Nemocnice na kraji města

Malá socialistická telenovela. 1) V době vzniku mé dvacetileté já vnímalo tento seriál značně kriticky. Fádní primář Sova pronášel své výchovné proslovy, jeho nesympatický syn se opíjel, panenkovská doktorka Čeňková s bezvýrazným ksichtem a stejně nijakým herectvím se točila kolem asexuálně působícího nevěrohodného hokejisty Rezka, nudná doktorka Králová s pro mě tehdy nepochopitelným jednáním ujížděla na poslechových diskotékách vážné hudby s doktorem Řehořem, doktor Blažej se točil kolem zomboidky (ve slovníku nehledej) Iny a všichni chodili po chodbě nemocnice a neustále otevírali nějaké dveře, čímž dodávali dílu potřebný drive. 2) Vnímal jsem i pozitivní aspekty - zejména skvělou sestru Huňkovou, doktorku Fastovou či hláškujícího moudrého guru doktora Štrosmajera. Neunikly mi prázdné ulice při vysílání nového dílu a zaznamenal jsem nepochybnou řemeslnou profesionalitu Dietlova scénáře i dobovou hereckou elitu. Navíc, dosud nepolíben telenovelami, jsem netušil, že může být mnohem hůře. 3) Uběhlo třicet let. Panoptikálnost některých postav mě už neštve, ale mírně baví. Uplynulá léta ani nové společenské poměry nic nezměnily na faktu, že seriál má co říci i dnešním divákům. (22.03.2011)

Seriál, v ktorom je tak veľa zo života, že sa s ním dá žiť. K jeho postavám sa dá opakovane vrátiť a zakaždým ich vidieť v trochu inom svetle. Posledných sedem dielov síce v tomto smere poľavuje, chvíľami šuštia papierom a už to nie je "kam ten s tou svojou povahou a postojmi dôjde?", ale skôr "tak ako ho tam dostaneme?". Aj tak veľmi dobre. (21.11.2012)

Ve své době to byl jeden z nejlepších seriálů. Jaroslav Dietl uměl psát dialogy a vyreslit postavy. Silné charaktery, ať už to byl Ladislav Pešek, bručoun Sova, Štrosmajer, tragikomická postavička doktora Cvacha, Janžurka. Mělo to humor a šmrnc. Nezapomenutelnou atmosféru dotvořila hudba Jana Klusáka. Točit pokračování nemělo smysl. Je to jako kdyby někdo natočil Rychlé šípy po dvaceti letech a udělal z nich darebáky. Magdaléna Dietlová vzpomínala, že když potřeboval nějakou repliku do huby, vzal telefon a volal do nemocnice: "Hele, co říkej běžně saniťáci, když dovezou někoho roztřískanýho?" Opověď nebyla: "Doktore, pacient je v kritickém stavu a má vnitřní krvacení." Ale: "Tady ho máš, je na cucky a teče dovnitř". Škoda, že dnes už jen málokdo umí napsat slušné dialogy. (17.04.2014)

I když je tento seriál notně ovlivněn dobou, přesto je to jeden z nejlepších seriálu, jaký kdy Česká Televize vyprodukovala. Chudík, Kopecký, Abrhám, Dietel i Dudek a plno dalších zde bezpochyby podávají životní výkony. Jen škoda, že popularita jejich postav zavalila jejich některé mnohem zajímavější a pozoruhodnější role. (05.12.2009)

Nadšení ostatních z tohoto seriálu rozhodně nesdílim. Neni to dost dobrý na to, abych to vydržel nějak pravidelně sledovat, takže mi poněkud unikaj souvislosti a vztahy mezi jednotlivými postavami. Celkově mi ale připadá jeden díl jako druhej a dalo by se to shrnout asi takhle: Doktor Sova flegmaticky pronese nějaký moudro, pak pro změnu doktor Štrosmajer pronese nějaký moudro velmi emotivně, do toho pořád přiblble se usmívající doktorka Bety Čeňková, sem tam nějakej prostřih na Gregoryho, kterej doma poslouchá nějaký hrozný kakofonie... Jedinej sympaťák je Cvach. (16.11.2006)