All the President's Men
Všetci prezidentovi muži
Režie:
Alan J. PakulaScénář:
William GoldmanKamera:
Gordon WillisHudba:
David ShireHrají:
Dustin Hoffman, Robert Redford, Jack Warden, Martin Balsam, Hal Holbrook, Jason Robards, Jane Alexander, Meredith Baxter, Ned Beatty, Stephen Collins (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Největší politická aféra i dech beroucí novinářský počin... Dva novináři deníku Washington Post, Carl Bernstein (Dustin Hoffman) a Bob Woodward (Robert Redford), jsou na stopě zdánlivě banálního případu: do kancelářských budov Demokratické strany zvaných „Watergate“ se roku 1972 vloupalo několik mužů. S každým odkrytím dalších souvislostí ale oba neústupní novináři zjišťují, že mají co do činění s mnohem hrozivějším případem než jen s obyčejným vloupáním zlodějíčků, a celá událost jim začne přerůstat přes hlavu. V sázce je nejen jejich kariéra, vztahy, ale zřejmě také holý život. Přešlapování novinářů na tenkém ledě nicméně odkrývá politickou špínu nebývalých rozměrů, což roku 1974 vyústí až v rezignaci republikánského prezidenta Richarda Nixona... Přelomový film z ranku amerických dokudramat, které spojují fiktivní vyprávění s přístupem dokumentární kinematografie, natočil mistr svého řemesla, režisér Alan J. Pakula, jenž navázal na úspěch svého politického thrilleru Pohled společnosti Parallax (1974). Půvab dramatického snímku Všichni prezidentovi muži tkví v propracovaném scénáři Williama Goldmana (Harper, Butch Cassidy a Sundance Kid, Maratónec), jenž z nepřeberného množství faktů a souvislostí spojených s případem Watergate dokázal vydestilovat soudržný a pro diváka přehledný děj, který navzdory politickému námětu neztrácí nic ze své napínavosti. Mimo věrohodné výpravy a hereckého vyjádření je též potřeba zdůraznit kameramanskou práci Gordona Willise, jenž s Alanem J. Pakulou spolupracoval už na snímku Klute (1971). Všichni prezidentovi muži obrazově vynikají minimalistickým, ale průzračně čistým rámováním, jakož i vynalézavým užitím různých ohniskových vzdáleností objektivů. To umožnilo kupříkladu přehledně rozehrát hned několik akcí v předním i zadním plánu současně, nebo naopak zaměřit pozornost jedním směrem a zbytek informací na scéně nechat rozostřených. Nejen tedy puntičkářská režie Alana J. Pakuly, uspořádaný scénář Williama Goldmana, ale i kamera Gordona Willise stála za tím, že si divák může vychutnat napínavý příběh o největším politickém skandálu poválečné éry, který je navzdory své košatosti podán přístupnou a přitom hodnotnou formou, již docenila i Akademie filmového umění a věd, když snímek vyznamenala čtyřmi Oscary. (Česká televize)
(více)Recenze (312)
Mám slabost pro snímky o investigativní žurnalistice (Sladká vůně úspěchu, Vysíláme zprávy, Dobrou noc a hodně štěstí, Zodiac) a tohle je jeden z nejlepších. Lopotné kutání hluboko ukrytých informací hájí, ale neidealizuje. Připouští, že tahle práce je šílená dřina, časově náročná, vyčerpávající a monotónní (film nevypouští ani tu méně zábavnou část vyšetřování, například dlouhé přesuny na vzdálená místa, zbytečné návštěvy a nikam nevedoucí telefonáty), nechává však na divákovi, aby posoudil, zda výsledky pátrání stály za to (film končí před publikováním klíčového článku). Pokračování zde. 90% Zajímavé komentáře: StarsFan, Faidra, Iroquaise, Merggie, Svadbos ()
Je to jako zabloudit v labyrintu s Timesy v rukou. Divákovi, který chce najít cestu nezbývá nic jiného, než spolu s hrdiny pobíhat sem tam a vstřebávat informace. Všichni prezidentovi muži jsou jistě užitečný film pro každého, kdo se chce něco dovědět o aféře Watergate, ale po více než dvou hodinách jsem byla všemi těmi fakty a výpověďmi vyčerpaná jako prezident Nixon. ()
Hned na začátek menší varování - nekoukejte na tenhle film v českém dabingu, je strašný - opravdu STRAŠNÝ!!! Jinak jsem měla tu čest s perfektně promyšleným snímkem, který je podán formou lehkého nastiňování. Divák neznalý okolností a faktů týkajících se aféry Watergate si moc nepolepší - film totiž není (jako třeba Stoneův JFK ) explikativní a nesnaží se diváka seznámit se všemi možnými podrobnostmi. Co se děje týče, vyžadují si VPM hrst trpělivosti - snímek je totiž založen na síle rozhovorů, proudů myšlenek a dohadů. Herecky jsem byla poměrně zklamaná z výkonu Dustina Hoffmana, jehož postava mi přišla někde na úrovni otravného hyperaktivního školáka, ne zaběhlého žurnalisty. Oproti tomu Redford se do svojí role "nováčka" perfektně hodil. 4/5 ()
Z dnešního hlediska jsou zajímavé hlavně výkony mladého Hoffmana / Redforda (duo Woodstein) a to, jak se dělala investigativní žurnalistika před 35 lety. To si dnešní rádoby novináři ani neumí představit, jak by pracovali bez internetu a mobilních telefonů. Film i přes svojí délku odsýpá, musí se mu ale věnovat veškerá pozornost - každých 5 minut se objeví nové jméno / nový fakt a chvílemi jsem se v tom docela ztrácela. ()
