Sanitka

Komunistické, prorežijní seriály trpělivě líčící to, jak jednotlivé profese přispívají k budování socialismu, mě naštěstí nezasáhly nijak nepříjemně, a proto si jimi občas celkem rád připomenu to, jak to vypadalo, když ne ve skutečnosti, tak alespoň v televizi, v době, kdy režimu pomalu, ale jistě docházel dech. (08.04.2005)

Silně prorežimní seriál, se značnou mírou dobových schematismů (a zjevně zapadající do propagandistické koncepce strany), který má ovšem i svá zjevná a nesporná pozitiva - scénář Jiřího Hubače (např. postava MUDr. Richarda Skalky má až kunderovský rozměr ve své nesnesitelné lehkosti bytí...a tragickém konci) a skutečně silné a autentické herecké výkony v čele s charakterním Jaromírem Hanzlíkem. Celý projekt ještě dotváří záchvěv nostalgie, který percepci dnešnímu divákovi asi dosti stimuluje. Kdo by navíc řekl, že za celkem řemeslně dobře natočeným a po všech stránkách fungujícím seriálem stojí Jiří Adamec, tedy právě ten, který má na svědomí ten nejhnusnější brak z nováckých estrád. Možná jen jedno tomu napovídá - seriál uvozuje snad ta nejotřesnější titulní píseň celé československé kinematografie. Každopádně Sanitka zubu času odolala a své místo si ve vysílacích schématech současných českých televizních stanic oprávněně hledá i dnes... (30.03.2011)

TV/// Obsazení 10/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// +herci, hudba, prostředí -občas děj a postavy/// Z nostalgie bych musel dát za pět, ale je pravdou, že si z prvního zhlédnutí pamatuji především hudební znělku, která je to nejlepší na celém seriálu. V dnešní době asi po 15ti letech od prvního zhlédnutí se na děj seriálu a na celý seriál dívám úplně jinak. Občas mě unikal smysl některých dialogů a především chování některých postav (hlavní postavy především). Rovněž některé epizody pro mě byli příliš o ničem. Jsou tu však i zajímavé momenty dány především zajímavým prostředím. Tehdy to uchvátilo (nemocniční prostředí) a ani v současné době mi to nepřišlo špatné. Zajímavé bylo taky sledovat jak si tehdy museli poradit se záchranou pacientů. Také jak tehdy u nás fungovalo zdravotnictví a spousta dalších detailů: například auta, domy, technika a především pak herci. Ty jsem si užíval nejvíc. Spousta známých tváří a jmen. Nejvíc mě zaujal Josef Vinklář, ale samozřejmě i spousta dalších. Na závěr musím pochválit závěrečné titulky. Vždy jiné v závislosti na hercích v dané epizodě. A stejně tak vyzdvihnout závěrečnou epizodu, která i po letech má spád./// Celkem 80%/// (12.07.2011)

Výpravný seriál o historii české záchranářské služby v období socialismu považuji za velice zdařilý. Osudy rodiny Janderů, jejich nejbližších, Vojtěchových kolegů a kolegyň a mnohých dalších postav jsou rozloženy do rozumných 11 dílů. Osobně pro mne nejsilnější a nejpůsobivěhší scénou je loučení s doktorem Richardem Skalkou. Nejzajímavější a nejakčnější je jistě díl jedenáctý, inspirovaný skutečnými událostmi. Vlastně skutečnými událostmi inspirovaný je celý seriál. Opět v porovnání se současnou seriálovou tvorbou lze hovořit o "nebi a dudech". Dokonce snad se uvažuje o pokračování. Vždy se něčeho takového obávám. Obdobně, jako u seriálu Nemocnice na kraji města to může skončit akorát špatně až velice špatně. (09.03.2008)

Méně pokrytecké korektnosti a více obhroublé upřímnosti, nežli je v dnešní tuzemské seriálové tvorbě obvyklé. A co se předhazované podbízivosti režimu týká - autoři zašli přesně tak daleko, jak ... nebo spíš kam až dojít mohli - v podmínkách reálného socialismu, který umožňoval pouze kritiku konstruktivní. A pokud to snad někomu nestačí ... je to jeho problém, ne můj. Každá mince má dvě strany - a VŽDYCKY, za jakéhokoli režimu, je autor limitován prostředím, ve kterém tvoří ... jen mantinely jsou rozmístěny v odlišných vzdálenostech od aktuálně preferované linie. Myslím, že už staří kronikáři by mohli vyprávět. Ale abych se vrátila k věci: Škoda, že v posledních dílech je koncepce příběhu poněkud nesoustředěná až rozvolněná, jakoby chvílemi ztrácela ze zřetele směr i cíl, takže některé scénky jsou neúměrně natahované a ústřední zápletce pak nezbývá čas, aby se v určeném časovém limitu mohla dobrat k uspokojivému rozpletení zamotaných osudů svých hrdinů. Možná je to trochu dané tím, že v rovině osobních vztahů Jiří Hubač na Jaroslava Dietla (a jeho "Nemocnici na kraji města") prostě neměl. I tak se jedná o nadprůměrný počin, který by rozhodně neměl upadnout v zapomnění ... 3,5* (11.08.2016)