Accattone

Spolu s následujícím filmem "Mamma Roma" a jeho vůbec první prozaickou knihou "Ragazzi di vita" (z r. 1955, česky jako "Darmošlapové", 1975), se jedná o Pasoliniho rozporuplný pohled na život římského lumpenproletariátu. A rozporuplný nemyslím formalisticky, ale tak, jak je rozporuplný život sám (a jak byl najmě život a dílo autorovo). Hrdinové jsou upřímní i zákeřní, o jejich lenosti nelze pochybovat, okrádají ostatní i sebe navzájem, ale dokážou být štědří jako málokterý "slušný" člověk a tak by se dalo pokračovat donekonečna. Jako by si v sobě uchovali něco dětského (kamarádství, touha mít věčné prázdniny), co se při zachování do dospělosti ukáže s naší společností (alespoň tou "počestnou") jako s ní neslučitelné. A hrdinové za to trpí, dá se říci, že zčásti po právu, ale to neznamená, že by jejich život nebyl příliš draze vykoupen. Pasolini se v těchto dílech zastavuje nad tím, že oběti těchto lidí jsou větší než jejich hříchy. (26.08.2014)

Cabiriine noci mali svojho nepriameho nástupcu a Mama Roma mala svojho priameho predchodcu. Accatone je spoločne s ňou možno najprístupnejším Pasoliniho filmom pre v podstate ľubovoľnú divácku kategóriu. Je to proste zo života a k pochopeniu netreba čítať zložité metafory (ale kto bude hľadať, nájde). Pasolini rád obsadzoval nehercov s výrazom ako po úteku z psychiatrickej liečebne, v tomto filme ale zostal niekde napoly a protagonisti pôsobia aj ako z ulice. Hlavná postava vám bude dokonca po čase istým spôsobom sympatická. Pasolini nezvaľuje všetku vinu na sociálnu situáciu, Vittorio má aj určité "zvláštne" povahové črty a jeho chovanie nepodlieha iba všeobecnému zmaru navôkol. Všadeprítomná uniformná moderná výstavba dokonca naznačuje, že ak by vedel robiť, nemusel by byť veľký problém si nejaký ten byt s nejakou tou ženskou aj kúpiť. Ako to s ním dopadne, rozhodne stojí za zistenie na vlastné oči. (04.11.2015)

Nechceš nic dělat? Zaměstnej prostitutku. Jen se do ní, prosím tě, nezamiluj! Zvláštní film, ze kterého ten existencialismus a materiální nedostatek některých obyvatel Říma není na první pohled tak zřejmý, protože se zpočátku jeví jako ten nejpříjemnější a nejpohodlnější stav. Ale to se postupně mění a hlavní hrdina, nejdřív frajer, se začíná propadat až na dno. Tomu je přizpůsobena i podivná atmosféra, jakási směs pohody a zároveň smutku, výborně dotvořená Bachovou hudbou. A pak ten konec…zajímavý snímek, který hodnotím silnými 4*. (20.06.2013)

Překvapivě vyzrálý, mladickou touhou po buřičství poháněný debut Piera Paola Pasoliniho, jednoho z největších filmařů, básníků, filosofů a teoretiků 2. poloviny 20. století. Accattone je příběhem pasáka, jenž se nedokáže vymanit z komfortu své úpadkovité profese, jež mu přináší snadný zisk. Pasolini (s asistencí začínajícího Bernarda Bertolucciho) je jako režisér velmi střídmý, nesklouzává k lacinosti ani samoúčelné snaze provokovat. Naopak si udržuje vyrovnanost. Tak nebo tak, Accattone vzbuzuje otázku nad údělem člověka a jeho roli v dekadentním žití. Záměrné potlačení emocí ze strany hlavního hrdiny ve spojení s Bachovou hudbou výsledku dodává šmrnc a podtrhuje Pasoliniho stanovisko. PRO ZAJÍMAVOST: Vidím zásadní podobnost mezi Accattonem a Scorseseho epochálním Casinem z roku 1995. Vyjímaje Bachovu hudbu, oba snímky spojuje i charakter hlavní postavy (Vittorio Accattone x Sam Ace Rothstein). (02.11.2023)

Accattone (po slovensky: Žobrák), považujem za jeden z vôbec najsilnejších, a zároveň i najsmutnejších režisérskych debutov v dejinách kinematografie, a to vďaka i samotnej melancholickej, pôvodnej hudbe J.S. Bacha, ktorej emocionálny účinok dosahoval neuveriteľne možného maxima, a k tomu i podtrhoval samotné prostredie, ktoré priamo kontrastovalo s mimoriadne fantastickou kompozíciou obrazu prostredníctvom čiernobielej vizualizácie T.D. Colliho, keď som mal vskutku naprosto reálny dojem, že sa zrovna nachádzam, zväčša v beznádejnom dianí, a to spolu s titulnou postavou Vittoriom "Accattoneom" Cataldim v podaní talianskym (ne)hercom Francom Cittiom, ktorého herecký prejav sa veľmi často vyznačoval úplne autentickým vcítením sa do svojej postavy, až to miestami normálne zachádzalo do najvyššieho predstaviteľného extrému (v pozitívnom slova zmysle). • Skrátka, P.P. Pasolini, vytvoril obzvlášť hodnotný počin, v ktorom stelesnila jednu z vedľajších úloh i pôvabná talianska herečka Monica Vittiová, vidíte teraz, ako sa to parádne rýmuje; Citti/Vitti. • Nerozumiem tomu, prečo mi vlastne toto vysoko umelecké dielo, tak dlho unikalo... (17.08.2023)