Po pravdě řečeno aféra Watergate je mi celkem ukradená. Bohužel u nás se něco takového stát nemůže, tedy ne, že by někdo nemohl udělat něco špatného, ale že by český politik sám odstoupil pouze pod tlakem médií. Takže Pakulův film mohu považovat za sci-fi. Vždy mne mnohem více bavily filmy, které nedisponovaly neprůstřelným anaboliky nadusaným hrdinou, ale v nichž byl normální člověk dotlačen do kritické situace a zachoval se jako frajer. Takže super námět, výborné herecké výkony, jen ta délka, ta délka...Kus ustřihnout, zbytečně nenudit. Točit filmy nad dvě hodiny si mohlo ve filmové historii dovolit fakt jen hodně málo režisérů. Zkusilo jich to více, ale dopadli jako prodejci písku na Sahaře. Pakula k těm nemnoha hvězdám, které dokážou utáhnout více jak dvouhodinový snímek, zkrátka nepatří. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (44)
- Ve scéně kdy je Carl Bernstein (Dustin Hoffman) u účetní doma, je možné si všimnout, že je koště opřené o krb, ale hned v další scéně je opřené o skříňku. (dc125)
- Frank Wills, hlídač, který objevil vloupání ve Watergate, hrál ve filmu sám sebe. (Kulmon)
- Zásadním člověkem, díky němuž film vznikl, byl představitel Boba Woodwarda Robert Redford, který o tom později vyprávěl: “Dostal jsem ten nápad předtím, než z toho vznikla aféra Watergate a než se do toho vložili dva reportéři z Washington Post. Mluvím o roku 1972, v té době se už objevovaly narážky, že za tím vloupáním do sídla Demokratické strany je víc, než se veřejně přiznává. Oficiálně se tvrdilo, že to byli zloději a že pocházejí z kruhů kubánské emigrace. Jenže já jsem potkával lidi, kteří mezi čtyřma očima naznačovali, že je za tím něco víc, ale nedá se s tím nic udělat. 'Proč?' ptal jsem se. - 'Každý se bojí Nixonových lidí, jsou ochotni odstranit každého, kdo by překážel jeho znovuzvolení. 'Co novináři?' nechápal jsem, 'to je přece jejich práce.' Na to jsem dostával podobnou odpověď: 'Vyžadovalo by to mravenčí práci, spoustu času a peněz - s perspektivou, že budu mít proti sobě prezidenta, který je pěkně mstivý a bude mít další čtyři roky obrovskou moc.' Tížilo mě to, protože jsem byl vychován a žil v přesvědčení, že v Americe se tohle stát nemůže. Pamatuji ten pocit velmi přesně, protože v tom létě dvaasedmdesátého roku jsem začal důkladně číst noviny a sledovat všechny zprávy. Článků o vyloupení pomalu přibývalo a ty nejzajímavější pocházely od dvou novinářů z Washington Post. Na podzim, když to nabíralo na obrátkách, jsem se o ta dvě jména začal zajímat a zjistil, že jsou to dva nováčci, takoví zelenáči, kteří jsou v redakci na nejnižším stupínku. Jeden z nich byl žid, druhý protestant, jeden byl liberální demokrat, druhý konzervativní republikán. Neměli se rádi, ale chtěli se prosadit: začali s touhle původně malou kauzou a pak jim nebývalo než pokračovat a spolupracovat. Přemýšlel jsem o tom jako producent a přišlo mi, že oni dva jsou skvělá kombinace pro zápletky, pro dynamický příběh, jenomže jsem si neuměl představit, kam se ten příběh bude vyvíjet. Sešel jsem se s nimi a řekl jim, že bych chtěl natočit film. 'Do toho se nám vůbec nechce,' odpověděli, 'je to na hraně, sledují nás a když uděláme neopatrný krok, je po nás. Chceme o tom jednou napsat knihu, ale není to u konce.' Tak jsem se zeptal: 'Dáte mi opci na filmová práva k té knize?' A oni souhlasili. Musel jsem čekat rok, než knihu napsali. Mezitím byl Nixon usvědčen, že on a jeho spolupracovníci porušili první dodatek americké ústavy. Film vznikal dlouho, několikrát se předělával scénář, muselo se to zjednodušit, ale zároveň se nesměla zkreslit základní fakta. Když byla premiéra, uplynuly od Watergate skoro čtyři roky. Ale celou tu dobu jsem se potkával s tichými náznaky, že bych to neměl dělat, že poškozuji Ameriku." (NIRO)
Související novinky
Zemřel herec Ned Beatty
Včera v kalifornském Los Angeles opustil filmový svět americký na Oscara nominovaný herec Ned Beatty. Bylo mu 83 let. Rodák z Kentucky, kterého si mnozí diváci jistě vybaví třeba jako Otise, věrného… (více)
Zemřel herec Hal Holbrook
V požehnaném věku 95 let odešel 23. ledna americký herec nominovaný na Oscara, Hal Holbrook. Zprávu včera předala deníku New York Times jeho osobní asistentka Joyce Cohen. Holbrook se narodil se v… (více)
Které klasiky by dnes vyhrály Oscara?
Jak určitě víte, americká Akademie filmového umění a věd pravidelně "vyrábí" nejlepší film roku. Časopis The Hollywood Reporter zaujatě sleduje každé oscarové klání, sem tam se ale také ohlédne do… (více)
Aféra Watergate jinak
Agent FBI W. Mark Felt se stane hlavním hrdinou dosud nepojmenovaného filmu v režii komediálního tvůrce Jaye Roacha (Fotr je lotr). Felt před rokem způsobil mezinárodní senzaci, když prozradil svou… (více)
Reklama