1917

Vizuálně se mi to líbilo fakt moc. Kamera perfektně umocňovala napětí a přenášela všechnu přírodní krásu, válečnou nekrásu a strach a drsnost té doby až na diváka. Co se pak týká samotného příběhu, ten vypadal slibně, ale ke konci už jsem tolik nejásala. I tak jsem ale spokojená, už jen proto, že jsem tam měla na chvíli Colina Firtha, jehož účast mi utekla, a kterého bych bez zvuku snad ani nepoznala. Protože si ale ujíždím na jeho hlasu a angličtině, hned se prozradil. Na rovinu říkám, že je moje hodnocení možná trochu zkreslené radostí z toho, že jdu po více než čtvrt roce konečně zase do kina, ale 4* si ode mě film zaslouží. (25.05.2020)

Luxusní pozdní dáreček ke staletému výročí od konce první světové vítězí po “kontinuální” formální stránce. Ano je to zážitek a jeden z vůbec nejlepších WW1 filmů, ale ani sada velmi silných obrazů (procházka tlející zemí nikoho, třešňový sad, ohnivá noční scenerie v Écoust, běh o život v závěru) plně nepřebije několik slabších chvil a ne příliš tvrdý dopad emocí. Nesnaží se o klasické repeté událostí, ani nepřináší žádný velký dějinný kontext (lekci v dějepisu), je to ale umělecky působivá prohlídka po bojišti s demonstrací nesmyslnosti války na osudu řadových smrtelníků. Vtipný pocit, sedět si hezky v teple s popcornem, když jen o pár generací zpět nás mohlo klidně čekat peklo jako Verdun, Passchendale a nebo na Sommě... (12.02.2020)

Je to gimmick, nebo ne? Tahle otázka se vkrádala už od zveřejnění prvních informací o Mendesově (a ve snad ještě větší míře Deakinsově) uchopení jedné prvoválečné epizody. No, a pravda je taková, že bohužel to tak opravdu je. Příběh je sám o sobě banální, což by vůbec nemuselo vadit, neboť i na značně úsporné ploše ukazuje velké množství válečných hrůz, s nimiž se tehdy museli (nejen) vojáci potýkat. Jenže za mě je problém v tom, že Mendesova zákopová momentka nepřidává do ranku kvalitních válečných snímků nic moc nového. Opět se dozvíme, že válka je špinavá a nečestná, nikdy nekončící a nesmyslná, prolezlá byrokracií, ale možná i skýtající určitou naději a nový život. V zásadě tedy totéž, co se dozvíme už někdy od 60. let. Zde je tedy v hlavní roli Deakinsova kamera, která se celou dobu snaží balancovat mezi vysoce inscenovanou uměleckostí (dávající vzpomenout třeba na Bélu Tarra či Hou Hsiao-Hsiena) a zdánlivě realistickou přirozeností, jak ji známe ze standardních hollywoodských válečných bijáků. Vyznění je proto někde na půli cesty, ale nutno uznat, že od Lubezkiho jízd v Birdmanovi si nikdo v Hollywoodu nedal takovou práci s komponováním záběru a konstantním posunem napříč mizanscénou. Zdá se tedy, že mám trochu problém s konceptem a tím, jak se snaží hrát na efekt. Jenže přestože toho pod hezkou skořápkou moc nenacházím, musím uznat, že vytyčený styl byl dodržen a cíl naplněn. Mendes udělal přesně to, co chtěl, a pomohli mu i výborní George MacKay a Dean-Charles Chapman v hlavních rolích. Potěší i camea Firtha, Cumberbatche, Scotta, Stronga a Maddena, kteří i velmi omezený prostor dokážou ovládnout. Výsledkem je velmi povedený film a od A do Z napsaná učebnice pro kameramany – a to vlastně asi i stačí. (01.04.2020)

