Co je vám, doktore?

Jaksemi líbil tento film, když jsem ho v premiéře viděl v kině... Snad i proto, že jsem tehdy ve výpočetním středisku pracoval, a to prostředí velkých sálů počítače s magnetopáskovými paměti jsem zažíval denně. A postava Bohouše Burdy mi byla svou donkichotovskou filozofií velmi blízká. Nejlepší scéna filmu byla s prodávaným autem. Asi tak nějak bych prodával cokoliv i já, naštěstí jsem se obchodu nemusel ani v této době chytat... Tři ženy, tři muži (počítám-li i toho kameramana z televize) a jejich propletenec, který byl scénáristicky ne zcela zvládnutý, ploché postavy - Ondřej Pavelka coby vychytralý inženýr, který se šplhá výš a výš (dnes by to takhle mohl dotáhnout i na ministra), třebaže dělá podrazy i vůči své nadřízené, správně sebevědomý a liberálně uvažující, řeklo by se dnešním slovníkem. A snílek, který touží po zachování krásné přírody v době, kdy ji společnost devastuje... Krásná sympatická Tereza - a zase její vychytralá kolegyně, která sice zprvu míří za kameramanem, ale nakonec chytne za pačesy našeho inženýrka - a jistě dobře udělala, jen by se mělo natočit porevoluční pokračování... Mezitím proplouvá paní Hüttnerová... A zcela zbytečná postava Terezina otce. Tři hvězdy. (27.03.2016)

Touha po starých časech padne na Bohouše Burdu. Naštěstí najde pro své vzpomínky vhodnou obdivovatelku a ctitelku. Oba nechtějí žít jen pro práci a kariéru, jako jejich partneři. Bohouškovi občas hrabe, třeba když prodává auto hluboko pod cenu, až je kupující zaskočený. Kdoví jak změnila tuhle dvojici změna režimu. Stali se NEW AGE? (28.08.2010)

Olmer byl v 80. letech na svém tvůrčím vrcholu a z jeho filmů je to cítit. Tady s vydatnou pomocí Mášova scénáře a výtečné, dodnes moderně znějící hudby jazzmana Jiřího Stivína, natočil velice příjemný a tak trochu posmutnělý film. Měl zde také šťastnou ruku při výběru hlavní role, která byla jako ušitá pro Zdeňka Svěráka a ten si ji také náležitě užil. Tuctová nebyla ani ruční kamera, která vyhledávala zejména potemnělé kouty bytů a venkovskou krajinu a sugestivně tak zachycovala pochmurnou podzimní atmosféru. Inu, není toho málo, co se musí sejít, aby vznikl dobrý film. Trochu mi vadila snad jenom postava Ondřeje Pavelky, kterého příliš nemusím. (31.12.2012)

"Igelitové vemeno". Svým způsobem ekologická agitka, která se však, jak napovídá samotný závěr filmu (který mimo jiné tako natvrdo odhaluje, že ten film vůbec není tak veselý, jak se snaží tvářit) minula účinkem. Stejně tak typologická studie lidských charakterů. Ňoumatý dobrota, jeho kariérní žena (vůbec ne tak špatná a zlá, jak na první pohled působí), kurvózní zlatokopka, milá a příjemná slečna od vedle a týpek, kterému nejde ani tak o práci a dobré výkony, jako spíše o to být nejlepší (ten, na rozdíl od Burdovy ženy, špatný a zlý je). plus takové ty klasické minipostavičky, které dořbe známe ze svého okolí. Je to hezký film, ale čím častěji ho vidím, tím mi přijde smutnější. (25.09.2017)

V angličtině by název určitě zněl "What the fuck, doc?". Ale vůbec by to k filmu nesedělo. Při některých scénkách jde vidět, že Svěrák spolupracoval na scénáři (v hospodě, s kamarádem psychologem na zubařské sesli, no prostě všechno to vtipný). Jinak komunistické pojetí industriálního světa fabrik sice pěkně vystihuje dobu, ale ve spojení s nepříjemnou doktorovou ženou je to víc než deprimující. Téma rozpadajícího se manželství bylo tenkrát asi trošku tabu na to, aby se o tom točily filmy. Proto jsem se na to rád koukl, bavilo mě to, ale když to už neuvidím, tak si kvůli tomu patu sekat nebudu... (08.08.2008)