Dálniční hlídka

Netflix si opět našel dobrého režiséra a solidní námět. K tomu opět přidal herecký koncert v podobě Kevina Costnera a Woody Harrelsona a divák by si mohl říct, že může počítat s kvalitním filmovým zážitkem. Škoda ale, že na dvě a půl hodiny má film rozvláčnou a velice pomalou atmosféru, kterou jistě neoceníte v druhé polovině filmu. Nápad je každopádně skvělý. Líbil se mi. Za shlédnutí to jistě stojí. Pár scén je opravdu parádních, ale představil bych si zkrácení filmu klidně o hodinu a vůbec nic by se nestalo. (18.04.2019)

Vidieť Kevina Costnera opäť s klobúkom, uhladeným oblekom a so zbraňou môže pripomínať jeho zašlú formu a rešpektovaný patriotizmus. Taktiež Woody Harrelson a jeho piruety v Troch bilboardoch stáli za to a mohli látku posunúť o level vyššie. Vychádzať z takéhoto stavebného kameňa je kľúčové, avšak zlyhávajúcim faktorom je podpriemerný scenár bez reálneho konfliktu. Všetko sú to len také prieberčivé a naivné výstupy, ktoré vedú šerifov proti nie príliš otvorenej spolupráci občianskych komunít pri dolapení hviezdnej ozbrojenej dvojky. S troškou nadsázky sme mohli čakať konvenčné vylíčenie kriminálnych dejín Spojených štátov so všetkými jej stereotypmi. Zlyháva to však na predvídavosti a veľmi ladne vykreslenej vývojovej štruktúry, ktorá kráča bezpečnou cestou, pritom je do značnej miery falošná a neautentická. Hoci vychádza "zo skutočnej udalosti". Takých už tu bolo... (22.04.2020)

Spolu s dvěma veterány se vydáváme na dvouhodinovou naháněčku asi nejznámějšího zločineckého párečku Ameriky. Tempo je pozvolné a ke své době a faktu, že oba Rangeři už nejsou ve svých kovbojských letech, opravdu skvěle sedí. Přičteme-li i nejednu ze scén, kdy se tají napětím dech, vyjde nám z The Highwaymen výborný krimi thriller, který se chlubí bohatou dobovou výpravou a hlavně neuvěřitelnou chemií obou hlavních protagonistů. Btw. Verbal mě pro jednou se svým posledním souvětím opravdu odrovnal. (12.03.2020)

Léčka na venkovské cestě kdesi v Louisianě, výroba řešet značky Parker & Barrow a potom „manos arribas“. Pokud máte alespoň trochu povědomí o amerických 1930s a éře „public enemies“, musí vám být jasné, jak na konci padne branka. Problém ovšem je, že forvard John Lee Hancock na ni během zápasu vůbec neměl tah. Mezi Harrelsonem (který svůj texaský přízvuk snad ještě vylepšuje bramborou vloženou do úst) a Costnerem to příliš nefunguje, Newman tu a tam něco ukradne z regálů svého Shawshanku a i ta adorovaná dobovost působí poněkud uměle. Nerad se uchyluji k paušalizování, ale Netflix je zase jako definice očistce, potažmo Tottenhamu v McDonaghově In Bruges. Není to úplná sračka, ale není to ani skvělé.. Apropo, Bonnie a Clyde měli kliku, že seržant Cordell Walker zahájil kariéru u texaských rangerů později, jinak by se oni dva a jejich nový společník Strach sami přihlásili na nejbližší policejní stanici. I když vlastně nevím, jestli v tu dobu už nebyl ve službě, protože se říká, že když Bůh chtěl stvořit svět, Chuck mu řekl: „Můžeš.“ (09.04.2019)

Bonnie a Clyde z druhé strany aneb Očima těch, kteří po nich šli. A v případě obou hlavních hrdinů jsou to oči již poněkud zestárlé a unavené. Bohužel poněkud unavená je i režie, a tak se film, který je výborně obsazený, kostýmy a výpravou dotažený takřka k dokonalosti, vleče jak Lovosice. Škoda, že jen do ruky nedostal zručnější režisér, neboť vše ostatní funguje výborně.. (17.04.2020)