48 hodin v Paříži

Film mi neskutečně sedl. Takový zvláštní, tajemný a dost napínavý film jsem dlouho neviděl. Ford hraje svoji roli opravdu dobře. Film není o velké akci a přestřelek, je to dost dobrý thriller, kde divák nemůže dobře předvídat co se bude dít. Rovněž mě nadchla hudba, kterou složil Ennio Morricone. Takže pro mě příjemné překvapení a tudíž hodnotím 85% = **** (22.09.2012)

Radšej, ak by ma v budúcnosti volala žena, keď sa budem práve sprchovať, tak už poučený od doktora Walkera, zvolím to, že zastavím vodu, a opýtam sa jej, čo potrebuje, pretože sa môže stať, že keď odtiaľ vyjdem, tak po nežnom pohlaví, ani chýru, ani slychu... Toto sa stalo tomuto, povedzme suchárovi, ktorý zažil nepríjemný reťazec udalostí v hlavnom meste Francúzska, v Paríži, a hovorím o Richardovi Walkerovi. Strávi tu 48 hodín, to sú v podstate dva dni, alebo ak chcete 2880 minút, či až extrémnych 172 800 sekúnd, ale som si istý, že tieto zdrobneniny, nemal šancu tento človek vnímať, pretože ani NESPAL, vlastne dá sa povedať, že si pár hodín po počiatočnej sviežej parížskej sprche, zdriemol, ale odvtedy, čo sa prebudil, mal hlavu plnú starostí, kde zmizla Sondra ? Vyparila sa, ako smrad... Na príčine, je výmena kufríkov z letiska, áno títo manželia prileteli zo San Francisca. Hovorieva sa, že niečo zlé, je na niečo dobré... Richardovi bude pomáhať pátrať SEXY kočka Michelle, ktorá sa zaskvie v červenom, niečo na spôsob AFRODITY. Aj popri týmto všetkým starostiam, ktoré ho postihli, nestráca elán, pretože má po ruke práve Michelle, a snaží sa zistiť, kde je pes zakopaný ? Ja som to postupne zistil, ale najprv to vyzeralo všelijako, až postupne to všetko zapadalo do seba, ako ozubené koliesko do hodín... POLANSKI má očividne bujarú fantáziu, ktorá mu pracuje na plné obrátky. Toto vymyslieť, nie je len tak, je to pomerne prehnané, ale popri tom, aj výborne nakrútené, títo borci, t. j. - Roman a kameraman Witold, sa inšpirovali jedným geniálnym, starým, klasickým filmom, ktorý sa považuje za majstrovské filmové dielo. Nepoviem vám, ktoré to je. Máte jedinú možnú možnosť. Zistiť si to sami. Brilantné 80. roky Harrisona Forda, ktorý strieda výnimočných režisérov, ako ponožky, a ja ho za to doslova žeriem ! A čo na záver povedať na EMMANUELLE SEIGNER ? Je krásna, ako HROM, sexy, nečudujem sa, že si ju Romo vzal za ženu, no musím podotknúť, že extra talentovaná, nie je, Ona je viac pekná, ako šikovná na herecký chlebík s úrodou... (21.03.2017)

Když se člověk může zbláznit ... A kde prosím ? V Paříži ! Proč ? Protože Polanski udělal z Paříže New York. ___ Je to typický hitchcockovský film, kde je MacGuffin - falešné tajemství, kolem kterého se vše točí, je strach z výšek na střechách Paříže i s nezbytnou závratí, je osudová žena i žena pobočnice - obě v červeném, a hlavně je v něm americký konzervativní poklidný měšťan, který nejdříve nechápe, co se děje, pak ztrácí naději v pomoc odborníků a pak v zuřivé zoufalosti jedná sám na vlastní pěst. Je to hrdina proti své vůli - člověk postupně vyšilující, avšak neústupně vytrvalý jako buldoček zakousnutý do buřtu. Polanski obehrává anglické slovo s francouzským zněním v názvu filmu i všudypřítomnou americkou sochu svobody a hlavně opakuje hitchcockův vzorec "wrong man" (nepravý muž) v absurditě bezmoci jedince před tváří mocenského nebo totálního spiknutí. Dokonce i název spínače Krytron evokuje Krypton amerického Supermana. Polanski napěchoval film nostalgií hraničící se sarkasmem v pomyšlení na Ameriku, zemi svobody, kam se nemůže vrátit, protože by tam byl uvězněn za to, co se přesně nedá dokázat ani vyvrátit. V podstatě Mission Impossible IV opakuje syžet a stavbu Polanského "Frantiku", který když se postaví čelem k problému, vždy ho dotáhne do vítězného konce, jen s tím rozdílem, že Ethan Hunt je předem připraven na vše. ___ Zajímavý je vliv-znak doby. Chybějící obličej manželky hlavního hrdiny filmu vystřižený z rodinné fotky, tento symbolický čtverec otázek, díra v přítomnosti, bylo možné natočit v roce 1988. Dnes by to již nešlo, protože řezat foto nikdo nebude, jen ho zkopíruje do počítače. Co do významů v něm ukrytých je tento snímek stejným "žrádlem" pro filmové teoretiky a psychology jako Godardovo Pohrdání a stejně tak i emočně studeným, přehledným a nezajímavým, možná až na ty svůdné křivky, které potěší oko diváka. (31.03.2012)

Skvělý thriller s obyčejným člověkem, kterému unesou ženu. Právě to že postava Harrisona Forda není žádnej bejvalej agent nebo tak něco se mi na tom filmu líbilo nejvíc. Jak si prostě normální chlápek poradí?... Docela dobře. Film má velice dobrou atmosféru a hodně tomu pomáhají přiměřené herecké výkony a Polanského režie. Akorát tu holku co Fordovi pomáhala bych musel na místě odstřelit, protože někdo tak blbej snad ani nemůže existovat. (11.08.2005)

Jako nejúžasnější uživatel této databáze se musím přiznat, že v tomhle případě bych vůbec poprvé v životě Morriconeho hudbu nepoznal. Hodně se zde odlišil od svého typického rukopisu a pokusil se zde diváky přenést do víru francouzského boje s časem. To Polanskiho rukopis byl mnohem zřetelnější. Mých 20 čísel v pozoru během sledování rozhodně nebylo, ale docela se mi film líbil. Harrison Ford si zde střihl příjemnou one man show a mimo jiné ukázal, že muž dovede ustát kopanec do hlavy a současně si zachovat tajemství o velikosti svého mužství přidržením oblečení v místech, která by žádná slušná dívka neměla nadměrně prozkoumávat. Příjemná kriminální naháněčka, ale určitě nic, co by zůstalo zaryté v paměti delší dobu. Když film vynecháte, tak o nic nepřijdete. [65 %] (21.07.2020)