Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V sochařském ateliéru AVU si přivydělávají modely: důstojný, ale stále usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené, která se bojí žárlivého manžela, a zraněný uhlíř středních let. Mezi studenty se diskutuje o tom, který věk je ten nejkrásnější… (oficiální text distributora)

Videa (1)

TV spot

Recenze (91)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,No jo, ale my jsme penzisti. My jsme potřebnější." Tak zábavná, skoro dokumentární podívaná (ne)všedních dnů jednoho sochařského ateliéru. To se nám Jaroslav Papoušek po společných projektech s Passerem a Formanem v roce 1968 osamostatnil a vytvořil svůj první vlastí autorský film. Ponechal si řadu "zavedených" neherců z dřívějších filmů (mimo jiné nezapomenutelného dědečka z Hoří, má panenko!), dal dohromady skupinku mládeže představující odvázané "sochaříky" v uvolněné atmosféře 60. let, naproti tomu partu důchodců schopných hrát si na chodbě umělecké školy u sochy koně na intelektuály vedoucí debatu nad uměním... Mezi tuhle sbírku amatérů doslova vecpal coby profesora sochařství hereckého profesionála Vladimíra Šmerala, který se zhostil své typické "intelektuální" roli opět s gustem, nenápadně popři tom sáhl i po mladém Jiřím Hálkovi z Činoherního klubu... No a vznikla velice svérázná podívaná, kterou fanšmejkr československé kinematografie musí ocenit, jen popři několika hluchých místech mé hodnocení sráží především pár scén se šíleným dětským řevem. Ovšem, lezení hospodských kumpánů do oken za nahatou ženskou uvnitř i venku nemělo chybu! ,,Už ani nepřeleze plot, no! To je buď penze, anebo 30!" Kterýpak že věk je nejkrásnější? Možná že právě ten, jaký člověk v danou chvíli přežívá. 70% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) ()

Bigrambo 

všechny recenze uživatele

Režisér Papoušek ve svém prvním filmu částečně využil Formanova osvědčeného ansámblu herců (tedy zejména neherců) a pustil se do velmi zábavné komedie o „sochařících“ a jejich modelech. Film postavený na vtipných civilních dialozích se rozjíždí pomalu, což je trochu škoda. Ovšem pak vše odstartuje Jakimova hláška: „Románku, utrhnu ti hlavičku!“ a už to jede. A poté, co na scénu vtrhl ofačovaný Josef Šebánek, tento nekorunovaný král českých neherců, jsem se skoro nepřestal smát a na úplném konci filmu jsem se už smíchy válel po zemi. Jedinou chybou tohoto snímku nabytého velkým množstvím vtipných hlášek a situací tak zůstává jen jeho pomalejší začátek a proto je velká škoda, že se svou popularitou nezařadil po bok známějších Formanových filmových perel či pozdější Papouškovy trilogie o rodině Homolkových, i když by si to jistě zasloužil. Takže vážení, kdo neviděl, ať to hned napraví! ()

Reklama

HellFire 

všechny recenze uživatele

V jistém smyslu to bylo tak obyčejné, až to bylo krásné. Na druhou stranu to bylo vlastně o ničem :). Jediné vysvětlení, co mě napadá je, že aspoň tímhle způsobem se tehdejší filmoví tvůrci mohli vyjádřit, aniž by na sebe poštvali komunisty. Papoušek vlastně stejným stylem natočil i trilogii Homolků, kde nejde až tak o příběh, ale o skvělé postavy a situační komedii. ()

ivishka 

všechny recenze uživatele

Červené hodnocení plné otazníků. Uznávám pár hereckých velikánů co se zde objevili - třeba Růžičková, Šebánek, Křesadlová a v neposlední řadě také Ladislav Jakim. Nechápu ale proč jako hlavní dva xichty na plakátě jsou postavy, které vůbec nebyly hlavní. Zajímavé části pózování v ateliéru a rozhovory studentů, ale rozhovory duchen(důchodců) byly nudné a o ničem. Nejvíce mě asi pobavilo neustálé : Máš už holku?? na Ladislava Jakima a pak uhlíři co přelézají plotek aby viděli mladou Brejchovou :-D. Mimochodem Hana Brejchová(nevím jak je na tom teď)mi tam vůbec neseděla a jako herečka se mi nezdá obzvláště v tomto filmu. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Více ještě rozverná experimentální črta než plnohodnotný film, jaké pak Papoušek geniálně vystřihl v sérii o Homolkových, než mu je utnula komunistická cenzura, ale rozhodně stojí za vidění. Sledovat tenhle snímek navíc promítaný z 16mm filmu ve venkovském hospodském sále s místními vesničany, kteří vám pak vyprávějí, jak ty promítačky zachránili a teď je učí obsluhovat svoje potomky, má nezpochybnitelné kouzlo, v němž se realita (zahajovací fanfáry tria malých kluků, zahrané na saxofon, pozoun a trumpetu, které měly u publika takový úspěch, že je museli o přestávce uprostřed filmu ještě zopakovat) volně prolíná s formanovsko-papouškovskou poetikou a ještě zvýrazňuje její nesmazatelný punc, který 60. letům oba dva vtisknuli. ***** Kino Verneřice, s R. a s Evou. *~ ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Režijní debut Jaroslava Papouška. (M.B)

Reklama

Reklama