Tvůrci:
Sam LevinsonRežie:
Sam LevinsonScénář:
Sam LevinsonHudba:
LabrinthHrají:
Zendaya, Hunter Schafer, Austin Abrams, Sydney Sweeney, Jacob Elordi, Alexa Demie, Barbie Ferreira, Algee Smith, Maude Apatow, Jennifer Kathreen Larson (více)VOD (1)
Epizody(8)
-
Snažím se dostat do nebe, než zavřou bránu (S02E01)
-
Mimo dosah (S02E02)
-
Velký a malý tyran (S02E03)
-
Drink před válkou (S02E04)
-
Bez hnutí jako kolibřík (S02E05)
-
Když se kácí les... (S02E06)
-
Divadlo a jeho dvojník (S02E07)
-
Celý život mé srdce toužilo po tom, co neumím pojmenovat (S02E08)
Videa (2)
Recenze (70)
Druhé sezóně Euphorie se mi oslavný pomníček stavět nechce. Vizuálně je to neskutečný počin. Tvůrci tu měli snad všechen čas světa a na kompozici záběrů nebo svícení to je poznat. Po příběhové stránce strašně odfláknuté a nedotažené. Jakoby Sam Levinson usnul po úspěchu první řady na vavřínech a něco jen tak nastřelil. Bez toho, aniž by věděl kam chce jednotlivé osudy směřovat. V jednotlivostech silné šlehy. Ať už je to Calův mini příběh, Rue cesta k vykoupení se nebo představení Our Life. Jako celek ale nevyrovnaný bordel. Sam se chová jako učitelka, která si na hodinách tlačí své oblíbence a na jiné postavy z vysoka kašle. ()
Průměrná známka se po osmi epizodách druhé sezóny horko těžko přeplazila přes linii, která jí zajistila čtyřhvězdičkové hodnocení, ale o jakémkoli nadšení nemůže být řeč. I u epizod, které jsou z mého pohledu řemeslně skvělé, nastal problém, protože mě nezaujal děj, k postavám bych si nedokázal vytvořit kladný vztah, ani kdybych se hodně snažil, ale to už je můj problém, protože už nějaký čas nejsem v pubertálním věku, nedokázal jsem si vytvořit plnohodnotný přátelský/ milenecký vztah se svým mobilním telefonem, navzdory všemu a všem odmítám brát drogy a má tolerance končí u homosexuálních vztahů a kyborgů. Všechny tyto mé nedostatky mě staví mimo diváckou cílovou skupinu, ale přesto jsem nezahořkl, což je vidět na mém (i pro mě) překvapivě vysokém hodnocení. / Poučení: Neber drogy, neber drogy, neber drogy, nebo se z toho zblázníš. 4*- ()
"Sometimes, people need to get their feelings hurt." ____________ RELAPS. Přesně tímhle slovem by se dala popsat druhá série generační výpovědi EUFORIE. Samotný tatíček týhle show Sam Levinson v jednom z promo videí o symbolismu a charakteristice druhý série řekl doslova toto: "Zatímco první sezóna Euforie byla party ve 2 ráno, druhá sezóna je after-party v 5 ráno." – a je to sakra znát...... Dá tedy rozum, že kdo se v létě roku 2019 sjel na bezstarostný vlně masivního hypeu, který tenhle manifest generace Z vyvolal, by měl být tentokrát na pozoru. Zatímco první série byla extravagantní imaginací mezi skutečností a snem, druhá je depresivním vystřízlivěním a probuzením do reality – je mnohem komornější, uzavřenější (zda za to může pandemie je zcela na místě), výrazněji kráčí v šlépějích emocionálního realismu a je velmi intimní psychologickou sondou do hlav postav, jejich problémů, dilemat, strastí, úzkostí a osobních traumat. Laicky řečeno: exkurze do žumpy plný sraček, skrze který se musí generace Z brodit...... Levinson paradoxně rezignoval na příběh a místo toho na relativně minimalistickým půdorysu vykresluje kontrasty a konflikty, v nichž každá z postav čelí své osobní Nemesis a jiným vnitřním démonům či komplexům – Nathan vs. toxická maskulinita kterou zdědil po svém otci Calovi, Kat vs. patriarchát, Lexi vs. sebevědomí, Jules vs. platonická láska, Rue vs. závislost na drogách, Fezco vs. family business, Cassie vs. sexuální přitažlivost kterou cítí vůči největšímu psychopatovi v okolí. Aneb jak se říká: protiklady se přitahují...... Díky tomu má divák naprosto jedinečnou příležitost z velmi intimní optiky číst charaktery a jejich motivace jako komplexní knihu, v