Musik i mörker
Music in Darkness
Hudba v temnotách
Night Is My Future
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Göran StrindbergHudba:
Erland von KochHrají:
Mai Zetterling, Birger Malmsten, Olof Winnerstrand, Naima Wifstrand, Birgit Lindkvist, Hilda Borgström, Douglas Håge, Gunnar Björnstrand, Bengt Eklund (více)Obsahy(1)
Pianista Bengt přijde při nehodě na vojně o zrak. Po marném pokusu dostat se na hudební akademii ve Stockholmu se musí protloukat jako pianista v laciné kavárně. Jeho život se obrátí k lepšímu, když si dívka, se kterou se znával, uvědomí, že ho miluje. Ve filmové adaptaci své vlastní knihy dokáže Dagmar Edqvist dovedně zdůraznit tento spodní romantický motiv. Birger Malmsten v roli nevidomého pianisty podává skvělý herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Na počátku své tvorby Bergman zpracovával témata partnerských vztahů se sociáním aspektem. Rozpory postav ještě nejsou tak vyhrocené, objevují se poetické motivy, záběry jsou čisté, ale nenajdeme tak často promyšlené kompozice, jako v pozdější tvorbě. Píběh sám je prostinký, až by se dalo říct, že zavání čtením pro dívky a paní. ()
Hudba v temnotách môže byť pre tých najsnobskejších Bergmanových fanúšikov sklamaním a môžu ju označiť za gýč. Čo by ale bolo tak trochu mimo realitu, pretože v nej cítiť úprimnosť výpovede o znovanachádzaní dôvodu ďalej žiť. V popredí je romantická línia, čo ale korešponduje práve s tým nachádzaním nového zmyslu života. Veď práve aj snaha o záchranu života stála Bengteho zrak. Vo filme zaznie zopár zaujímavých myšlienok, Bergman využije aj možnosť vizualizovať Bengteho zúfalý stav a sociálny aspekt diela na seba našťastie príliš neupozorňuje. ()
Reziser Ingmar bergman je pre mna znamy hlavne tym, ze vo filmoch casto riesil partnerske vztahy a hlavne nabozenstvo. Tuna ide vyslovene o partnersky vztah. Rezisersky to este dost balancuje, dialogy su na urovni, len Bergman ako reziser by takymito socialnymi agitkami asi v zivote neprerazil - napokon, jeho prve filmy zo 40. rokov sa pravom dodnes povazuju za ciry priemer : 65 % ()
"Jediné, na co si z natáčení vzpomínám, je, že jsem si bez ustání říkal, že to nesmí být nudný film a musí bavit. Žádné jiné ambice jsem neměl." Pro mě asi nejoblíbenější Bergman ze čtyřicátých let (záměrně neříkám nejlepší). Úvodní sen patří k jeho vrcholným vizuálním okamžikům (obří oko, kovadlina, nahá žena v akváriu). Samotného režiséra můžete vidět v závěru, jak čte ve vlaku noviny. Premiéra proběhla ve Stockholmu dne 17. ledna 1948. ()
Osleplý mladík Bengt se zamiluje do služky Ingrid. Cesta ke spokojenému vztahu je však dlážděna třídními rozdíli. Aby se ti dva mohli dát dohromady a lépe se pochopili, musí si nejprve projít cestou toho druhého. Hlavně ze začátku je tu pár scén, které napovídají budoucí režisérovo směřování. Snová montáž je bergmanovskou odezvou surrealismu (mnohem syrovější než ta hitchcockovsko-dalíovská v Rozdvojené duši), postavy se ztrácí v ostrých kontrastech světla a stínu (párkrát jsem si vzpomněl na Personu) a přinejmenším ta výchozí situace působí podobně bezvýchodně jako ty z nejslavnějších Bergmanových filmů. Jenže pak se do toho přidá romantický motiv obtěžkaný naivními myšlenkami o socialismu a celá atmosféra začne směřovat trochu jinam než napovídá začátek. Je to ale Bergman a vskutku jsem se od začátku do konce nenudil. Tam kde by normálně člověk vrtěl hlavou zaujme tu nápadité záběrování kamery, onde zas dobrý herecký výkon. Doporučit tento film někomu, kdo Bergmanovu tvorbu ještě moc nezná, bych si tedy nedovolil. Pokud Hudbu v temnotách nechcete rovnou odsunout do škatulky naivních romantických příběhů, měla by se hodnotit v kontextu pozdější autorovi tvorby. V takovém případě je to velmi zajímavá podívaná. ()
Reklama