Čekající ženy

Vtipné, lehkonohé, místy mistrovské (scéna ve výtahu patří mezi nejlépe napsané i sehrané komediální scény o krizi jednoho páru). Tak trochu decameronovsky postavený rámec, v němž ženy čekají na manžely a vyprávějí si příběhy o chvíli, kdy se s nimi rozhodly zůstat. Ač tohle téma doslova svádí k dramatickému a vážnému zpracování, Bergman si s ním pohrál překvapivě v komediální tónině. Ovšemže určité momenty a zejména spojení audio-vizuál vykazují typické prvky mistrovy expresivity. Nicméně smál jsem se a kupodivu bez hořkosti na patře. Výborně zkrocená lehčí můza. (22.10.2008)

Motto: "Ženy by měly mluvit s každým více otevřeně. Měly by sdílet své zkušenosti. Neměly by být ovlivněny směšnou mužskou prestiží a jejich tajuplností." Jeden z nejlepších Bergmanových kousků (a navíc autorský, což zatím nebývalo pravidlem), složený z mozaiky tří až čtyř samostatných "scén z manželského života". Manželky čtyř bratrů z rodu Lobeliusů - Anette, Karin, Rakel a Marta si čekání na příjezd (svých) mužů krátí vypravováním vlastních zážitků, a ty si díky tomu skládáš obraz jednotlivých postav a celé rodiny. A nejen to, Bergman má tyto scény jako didaktickou pomůcku pro všechny Maj, které si myslí, že budou "milovat pořád jako teď". Maj je Martina mladší sestra, jakož i očekávaná Anettina snacha a čekání se také účastní. Vlastně je jedinou, která svůj příběh "vypráví" reálně v čase. Ona nemusí mluvit "více otevřeně", ona má totiž všechno ještě otevřeno. Největším mementem by jí měl být Martin vztah, který také započal jako láska do růžova odděná, ale nějak se to pokazilo (nikoli jistě náhodou hrají Martu a jejího partnera Maj-Britt Nilssonová a Birger Malmsten, tedy stejně jako v Letním snu). Marta má dvojitou porci vzpomínek, neboť tu vzpomíná, jak vzpomínala. Tu spatříš i Paříž. První scéna (Rakelina nevěra) a scéna poslední (Karinina výtahová anekdota) pak představují dvě varianty lásky pokročilé, ze které zamilovanost dávno vyprchala. Tedy manželství jako peklo a manželství viděné střízlivýma očima. K tomu jsem chtěl dodat, že jde asi o první a poslední Bergmanův film, kde nikdo neumře, ale teď mě napadá, že umřel otec Lobelius a Eugen se pokusil o sebevraždu. Nicméně jinak naprosto pohodový film. To, co říká Marta, jsou jenom slova: "Měla jsem pocit, že u dveří čeká Smrtka, aby mě vzala s sebou. Byl to podomní prodavač nebo přítel mých rodičů, který nevěděl, že tam nejsou. Ale já byla paralyzována strachem ze smrti. Má samota byla změněna ve smrtelnou samotu. Bylo to jako sen, v němž chcete křičet, ale nemůžete." Asociace: Scény z manželského života, Lesní jahody, Úsměvy letní noci (20.05.2013)

Príbeh je o štyroch ženách, ktoré čakajú na svojich mužov a pritom si spríjemňujú chvilku príbehmi zo svojho života. Každý príbeh je iný, majú v sebe vtip,iróniu, realistickosť i zmyselnosť. Je to ranný Bergman, ale tak nápaditý a s minimálne jednou pamätnou scénou, že ma to trocha aj prekvapilo. Už dlhšie som rozmýšľal či dám niekedy Bergmanovi 5* a za výtahovú scénu, po ktorej som plakal smiechom, tých 5* dám, keď nájdem ešte lepšieho Bergmana, svoje rozhodnutie prehodnotím. (06.04.2016)

Celkem příjemná podívaná, která však vybočuje z průměru o trochu méně, než by bylo záhodno - ovšem až na poslední "vyprávění"! Mistr Björnstrand (jako vždy naprosto neodolatelný) a zdatně mu sekundující Eva Dahlbeck spolu ztvárnili manžele, kteří jsou jeden k druhému zdánlivě neteční, avšak přitom se k sobě naprosto dokonale hodí. V kontextu několika předchozích, spíše romantických povídek, je jejich závěrečné výtahové extempore více než příjemným zpestřením v podobě celkem solidního polechtání (nejen) bránice - a za to vřelý dík a hvězdu navíc! (22.10.2007)

Toto bol môj trinásty Bergman a videl som ho trinásteho decembra. Neurobil som to úmyselne, takže zaujímavá náhoda. Svojimi suverénnymi kvalitami ma film celkom prekvapil, nakoľko ide o značne ranú tvorbu režiséra. Prvá "poviedka" je brilantná vzťahová konverzačka, druhá má diabolsky snový charakter, ktorý je pre tohto tvorcu tak typický, no a napokon scéna vo výťahu, ktorá je tu z evidentných príčin spomínaná takmer v každom komentári, je tak vtipná a pravdivá, ako by ju napísal Oscar Wilde. Chvíľku som s hodnotením váhal, pretože to je u artových filmov väčšinou ťažko uchopiteľné, ale potom som si uvedomil, že nič viac od poriadneho filmu nečakám, ako práve to, čoho sa mi v tomto prípade dostalo. (14.12.2014)