Co je vám, doktore?

Pro Svěráka poněkud netypická role, ale geniálně zahraná. Tenhle chlap má takové charisma, že bude skvělý úplně ve všem. Olmerovi tenhle film "udělal" právě on. Být tam někdo jiný, bude to asi průměr/podprůměr, ale Svěrák to vytáhl výš. Romantické drama s komediálními prvky s tradičními "camei" herců DJC :) (01.01.2006)

"Igelitové vemeno". Svým způsobem ekologická agitka, která se však, jak napovídá samotný závěr filmu (který mimo jiné tako natvrdo odhaluje, že ten film vůbec není tak veselý, jak se snaží tvářit) minula účinkem. Stejně tak typologická studie lidských charakterů. Ňoumatý dobrota, jeho kariérní žena (vůbec ne tak špatná a zlá, jak na první pohled působí), kurvózní zlatokopka, milá a příjemná slečna od vedle a týpek, kterému nejde ani tak o práci a dobré výkony, jako spíše o to být nejlepší (ten, na rozdíl od Burdovy ženy, špatný a zlý je). plus takové ty klasické minipostavičky, které dořbe známe ze svého okolí. Je to hezký film, ale čím častěji ho vidím, tím mi přijde smutnější. (25.09.2017)

Jestli chtěl režisér vědět, co bylo doktorovi, rozhodně se neměl ptát jeho, neboť co může nějakej zubař vědět o psychickejch věcech? O těch neví nic ani psycholog či psychiatr. Jsou jediné dvě entity na světě, které vědí všechno: Tím prvním je siderické informační kyvadélko, tím druhým pak já, brouk pytlík. Vzhledem k tomu, že naučit se pracovat s kyvadélkem trvá tak hodinu, a já jsem altruista, vezmu to na sebe a prozradím, co tomu doktorovi bylo. Takže Burda trpěl nedomýšlivostí (dokázal vidět pouze výsek reality, celek mu unikal), nevědomostí (auto sice "spálí" kyslík, ale tak, že z něj vyrobí kysličník uhličitej, kterej zase papaj rostliny a vyráběj z něj kyslík zpět), pubertou (vtip je vtip, ale o jistých věcech se nežertuje), sobeckostí a machismem (kvůli svýmu potěšení nechá ženskou klidně drhnout prádlo na valše), a přitroublým zpátečnictvím. (22.03.2016)

Na útěk do přírody se zatím nechystám, ale jestli mám doporučit film na tohle téma, určitě to nebude Vorlova fraška. Olmer v osmdesátých letech dokázal brilantně pracovat s náladou i atmosférou, stejně jako z neherce Svěráka dostat naprosto přirozený herecký projev. Na rozdíl od Jako jed je tenhle film přeci jen o něco laskavější a melancholičtější, i když nekončí taky zrovna vesele... (19.09.2007)

Kolikrát jsem film viděl, nespočítám ani neodhadnu, kolikrát jej ještě uvidím..... Aby filmu člověk porozuměl, musí mít právě duši Bohouše Burdy....Já člověče trpím fixní ideou že se svět někam řítí...co by tomu pan Máša říkal dneska...Já myslel že už vrtáte bez bolesti, taková civilizace stojí za hovno... (27.05.2010)