Médea

Tohle je zvláštní film. Na jednu stranu má parádní atmosféru a hodně zajímavou hudbu, ale na stranu druhou se na to nedá dívat. Ale tentokrát je to jiné než u ostatních Pasoliniho filmů. Ty jsou v naprosté většině případů zkrátka neuvěřitelně špatné, ubohé a ničemné. Taková Médea není. Ona svojí kvalitu má, avšak je to nefalšované divácké utrpení. Než se na tohle podívat podruhé, to raději dám znovu všechny ostatní režisérovy filmy. Ale ne, slibuju, že už si od Piera nic nelejesnu (ono už ani skoro není co), protože těžko bych hledal režiséra, kterému bych nedal vyššího hodnocení než tří hvězd, i přes takové množství viděných filmů. (18.06.2008)

Nikdy jsem Pasoliniho filmy neměl moc v oblibě, ale to co předvádí tady... Hele, úvodní záběr je na pindík malého kluka (takže podle mě Pasolini nebyl jenom teplý, ale i pedofil) a závěrečná scéna - prostě uprostřed dialogu střih a kaněc filma. Střihová skladba mě tady obecně hodně rozčilovala - nepovažuju za umění, když někdo poruší vše, co má film obsahovat - rámování obrazu, návaznost scén, nezáběrování přes osu apod. A to nemluvím o příběhu - hele, sledovat na úvod deset minut kentaura, který ve dvou scénách stojí trpně na jednom nebo druhém místě (nemůže se hnout, aby nešlo poznat, že je to maska - jako to měl Potměšil u Němce ve Jméno kódu rubín) a zavile deklamuje, to samo je hodně nefilmové. To, že ze sebe chrlí jména a vztahy asi patnácti bohů a polobohů, z nichž si po dvou sekundách nepamatuji už ani jednoho, to je taky docela drsné. Navíc nechápu, proč kentaur v dalších scénách není kentaur. Ale furt deklamuje. Nebo ty dlouhé, předlouhé záběry, kdy někdo někoho natírá, obléká, jak se chystá stůl pro jídlo a lidé usedají... Btw, myslel jsem, že Jáson se plavil se svými kumpány na lodi, ne na voru, který by se mu potopil i na rybníku v Kotěhůlkách. Neuvěřitelně nejen nedivácký film, ale špatný film - a to nejen řemeslně, ale především pocitově, vzbuzuje jen negativní pocity. Brr. Hvězda za kameru a částečně výpravu. Myslím, že Pasoliniho sláva plyne z tehdejších teplých kavárenských proudů. (27.01.2021)

Na okraj pár slov Henryho Davida Thoreaua: „Není divu, že Alexandr s sebou na svých výpravách nosil Iliadu ve skvostném pouzdře. Psané slovo je nejdrahocennější památkou. Je to umělecké dílo samému životu nejbližší. Může být přeloženo do každého jazyka a nejen čteno, nýbrž skutečně vydechováno všemi lidskými rty; - nejen zpodobeno na plátně nebo v mramoru, nýbrž vytesáno z dechu samého života. Symbol myšlenky člověka antického stává se mluvou člověka moderního. Dva tisíce let propůjčilo pomníkům řecké literatury, stejně jako jejím mramorovým sochám, jenom zralejšího zlatého a podzimního nádechu, neboť přenesly svou vlastní jasnou a nebeskou atmosféru do všech zemí, a ta chrání je od hlodavého času. Knihy jsou nahromaděným pokladem světa a vhodným dědictvím pokolení i národů. Knihy, nejstarší a nejlepší, stojí přirozeně a vším právem v příhradách každé chýše. Není třeba, aby se hájily, nýbrž zdravý rozum čtenářův sám je vezme v ochranu věda, že jej osvěcují a podporují. Jejich autoři jsou přirozenou a neodolatelnou aristokracií v každé společnosti a více než králové a císařové vliv na lidstvo vykonávají.“ (12.12.2016)

Musím říct, že v několika chvílích se mi drala do hlavy slova jako "pěkný, no, ale pořád se koukám na Médeu?" A někdy před polovinou se to všechno spojilo a došlo mi, že na nic jiného než právě na Médeu není možné takto koukat a že je jen logické, jak je celý ten symbolický příběh vystavěn. -"K čemu mi to všechno je?" -"K ničemu. To je realita." --- "Tak dlouho, dokud vím, že existuji, chci trpět!" (25.10.2010)

Klasická antická tragédie v osobitém ztvárnění velkého italského režiséra. Je zde vše, co mám na Pasolinim rád - nádherné výtvarné obrazy, úžasné kostýmy, výborní herci i neherci (Callasová je jedním slovem úchvatná), atmosféru dokreslující hudba a fascinující krajina s exteriéry, co vypadají jak z jiného světa. Rituál obětování neobsahuje doslovnou popisnost, k jaké dospěl režisér v Saló, přesto je syrový a brutální. Nahotou zatím šetřil, ale jistá bizarnost je přítomna v celém snímku. Kontrasty, barvy, masky, roucha, šperky, rohaté helmy. Místy plyne děj klidně a líně jako vody Acheronu, pak se rozběhne s větrem o závod a po chvíli znovu zvolní. Z dnešního pohledu jde o artový snímek s mimořádným diváckým prožitkem. Je však třeba se zastavit a nechat se pomalu vtáhnout. Film nejspíše ocení jen menší skupina diváků. (10.04.2015)