Vlak dětství a naděje

Netradičně pojaté u nás tak citlivé téma jako bezesporu je 2. světová válka. Nejsou tu klasické válečné scény, boj je tady minimálně a přesto tento seriál přibližuje atmosféru 2. světové války více než realisticky. Na celém tom serialu je vidět, že vznikal podle knihy a má taky tu atmosféru vzpomínající hrdinky na své dětství, vše je lehce zlehčené a dobré okamžiky převládají nad těmi zlými , ale ne na ůkor zkreslení hrůz 2. světové války. Životní role trochu pozapomenutého brněnského herce Stanislava Zindulky a Heleny Růžičkové. (24.07.2005)

Nejlepší seriál, který v té době běžel. Helena Růžičková předvedla nezapomenutelný výkon a řekla bych, že to byla její životní role. Stáhla veškerou pozornost na sebe a to dokonale. Zvláštní, přestože se seriál odehrává v období protektorátu a za druhé světové války, tak na mě působil uklidňujícím dojmem. To se mi často nestává. (14.10.2008)

Kachyňova klasika. Helena Růžičková pro mne existuje především ve třech rolích mám - máma Homolková, máma Škopková a máma Urbanová. V tomto seriálu z ní to krásné maminkovství teče proudem a je nádhera se na to dívat. V tomto seriálu také exceluje Vladimír Javorský. Seriál seriálů. Škoda, že Žanetu Fuchsovou nahradila Tereza Brodská, která je v tomto seriálu nevýrazná. ---- Vidím to po letech a Javorský je naprosto bezchybný. Talent od Boha! (28.03.2010)

"Že se nestydíte, přijít si sem v týhle době ověšená šmukama, jako nějakej Zulukafr!" a "Tejko mi dělej přednášku o historickým stolařství!" a dotřetice "To je štráchů, pro trochu vody..." Sepp byl démon zla. Ale zároveň byl sexy přitažlivý chlap. A ona se koukla. Podívala se, jestli je mrtvý. Lepší náhrobek mít nebude. Skončili většinou jako materiál pro mediky, naložení ve formaldehidu. Ještě x let po válce. Sepp ale bude navvždy ležet v tom dívčím pohledu. "Pippi." Srabe! (24.11.2009)

Vrcholné klasické dílo českého televizního seriálu podává truchlivé události krizového, osudového českého desetiletí očima nejprve malého osiřelého děvčátka a pak rychle dospívající dívky. Režisér, který v čase potřeby uměl být stejně zdatným scénáristou a námětářem, literární předlohu podle všeho nejen zachoval, ale naopak ještě zvýraznil a prohloubil. Ať už jde o pohraniční izolované město (Jeseník-Frývaldov) nebo potom Brno, vidíme na pozadí neutajeně se odvíjející historické reality pozoruhodného tatínka z rodu hrabalovských pábitelů, vášnivou mateřskou macechu, která by pro svou svěřenkyni vykonala víc než pro své vastní dítě, nebo cudný, uměřený projev v té době rychle k herecké velikosti vyzrávající Brodské. Velikost lidské prostoty, jíž není nic lidského cizí, promlouvá i k nám. Natahuje ruku a my cítíme, že odmítnout ... nelze. Nebudeme přece hrubí a necitelní vůči sobě samým. Viď, Věrko. (17.09.2007)