Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nehrdinský hrdina příběhu, čtyřicetiletý Bohouš Burda, je věčný idealista, který je nespokojen s tím, jak žije. Manželství nestojí za nic, jeho žena žije zcela v zajetí počítačů a nemá pochopení ani pro jeho recesní vtípky. Život ve velkoměstě ho otravuje doslova i v přeneseném smyslu, touží po rodné hájence v čisté přírodě. Radost ze života chce hledat jinde než v technickém pokroku a vyjádření tohoto názoru mu vynese dokonce i několik dobře mířených ran pěstí. A tak přichází vzpoura - proti všemu a proti všem. Do cesty se mu navíc připlete i mladá půvabná dívka Terezka, která má podobné názory jako on. A tak Burda končí v horách s pojízdnou zubní ordinací a s dívkou, která chce žít jen s ním. Zdá se, že idylka může začít. Jenže... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (173)

Martrix 

všechny recenze uživatele

Střípky Svěrákovského humoru v šedivé režii Olmera, ale především v příběhu bez zajímavého vyznění. Chlapi se nejspíš sešli v hospodě, kde po pár pivech přišla řeč na to, že civilizace se žene do záhuby. Tak vznikl nápad stvořit zubaře, kterému pokrok zas tak moc neimponuje a chce se spíš v čase vrátit zpět. Je otázka, jestli je ten závěr výsledek komančské cenzury, nebo to bylo takto cynicky uzavřené schválně, ale ve finále to působí spíš jako výsměch podobným lidem. Svým způsobem prožívá totéž co postava doktora skoro každý starší člověk i dnes. Není totiž snadné držet krok s překotným vývojem snad ve všech oborech, tlakem na výkon a čelit úpadku sociálních vazeb bez nostalgie nad starými časy.  V tomto provedení je to ale málo satirické...což by však režim stejně nepřipustil. A to přestože evidentní mravní úpadek (mimomanželský vztah, partnerské nevěry...) autorům prošlo jakožto běžná věc. V této polovičaté a nedomrlé podobě mě takový film moc neoslovuje. ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