jejíž finální kapitole každý klesne na absolutní dno – viz. pátá epizoda která je emocionálně zdrcujícím vrcholem celýho seriálu. Věrný divák a filmový labužník uvítá i zajímavou plejádu nových stylistických změn – buď silně saturovaný a zrnitý vizuál který pracuje s přirozenou hrou světel a stínů, častější využití retro šlágrů (jakože co si budem, ten soundtrack je fakt boží), anebo převážně přímočarou lineární naraci, která nezapomíná na konceptuálně inovativní příběhový podzápletky s mnohdy až tragikomickým vyzněním. Z hlediska formy prakticky nejde nic vytknout. Nemluvě o samotný režii či famózní kameře Marcella Réva, s kterou předvádí hotový divy a čáry máry...... Kolem a kolem, druhá řada je výrazně odlišná od toho, na co jsme si v té první zvykli. Ale víte co? Koho to sere. Tak či onak je druhá sezóna EUFORIE neskutečně pohlcující zážitek, divokej emocionální roller-coaster a mimořádná televizní událost, která zaujme snad všechny napříč generacemi, a která se naprosto vymyká standardní škatulce subžánru teenage seriálů/coming-of-age dramat. U finále vám pak bude připadat, jakoby vám někdo krájel cibulu pod očima anebo rozdrtil srdce na padrť. Levinson jakožto bývalej závislák ví jak na poctivý nekonvenční řemeslo, protože poskytl návykovej cinefilní matroš, kterej televizní sortiment jen tak nenabízí. A protože jsem se na týhle droze závislej, ten absťák po třetím cravingu bude tak šíleně intenzivní, že bych se na celou druhou řadu podíval ihned znova. Sam Levinson, you're a fucking G! ........ PS: Pablo Fezcobar steals the show! #FEXI si zaslouží vlastní seriálový spin-off. () (méně) (více)
„VŠECHNY VZTAHY MAJÍ TRHLINY…“ Hodně sexu, hnusnejch feťáků a vztahů. Vobčas mi to připomíná ten seriál (to jsem byl ještě mladej kluk, takže ten nemůžete znát…) Beverly Hills 90210. Né, že bych ho nějak sledoval, ale mám dojem, že tady někteří řešej podobný píčoviny. Sice jsou u toho nahatý nebo sjetý… ale… Prostě občas mě to neba, občas jsem donucenej zamáčknout kroupu.. Jsou to takový minipříběhy, kterým vévodí drsnej (nebo nepříjemnej?) příběh fetky a finále, který má v sobě něco… co jsem fakt nečekal. Od „Beverly Hills“ totiž neočekávám takovouhle dramatickou extázi! Ale bohužel toho „ostatního“ bylo víc. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Máme doma feťáka (a nechcem ho reklamovat). 2.) Parchant je zralej na exorcistu. /// Thx za titule „Michaela Křížová“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
První sérii (byť ani z ní jsem nebyl nějak extra odvázaný) jsem ještě vzal na milost - především díky perfektnímu soundtracku a celkově kvalitní technické stránce - ale druhá už mě nebavila, skoro až iritovala. Jednak mi tam skutečně vadila ta Zendaya a sledovat ji pro mě bylo utrpení (nechápu, kde vzala těch 133 mio followers na Instagramu, podobně jako nechápu, proč se ostatní herečky mohly v seriálu ukázat nahé, ale ona jediná ne), a jednak mě od toho odrazovalo to univerzální nekritické nadšení, s nímž všichni přijímali každou novou epizodu. Mě ten děj prostě jenom sral, všechny postavy do jedné mi byly extrémně nesympatické, a z holek se mi tam líbila už jenom Sydney Sweeney, která zde herecky předvádí něco neuvěřitelného. Podruhé už bych se Eurofii vyhnul - neupírám tomu zjevné řemeslné kvality, ale osobně mě tenhle typ současné seriálové produkce neoslovuje, a téma seriálu mi přijde nesnesitelně fádní a nezajímavé. ()
Galerie (279)
Zajímavosti (4)
- Píseň, kterou lze slyšet v pozadí při konverzaci v čase 28:13, je „seaside_demo“ od interpreta SEB. (Kanee)
- V tomto díle zazní skladba Never Let Me Down Again (1987) od Depeche Mode. (Dangerous2)
- Píseň, která hraje na konci epizody při závěrečných titulcích, je Cutting Crew: (I Just) Died In Your Arms (1987). (Kanee)
Reklama