Oko

Průměrný duchařský horor pro náctileté, při jehož sledování člověk pochopí, jak skvělý byl tvůrčí a režijní počin M. Night Shyamalana, který se tímto hororem nechal volně inspirovat při natáčení svého Šestého smyslu - to posunutí významových rovin v struktuře vyprávění ze vztahu partner - partnerka do roviny dospělý - dítě, vznikající vztah - rozpadající se vztah, levná duchařská zápletka - psychologický ponor hlavních postav atd. se při srovnání s inspiračním zdrojem ukazuje jako geniální tvůrčí tah. Oko vyznívá totiž levně - nefunguje ani jako horor (tu trochu strachu, co zažijete v první polovině filmu, spolehlivě přebije nudná romantika druhé poloviny), ani jako psychologický snímek (i když se mnohé věci přímo nabízí...). Navíc to neúnosné množství ,,náhod", které svědčí o špatné práci scénáristů a o vykonstruovanosti scénáře - mladá žena je operovaná a její rekonvalescenční lékař je,,náhodou" mladý pohledný model, který se do ní brzy zamiluje, tenhle hongkongský doktor se svou pacientkou přijedou do Thajska a první lékař v nemocnici tam hned ,,náhodou" mluví nejen anglicky, ale i mandarínsky, mandarínsky mluví ,,náhodou" rovněž i žena, za kterou jedou, ta je nechá bez jakýchkoliv námitek přespat přímo v pokoji její mrtvé dcery atd. atd. Navíc mi silně vadila ta romantická poloha, režisér jakoby chvílemi nevěděl, co chce vlastně točit. Nebo to možná věděl - romantický fantasy tedy duchařský horor pro náctileté, kde většina věcí je tak lehce předvídatelných... (19.12.2007)

Po skončení tohoto filmu jsem zjistil, že jsem očekával asi příliš. Hororová atmosféra mi přišla silně průměrná a ani "děsivé" momenty ve mě nevyvolávali nijak velký strach. To, že dívka vidí mrtvé (což připomíná Šestý smysl) je zajímavé, ale ne dokonale využité. Nutnost nalezení vykřičení pointy přímo divákovi je potěšující, ale nijak si tvůrci nepomohli. Hodně mě zklamala odhadnutelnost filmu, která hodně snížila můj celkový dojem o nejméně jednu hvězdičku. (11.03.2005)

Od dvou let slepá dívka Wong Mun má nyní možnost znovu vidět díky transplantaci rohovky a pochopitelně z toho má velkou radost, ale hned po sundání obvazů vídá podivné stíny a postavy a zjistí, že není v milostném dramatu o slepé ženě a hodném doktorovi, ale ve slušném duchařském hororu :). Už samotný námět je velmi zajímavý, protože Mun vůbec netuší, že stíny a divné postavy nepatří do běžného života a že je ostatní lidé nevidí, což se přes údiv nad mužem stojícím uprostřed dálnice dostane až k docela nepříjemným šokům typu zasednutí něčí židle, které se pak už jen stupňují. "Strašidelnost" tu obvykle probíhá klasickým lekacím způsobem za náhlého bafnutí a hlasitého zvuku, což sice funguje tak jak má, ale je to tak trochu laciné a nějaká trochu napínavější atmosféra v tom je jen v několika určitých scénách. Zápletka a její zpracování není nic extra převratného, ale zase si to ani nehraje na nějaký mocně strašidelný horor nebo na nějakou velkou pecku, takže trocha té jednoduchosti a docela ucházející herecké výkony tomu tak odpovídají. Naopak dokonce se ve filmu objeví i nějaké to překvapení jak pro hlavní hrdinku tak pro diváka a závěr filmu je docela zábavně napínavý i přes svou lehčí předvídatelnost. Takže jsem byla spokojená i po čtvrtém nebo kolikátém kouknutí. :) A tu titulkovou hudbu to mělo pěknou včetně i obrazové stránky :) (23.10.2010)

Nejděsivější horor, jaký jsem kdy viděl. Dívali jsme se na to čtyři kluci a všichni jsme byli podělaní až za ušima, tulili se k sobě a klepali se strachy. Problém ovšem je, že to tak nějak funguje v první půlce, ale ta druhá už je spíš jen taková podivná pátračka, která vás udržuje v napětí jen díky doznívání atmosféry z první půlky. Vřele doporučuju originální znění se slovenskýma titulkama. "Prečo sedíš na mojej stoličke"?!?! (03.07.2007)

Abych pravdu řekl, "OKO" mě docela zklamalo a to i přesto, že jsem byl už dopředu připravený na to, že kvalitativní úrovně jakou představoval např. první "RING" bude dosahovat asi jen stěží. Film o dívce, která "vidí mrtvé lidi", naprosto postrádá (především v první hodině) jakýkoliv souvislý děj a soustředí se především na sled zvukových a obrazových efektů, které jsou prokládány více či méně podařenými lekačkami. Atmosféra je sice hustá a v závěrečné půlhodince (po "šokujícím" odhalení) film dostává jakés takés tempo, ale zachránit toho (alespoň v mém případě) už moc nestačí. (16.07.2004)