Jedna z dalších Olmerových a Svěrákových komedií, v podstatě "dokumentujícíh" českou společnost 80. let, kdy nevěra a promiskuita jsou již samozřejmostí. Zde manželé: „hodný“ idealista Svěrák a „zlá“ Hüttnerová. Tak se rozvedou a Svěrák to zkouší s mladou holkou znovu. Celkem pravděpodobný, a v různých obměnách, asi dosti častý příběh mnoha dalších lidí. Zda budou šťastni, se tu -pro jistotu- neukáže (a to je celkem poctivé, jinak by to byla pohádka). Film má mnoho shodných rysů s následovným „Jako jed“, ale je přece jen trochu méně dramatický. Znovu opakuji, pro Olmerovy filmy je charakteristické, že hlavní postavy jsou jakoby ponechány samy sobě napospas, tak nějak bez východiska a naděje. ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Srovnání, které se nabízí: Podobně jako o málo později Kachyňa podvakrát Heřmánka (Kam pánové kam jdete, Dobré světlo) nechává Olmer Svěráka na stará kolena se zamilovat do mladice. Také zde je to úzce spojeno s prožívanou krizí středního věku. Avšak zatímco v obou Kachyňových filmech jde především o krizi smyslu vlastní práce (včetně reflexe jejího společenského dopadu a naopak systémových bariér činících ji protismyslnou), setkávající se s krizí v partnerském vztahu (nikoli však s jeho katastrofou), přičemž hrdina je věrohodně vpleten do souřadnic života dané společenské formace a všechny jeho přítomné krize a problémy věrohodně spojeny v jeho životním zasazení, v Co je vám doktore se nám předkládá poněkud zjednodušené schéma frustrace z manželství, v němž ušlápnutý nepraktický romantik a snílek Svěrák nenachází uspokojení s chladnou technokratickou ambiciózní vědkyní. Narozdíl od obou Heřmánkových manželek je ta Svěrákova navíc nehezká a vyloženě neženská, naopak jeho Druhou Mízou se stává archetypální světlovlasá kráska, mladice jemná, hodná, s očima plaché laně, s ňadry něžnými, s klínem konejšivým. Který muž by Svěráka nepolitoval, který by mu jeho lásku nezáviděl! K této povrchní černobílosti přistupuje samozřejmost, s níž se přehlíží propastný věkový rozdíl (u Heřmánka je to ještě v normě, ale téměř padesátiletému Svěrákovi toho čtyřicátníka nemohu věřit; když jsme u toho, srov. též Kachyňovo Setkání v červenci). „Pracovní proces“ se zde objevuje také a to velmi významně; je to však pracoviště obou Svěrákových partnerek. Hrdina sám je prostě zubař: tedy lékař (vysoká společenská úcta), u nějž však netřeba předpokládat nějakou krizi smyslu vlastní práce; ale též naopak: architekt (Kam pánové kam jdete) prostřednictvím své práce uvažuje o estetice života; podobně třeba kardiochirurg může být svou prací váben k filosofování o životě a smrti (arci k dietlovskému „filosofování“), kdežto zubař je takových starostí zproštěn. Ježto mu pak vlastní práce neposkytuje dostatečně závažnou problematiku, hledí si otázek životního prostředí, čímž se teprve dostávám k vlastnímu tématu filmu: ekologie. Stará manželka představuje pokrokově likvidační přístup moderní civilizace, kdežto mladá kráska se (coby návrat k přirozenosti) spojuje s půvabem starých forem a čistotou přírody. Na této symbolické rovině se stává významným, co by jinak bylo jen nešikovnou, přebytečnou a kýčovitou fabulí: Svěrák i Krajčovičová jsou původně pod jhem téže mocnosti, již zde manželka zastupuje: on jako její manžel, ona jako její podřízená pracovnice; on, jehož prací je prostá solitérská služba, ona v podniku, v němž si kolegové coby soupeři honí triko na výzkumu zefektivnění výrobních linek: VÝROBNÍCH LINEK. Z tohoto jha se oba dostávají shodou okolností zrovna v náruč jeden druhému. Ale pokrok nezastavíš. Svěrák končí jako disident civilizace, mladá žena mu zůstává po boku a rodí dítě do tohoto světa. Oproti oběma Heřmánkovým hrdinům, jimiž jsou muži v akmé, usilující o aktivní seberenesanci a nápravu okolních poměrů, představuje Svěrák muže již stárnoucího, který se musí nějak zásadně vypořádat se zkurveným světem in toto. Lze tedy Co je vám doktore z druhé strany srovnat (nabízejícím se srovnáním s Vratnými lahvemi nebudu zdržovat) se Švankmajerovým Přežít svůj život: i tam je stará manželka exponentkou (či spíše otrokyní) mološího světa, i tam se starý muž vzbouří a utíká k jistému „návratu“ (regresu) k věčné milence. Olmer tak vytváří film, v němž se stáří (a výhled neodvratného konce, který má cosi završovat) jednotlivce (typicky muže) spojuje se stářím a očekávatelnou smrtí lidstva, přičemž však u vědomí beznaděje neváhá optimisticky držet palce; na druhé straně představuje komicky roztomilého polointelektuálního poloňoumu, s jehož svěrákovskou neodolatelností je jistě počítáno (filmu by však prospělo, kdyby nebyl tak nechutně sympatický). Všechno je to příjemné a dívatelné, ale všechno jakoby odvar. Ani špatné, ani dobré. Celková šeď průměru je oživována jednak už zde zřetelnými, byť ještě nesmělými „narážkovými“ prostřihy, detaily a spoji, jimiž bude Olmer o rok později čarovat v Jako jed (příklad hudební: když ústřední pár přichází do odporné kolonie rozestavěných chat, ozývá se znovu melodie z počítačové hry; když později Svěrák jede s manželkou na kole k chalupě, prolíná se týž motiv se Stivínovou hudbou), jednak působivými scénami (svádění při joggingu na pozadí továrních komínů; hospodyňkovská příprava „erotické nálady“), jednak vícestranným pointováním problematiky („koupili jsme fantastickej mlejn“). SPOILER Drastický závěr přivádí svou nečekaností a němostí diváka do značného diskomfortu, takže nelze nepojmout nenávist k těm, co mají moc bourat cizí stavení kvůli dalnicím. Tři hvězdy. Jo a dík za dr. ing. Hrabětu a profesory Smoljaka a Vondrušku. Komentáře: Radek99 (4hv.), sportovec (4hv.), zette (2hv.). Za pozornost stojí Enšpíglovo (4hv.) vyznání cílového diváka (vyznání pulnickovo (5 hv.) jen pro silné žaludky). () (méně) (více)

Spock 

všechny recenze uživatele

Podařený snímek o hledání svého místa ve světě. Zdeněk Svěrák jako stárnoucí idealista hledá svoje místo v „moderní“ společnosti a přetechnizovaném světě, který reprezentuje jeho manželka. Podstoupí rozvod, najde si mladou ženu, která mu je podobná a odstěhuje se na venkov, ale i tam jej nakonec „moderní“ doba dostihne a místo jeho vysněné chaloupky na samotě ho čeká bydlení v „paneláku“. Mírně deprimující, přesto úsměvný pohled na život jednoho obyčejného člověka, milovníka starých časů, a jeho „běžných“ problémů v 80. letech 20. století. ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

"Igelitové vemeno". Svým způsobem ekologická agitka, která se však, jak napovídá samotný závěr filmu (který mimo jiné tako natvrdo odhaluje, že ten film vůbec není tak veselý, jak se snaží tvářit) minula účinkem. Stejně tak typologická studie lidských charakterů. Ňoumatý dobrota, jeho kariérní žena (vůbec ne tak špatná a zlá, jak na první pohled působí), kurvózní zlatokopka, milá a příjemná slečna od vedle a týpek, kterému nejde ani tak o práci a dobré výkony, jako spíše o to být nejlepší (ten, na rozdíl od Burdovy ženy, špatný a zlý je). plus takové ty klasické minipostavičky, které dořbe známe ze svého okolí. Je to hezký film, ale čím častěji ho vidím, tím mi přijde smutnější. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (15)

  • Snímek natočilo studio Barrandov podle námětu "Spor o radost" od Antonína Máši. (Terva)
  • Karel (Ondřej Pavelka) poslouchá hudbu z maďarského kazetového magnetofonu BRG MK27 vyráběného od roku 1980. (sator)
  • MUDr. Burda (Zdeněk Svěrák) v závěru filmu ordinuje v pojízdné zubní ordinaci. Jedná se o Liaz 128, který se používal také jako pojízdná veterinární laboratoř. (sator)

Reklama

Reklama