Hogo fogo Homolka

Homolkovic rodina se zmohla a koupila svižný bourák značky Škoda, ze kterého by se dle slov pohotové sousedky „neměli posrat.“ Ta originální obyčejnost, kterou se prezentoval první díl tady dostala trochu na frak. Ani ne tak pojetím jako dvojitou dějovou linií, kdy jedna spíše evokuje pohřební nálady doplněné ráznou pohřební hudbou. Hořká komedie zhořkla, hlášek neubylo, jen ta údernost trochu ztratila svůj šmrnc. Na jednu stranu jde o lidský pohled na lidi, na stáří, hledání smyslu života v okamžiku, kdy nás život pomaličku opouští, bojem s postupujícími lety, které člověka oslabují, i když by rád dělal to co má rád. Jenže nejsou od tohohle dramata a sociální studie? Možná to druhému dílu víc ublížilo než prospělo a druhá dějová linie, čiliže cesta atypicky typické české rodiny za dědou v novém autě ztrácí na své humornosti. Opětovně se lze opřít o nezapomenutelné podání dědy Josefem Šebánkem, který opět razí pravidlo „co slovo, to perla.“ Kupříkladu legendární hláška: „To je váš auťák? No tak to ste vůl pane!“ Charaktery ostatních postav zůstávají při starém, vlastnosti jenž jim byly svěřeny v díle prvním přetrvaly. Ludva si občas dupne (když už ne na pedál škodárny) a snaží se rodinu stmelovat, Heduš vyzbrojená masařkoidními slunečními brýlemi využívá hlasových indispozic a řve na všechny světové strany, babi Homolková vzpomíná jak se topila, myslí na blaho svého táty a překypuje hrdostí na majetkové poměry jejich rodiny, která je už „pojízdná.“ Děda, kterého už jsem zmínil, ten by radši za Spartou do Teplic, podle mě stěžejní postava celé série. Závěr sám o sobě už tíhne spíš k tomu pocitovému důchodu, kdy linie pohřební zcela eliminuje linii komediální. Celkově jedna hvězdička musí dolů, neb dobře známé duševní pochody se Papouškovi na papíře neshodly s výsledným podáním. Přesto, že je to opět lidsky přesné. (25.02.2005)

Díl, který se krapet vymyká standartu z dílu prvního, ale i posledního. Děj je rozdělen na dvě linie, jedna se táhne kolem rodinky Homolků a jejich nového auta a druhá je přísně zaměřena na vše co se děje kolem vesnického dědy, s kterým se nakonec Homolkovi ani nesetkají, protože je tíží všelijaké peripetie. Zřejmě nejslabší díl, přesto slušně koukatelný... (08.09.2012)

Výborná situační komedie, prostřední díl trilogie, co je mobilní. Rozhodně silnější dějová linie než v prvním, úvodním filmu, palba slov a improvizací se stejně velkou intenzitou. Tento film, stejně jako celou trilogii, spousta lidí nemusí - už jen proto, že takových nás za socialismu byla většina a neradi na to mnohdy vzpomínáme. Čecháčkovství, vyvedeno do extrému, v tomto díle s rodinkou nemístně sobeckou a " pražskou " , co pro řešení svých problémů nevidí nic kolem sebe. Opět nejen komediální nota, daleko cyničtější podkres co není vidět na první pohled. Josef Kolb opět, stejně jako v kultovní Formanovině, nezklamal a předvádí nezapomenutelné scény s nakonec smutným, svým způsobem ale zcela spokojeným koncem. Konec koupající se rodiny, co to všechno i díky okolnostem vzdala a naskákala jako " jeden muž " do vody a s tichým pohledem na smrt tatínka, kvůli kterému se to všechno seběhlo aniž by se potkali až zemřel šťastný uprostřed své PRAVÉ RODINY je pro mne nezapomenutelný. Silnější, než většina dnešních " bláznivých komedií " režisérů, co by to radši měli zabalit. **** (20.01.2010)

Tragikomické příhody typické české rodinky své doby. Realistické víc, než sama realita, nejen událostmi, ale i hereckými výkony. U Homolkových mě vždycky zaplaví nostalgické vzpomínky na dětství, protože v podobných poměrech jsem vyrůstal. Taky jsme doma přes neustálé hádky a půtky neviděli to, co je v životě podstatné. (20.12.2011)

Druhé pokračování o trochu trhlé české rodince. Nějáký díl musí být vždycky nejslabší, pro mě je to tenhle. Oproti Homolka a tobolka jsem se tolik nezasmál. Ale pořád je to nadstandart, scény, kdy děda Homolka vytahuje z kadibudek čepice, nebo kdy ukazuje, jak se mu tchán smál, až mu viděl do krku jsou nezapomenutelný. (21.12.2011)