Pohled společnosti Parallax

Pakula se opět ukazuje jako bravurně amorfní filmař, jenž nemá určitý svůj pevný styl, kterým by realizoval různé příběhy či žánry. Ale díky tomu také může každému dílu vetknout ideální podobu, která vznikne ve spolupráci s dalšími osobnostmi tvůrčího týmu. Zde to je geniální kameraman Gordon Willis, který dostal maximální prostor pro své typické snímání postav v prostoru. Konkrétně to znamená, že figury tu nevystupují oproti svému okolí, ale jsou jím obklopovány. Tyto povětšinou industriální a městské prostory, potažmo prostranství (která se otevírají i pohledem zvnitřku interiérů ven) jednak stupňují skličující atmosféru, ale také ilustrují zastřešující ideu širších souvislostí a vazeb, které přesahují vhled jednotlivce. Současně s tím vyprávění působí záměrně odtažitě, protože divákům odpírá absolutní vševědoucí pohled na situace a ústřední příběh. Předkládá nám fragmenty, dílky, situace zahlédnuté jakoby mimoděk, u nichž nejprve netušíme jejich význam. Ten pak přichází o to úderněji a se zneklidňujícím efektem, když se vyjeví se zvratem, zpravidla tvrdě konstatovaném v ostrém střihu. "Pohled společnosti Parallax" je geniální paranoidní thriller, který divákům odpírá tradiční iluzorní rozhřešení konvenčních příspěvků žánru i v jádru konejšivou náruč konspiračních teorií. Naopak dokonale vystihuje neklid, neuchopitelnost a skličující bezmoc Ameriky přelomu 60. a 70. let sužované politickými vraždami. (08.01.2023)

Sedmdesátky politickým konspiračním thrillerům přály a tento patří k těm vůbec z nejpovedenějších (aspoň co se zámořské produkce týče); jakkoli je dnes již neprávem poněkud pozapomenutý. Přitom má oproti mnohým jiným výhodu v přímočarém tahu na branku s nejednou výtečnou akční pasáží, rozháraném zarputilém hrdinovi jdoucímu proti všem, nádherném nasnímání, cynickém závěru (který, pravda, mohl jít ještě o krok dál; přeci jen on byl jak na lodi, tak na palubě letadla, že...) a přesvědčivé paranoidní atmosféře "věřit se nedá a nesmí nikomu", která by měla být jedním ze základních kamenů všech filmů tohoto subžánru. A přitom na ní tolik z nich zapomíná. (11.02.2017)

V historii Ameriky usazeno do čerstvých ran plných soli deziluze, v Pakulově trilogii politické paranoie usazeno mezi Klute a All the President's Men. Je tady pár zajímavých věcí. Třeba montáž, která ve stylu praktik známých z Mechanického pomeranče reflektuje post-kennedyovský stav společnosti spojený s úpadkem hodnot a nebo způsob zabírání postavy Fradyho, který má evokovat pocit sledování, ale i když vezmu na milost režisérův typický styl a ocením jistou nadčasovost situace, kdy lidé v pozadí mile rádi kříží obětní beránky s vlky samotáři, je tu jeden zásadní problém. Scénář zmetkem myšlenky.. (15.01.2021)

Parallax a mnoho ďalších trilerov zo sedemdesiatych rokov vyvracia zaužívané tvrdenie, že americké filmy sú reklamou na americký spôsob života. Lenže sme v sedemdesiatych rokoch, keď kritika moci bola divákmi akceptovaná v plnej miere. Navyše tá atmosféra tohoto obdobia svedčí ako francúzskym, tak americkým trilerom, ku ktorým sa všetci vraciame radšej, ako by sme mali pozerať podobne ladené novinky. Pakula, Polack, alebo Schlesinger boli omnoho zaujímavejší. Dôraz na chladnú odosobnenú architektúru, dokonalé veľké celky, v ktorých sa odohráva viacero akcií naraz, Beatty s klasickým výrazom amerického hrdinu ale neposkytuje satisfakciu v podobe samozrejmého víťazstva nad systémom, ktorú by pri pohľade naňho dnešný divák očakával. Ani sex. (16.01.2014)

V souvislosti s tímto filmem se sluší připomenout, že film jakožto médium působí na několika úrovních – je zábavou, atrakcí pro celou rodinu, útočištěm pro mladé páry, uměleckým dílem, osobní výpovědí, manifestem, byznysem a v neposlední řadě je také „dokumentem“ vypovídajícím o stavu dobové společnosti, jejich primárních obavách a předních tématech konkrétní doby. Pohled společnosti Parallax nepochybně reflektuje nedůvěru americké společnosti ve státní aparát, sociální paranoiu a pro běžnou společnost z informačního hlediska neprůhledné a zavádějící kauzy typu atentátu na J.F.K. Samotný film pak spadá do žánru politického thrilleru tematizujícího paranoiu, nevěrohodnost médií a státního aparátu a prakticky neomezenou moc vysoce postavených činitelů. S odhlédnutím od takovéto výpovědní hodnoty je nutno podotknout, že Pohled společnosti Parallax funguje sám o sobě dost dobře jakožto žánrový film, ve kterém je velmi umně budováno napětí i pocit paranoii a režie Alana J. Pakuly je velmi soustředěná. Zmínku si zaslouží i poměrně časté snímání scén v dlouhých celcích. 80% (17.06.2010)