jsem zvládnul zpracovat), problém ale mám s tím, že jsem si to neuměl nějak konkrétně uchopit a tak jsem vlastně celou dobu pořádně nevěděl, na co přesně že se to koukám. Celý je to na takovym zvláštnim pomezí mezi groteskou a "normálnim" dramatem, ale nepodařilo se mi to toho za celou tu dobu nijak vplout - spíš jsem každou chvíli s otevřenou pusou sledoval, co se to tam zase děje. Tím nechci hodnotu filmu nijak snižovat, jeho naléhavost musela obzvlášť v těch šedesátejch letech bejt ještě úplně jinde než dneska, já to jen neumim označit za něco, co se mě osobně nějak mimořádně dotklo. Ale třeba na tom po dalšim zhlídnutí budu jinak. WTF moments: Jestli ti nehrající herci-neherci byli záměrem, tak fajn - ale tim spíš pak nechápu, co tim teda Němec sledoval (na mysli mám hlavně ty ženský role). A pokud prostě jen neuměli hrát, což je přesně to, co si myslim já, tak to tomu filmu jako celku obrovsky ublížilo - a možná bych neměl takovej problém se do toho dostat, kdyby mě tam tadyty nestrasvitelně odříkávaný repliky tolik neiritovaly. (27.03.2015)

Nová vlna, to je pěkná jízda. Každý den od shlédnutí snímku ve mně roste touha vidět film znovu. Jednoduše geniální, zvláště neherecké výkony jsou tak bravurní, že těžko k uvěření, že nejsou hrány. Absurdita par excellence. Škoda, že jsem se nedočkal, že sedmero hostů pozvaných na večeři nebylo onou večeří. Inu, ne každému se poštěstí být v ragbyovém týmu Uruguaye... (08.03.2011)

Můj podivný pocit z filmu dokonale vystihují přímo některé hlášky filmu, např. ,,Jsem z toho úplně vykolejenej." nebo ,,Takového něco jsem v životě neviděl. A u mužského už vůbec." Takže asi tak. Koukal jsem na to a nevěřil vlastním očím, chvílemi nadšen, chvílemi jsem se trochu nudil. Experimentální film, při kterém místy zůstává člověku rozum stát. Ovšem jako kritika společnosti prostřednictvím takového absurdního dramatu to rozhodně špatné není a v něčem to zapadá i do marasmu současné doby. Hodnotou navíc je pozoruhodné neherecké obsazení, kde se v hlavních rolích prezentují osobnosti z různého českého uměleckého světa a to spisovatelé a publicisti Ivan Vyskočil /starší/, Pavel Bošek, Zdena Škvorecká, hudební skladatelé Jan Klusák a Karel Mareš, loutko-herečka Jana Prachařová, režisér Evald Schorm, slavný fotograf Miloň Novotný a z mimo-uměleckého světa filozof Jiří Němec a psycholožka, pozdější disidentka Dana Němcová. Vyšší divácky level hodný pro náročné filmové percipienty, ale jinak pro mě trochu zbytečný a zbytečně přeceňovaný film, kterému moc nerozumím. (04.06.2017)