Režie:
Ivan PasserHrají:
Jan Tožička, Kamila Turková, Leopold Smolík, Miloš Končický, Josef Vaništa, Ota Hurych, Bohumil HrabalObsahy(1)
Filmová anekdota o hospodě a fotbalu podle povídky Bohumila Hrabala... Režijní debut Formanova spolupracovníka Ivana Passera z roku 1964, natočený podle povídky Bohumila Hrabala, byl zamýšlen do povídkového hrabalovského filmu Perličky na dně. V distribuci však byl promítán jako samostatný krátký film. Zachycuje obyčejné, vskutku fádní nedělní odpoledne v předměstské hospodě, v době kdy většina štamgastů odešla fandit svému mužstvu na fotbalový stadion. Zatímco pár staříků mudruje o fotbale, neznámý mladík provokuje hospodského tím, že si ničeho nevšímá a zaníceně čte jakousi knížku. A z elegantní dámy, která se prochází před lokálem a na někoho čeká, se možná vyklube samotná Smrt… Film byl promítán v soutěži XIV. mezinárodního filmového týdne v Mannheimu v roce 1965 a získal Zlatý dukát v kategorii krátkých filmů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
"Tahle generace, ta nás jednou pěkně vypeče !" Když Hrabal odešel s chlapama na fotbal. Perlička o étosu doby, kdy v pohostinství s naleštěnou pípou platila etika víc než pouhý zisk a vršovickou kočenu jste si troufali utáhnout na hrnec zelí. ... jen těch 11 lazarů bych poslal do dolů ještě dneska. ()
Passer byl prostě génius. Atmosféru kterou dokázal vybudovat na ploše 16ti minut, to se v českém filmu až tak často nevidí. Stará hospoda, skrvny na zdi, jediný hudební doprovod jsou zpívající si babky, které u piva mastí mariáš a v sálónku vysedává holomek, co by si to retko zasloužil utrhnout i s bradou. Krása. Po skončení jsem měl jen chuť to pustit znovu a nechat se unášet. ()
No tak jasnej nářez. Tohle je jak kdyby mě Ivan Passer do nejbližší nálevny na jedno. "Jak si někdo může číst knížku, když Bohemka hraje o postup do první ligy. Co to je za debila." Tak za tuhle větu musí každej správnej zelenobílej fans přidat jednu hvězdu. Jsem velkej vyznavač relaxačních několika hodinovejch pobytů v žižkovskejch pajzlech. Příhod a keců co tam člověk prakticky denodenně zažívá se nikdy nemůžu nabažit a ty osobnosti tam a jejich hlášky, ke kterým se hrdě hlasím, to je prostě vymalováno, stejně jako ze Žižkovských osvěžovniček, tak i z tý Passerovi útulny odcházím totálně spokojen. ()
Víceméně kratičká povídka o fotbalu, ženách a spropitném, jedno nudné nedělní odpoledne v předměstské hospodě IV.cenové skupiny. Všechny herci kteří zde vystupovali, byli víceméně neherci a krom nich jsem tady postřehla i samotného Bohumila Hrabala. Mistrovský krátký film se skvělou kamerou Jaroslava Kučery, byl natočen právě podle povídky Bohumila Hrabala a patří tematicky k celovečernímu filmu Perličky na dně - manifestu české nové vlny - kam se však nakonec nedostal. Snímek tedy Passerův debut, zároveň získal i množství ocenění na mezinárodních festivalech (Mannheim, Locarno) a zajistil režisérovi Passerovi (autor filmu Intimní osvětlení, uvedený v našem FK na podzim) slávu a respekt na filmařském poli. Škoda že to bylo tak kratičké, neboť bych se nato vydržel dívat klidně i celou hodinu. ()
Do perliček na dně se Fádní dopoledne už nevešlo, a to je škoda, byla by to perlička z nejlesklejších. Passer dokázal geniálně, s úžasním vcítěním se do běžného člověka, natočit film plný pochopení, smutný, humorný, poetický a hlavně nesmírně pravdivý... Postavy jsou naprosto uvěřitelné, je vidět, že neherci uměli zahrát sami sebe, film má podle mě (i když jsem dobu nezažil) téměř dokumentární hodnotu - o nás Češích, našich hospodách, našich pábitelích, o všednosti, fotbale a pomalém, ale nezadržitelném plynutí lidského života a času, toho vypoví mnoho, možná skoro vše... ()
Galerie (1)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (2)
- V úvodní scéně, kdy vycházejí chlapi z hospody, je mezi nimi i autor předlohy Bohumil Hrabal. (Skladatel)
- Ceny: MFF Locarno 1966: Velká cena za krátký film; MFF Mannheim 1965: Zlatý dukát za krátký film. [LFŠ 2010] (Krouťák)
Reklama