Dokonalá ukážka prečo sa filmy netočia na jeden záber. Skratka preto, aby to malo tempo, jednoducho to treba prestrihať. Presne tým trpí Mendesov vojnový film natočený na jeden záber. Keď som sa dopočul o tom, že Mendes plánuje natočiť filmy na jeden zaber a ešte k tomu vojnový, veľmi ma to potešilo. Vojnu mám rád a dlhé zábery obdivujem vo filmoch stále. Toto je v podstate splnený sen, že som niečo takéto mohol vidieť. Aj keď film trpí tým, čo som písal v úvode, je takmer bezchybný, v akciách vyráža dych a určite si zaslúžil byť nominovaný v toľkých kategóriach. Príbeh je len o tom, že treba priniesť správu s bodu A do bodu B, ale vojnové filmy nikdy neboli o zložitých príbehoch. Tu ide o to ako to je natočene a Mendes s Deakisom priniesli niečo, čo tu naozaj ešte nebolo. Aj keď film neobsahuje toľko akčných scén, kamera je stále s hlavnými hrdinami, prechádzame s nimi cez blato, vodu, krv, zákopy, frontu plnú živých alebo mŕtvych vojakov a to všetko a detailne kamera zachytáva. Pár roli si strihli aj väčšie ryby (Strong, Firth, Cumberbatch), čo vždy poteší a veľké plus patrí aj skvelej hudbe, ktorá perfektne navodí atmosféru alebo emócie. Rozhodne skvelý zážitok. Obľúbený soundtrack: Sixteen Hundred Men, Come Back to Us. 85% - 4* (15.02.2020)

Mám docela problém se rozhodnout. Na jednu stranu velmi, velmi oceňuji stoický výkon George MacKaye, na druhou mám už teď bezprostředně po shlédnutí silné tušení, že si z filmu nic zásadního nezapamatuji a že mě zpětně nic neponoukne se na film kupříkladu podívat znovu nebo si na něj aspoň vzpomenout. Pro srovnání, když jsem se pár let zpátky dívala na Dunkirk, tak jsem si ho hned potom pustila ještě asi pětkrát po sobě, protože jsem se nemohla nabažit toho nepopsatelného "něčeho", toho pnutí, které v sobě ten dost jednoduchý příběh obsahoval. (A to jsem vůči Nolanovi silně předpojatá a měla jsem jen ta nejhorší očekávání.) Problém 1917 asi bude v tom, že z mého subjektivního úhlu pohledu je v první polovině nejnadupanější a potom už to jen polevuje, místo aby to stupňovalo nebo aspoň drželo stejnou úroveň. Ten finální běh na mě nezapůsobil tak, jak měl, (a jeho hudební podkres byl příliš generický na to, aby se mi z něj srdce hnulo), setkání v hořícím městě mě nezasáhlo a působilo jen jako povinné zklidnění a připomínka lidskosti, zpěv v lese mi zase připomněl scénu z pláže v Pokání, která ten samý pocit zprostředkovala dle mého názoru lépe, no zkrátka a dobře přechod země nikoho pro mě představoval vrchol filmu a první třetina je pro vrchol filmu docela brzo. Říkám si, že Sam Mendes asi nemá ten správný talent pro filmy s nemluvným hrdinou, kde se "nic" neděje. A sama nevěřím, že to říkám, ale Roger Deakins tentokrát nevykouzlil nic, co by se mi vypálilo do sítnice. --- Ha, tak jsem sama sebe překvapila, neboť jsem na film vzpomněla. Vyhledala jsem i rozhovory s tvůrci, které mi objasnily, jak k práci na 1917 přistupovali, a ačkoliv to zásadně nezměnilo mé původní odsudky/posudky, tak hrany to ohladilo, a našla jsem v sobě víc respektu k jejich snaze. A George MacKaye jsem po zběžném scanu jeho filmografie korunovala svým novým absolutně nejoblíbenějším hercem. Hluboce o své práci přemýšlí, neuvěřitelně se převtěluje a vybírá si nesmírně zajímavé projekty. To není jak Adam Driver, o kterém pořád říkám, že je nejzajímavější současný herec, ale potom ani nedokážu vyjmenovat jediný film, ve kterém by hrál hlavní postavu a který by mě zasáhl do srdce. (16.03.2022)