Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
„Niekedy by sa aj vyvrheli radi znova stali deťmi. Tí možno najviac.“ Výborný (anti)western, v ktorom svorku hrdinov tvoria desperádi a civili (je jedno, či vinní, nevinní alebo spolovice vinní) umierajú v zakrvavenom prachu strelou do chrbta. Ja mám radšej klasické slnečné westerny á la SEDEM STATOČNÝCH, ale čo je dobré to je dobré a Peckinpah dobrý jednoducho bol a dobrá je i jeho drsná DIVOKÁ BANDA. Vstúpila do dejín kinematografie úvodnou masakrou protialkoholickej ligy (režisér bol alkoholik) a výbušným finále, v ktorom je vystrieľaná polovica planéty. Brutálnu akciu a podmanivé herecké obsadenie (Holden, Borgine) rozvráti len melancholická atmosféra starých časov, ktoré sa už nevrátia. 70 % ()
Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %. ()
Je to unikát - v době, kdy se již westernový žánr primárně odvíjel od baladického, charakterově vystavěného a "Kubrickovsky" precizního Tenkrát na západě a kdy jednotvárné příběhy stále ustupovaly do pozadí oblíbeným scénickým perličkám (souboje muže proti muži, přepadení banky), přišel filmový násilník Peckinpah s obrazově otevřenou ódou na chlapství ve znamení strhujících přestřelek, napínavě vystavěných akčních scén, výborných herců a hlavně onoho šokujícího, oproti klasickým Wayneovským happyendům zcela nekonvenčního závěrečného masakru, v němž jsme se dlouho před Černými barony a navíc v praxi dozvěděli, že kulomet má kadenci TA-TA-TA-TA-TA-TA-TA... V některých chvílích možná lehce zdlouhavé a emocionálně překvapivě odtažité, ale když i já, rozený odpůrce westernů jdoucí maximálně ve stopách Sergia Leoneho, jsem se skvěle bavil a nechal se drsným mužským elementem tolik strhnout, musí to svědčit o enormní a neoddiskutovatelné kvalitě. 80% ()
Jak přistoupit k takto pojatému a netradičnímu westernu? Divoká banda není klasický western, odehrává se v době, kdy divoký západ již nebyl tím divokým západem, z něhož jsme toho tolik viděli, ale jedinou spojkou mezi těmito dvěma světy zůstala skupina desperátů, kteří tak trochu představují konec i začátek staré a nové éry dějin a tak i staré kolty vyměňují za modernější zbraně. Postupem času si divákovy sympatie získali všichni a scény kolem přepadení vlaku mají westernovou a klasičtější atmosféru. Všechno však směřuje k závěrečnému masakru, který je ovšem tak masakrální, že jsem takový neočekával a po celý film jsem si myslel, že to dopadne tak trochu jinak. Divoká banda mi hodně připomínala svou atmosférou Butche Cassidyho a Sundance Kida. Snímek Sama Peckinpaha ohodnotím slušnými 4* a vyzdvihl bych realističnost a syrovost některých scén. Přesto svůj komentář zakončím poněkud provokativně a to zvoláním "Vivat klasický americký western, vivat Sergio Leone a jeho spaghetti!" Historická nepřesnost: Ve filmu je použit těžký kulomet Browning M1917, který v době, kdy se příběh odehrává (tj. rok 1913), nebyl ještě vynalezený. Stalo se tak až roku 1917. ()
A to že až Eastwood dokázal demýtizovať divoký západ. Už sa to dávno predtým podarilo Peckinpahovi. Divoká banda je možno najvýpravnejší western, aj keď už z trochu modernejšej doby. Pri zobrazovaní postáv sa s ničím nemazlí, všetci sú prehnití, skorumpovaní, špinaví a naša banda poriadne divoká. Mexičanky sú štetky a zaujímajú ich len peniaze, takže sa tiež dostanú na široký zoznam mŕtvol. Ďalej sa už vo westerne zájsť nedá. ()
Galerie (197)
Zajímavosti (52)
- Sam Peckinpah je první režisér, který v americkém westernu použil speciálně nahrané zvuky pro různé zbraně. (Zdroj: Cinema) (Mirokukii)
- Počet mrtvých: 145 (formelin)
- Remake filmu plánoval natočit Tony Scott, ale 19. srpna 2012 spáchal z nejasných důvodů skokem z mostu v Los Angeles sebevraždu. (JoranProvenzano)
Reklama