Elektrický jezdec

"Já jsem dával dýchání z úst do úst flašce Tequily. A stejně jsme ji ztratili." Žárovkami osvícený ex-šampión Sonny Steele mě na své cestě za vykonáním dobrého skutku bavil. Vycházející hvězda, kůň inhalující eukalyptus, měl taky něco do sebe. A nakonec ani reportérka Hallie, která jako jediná na světě viděla značkování chřestýšů, toho moc nepokazila. Jen to celé bylo takové černobílé. Bohatí byznysmeni byli zmetci, návrat k přírodě byl splněním amerického snu a krádež jedné koňské síly v hodnotě dvacet mega se snad ani nemusela řešit. Mě to tedy celkem zaujalo a lichokopytníkovi jsem k jeho návratu do přírody blahopřál, ale přesto jsem doufal, že mě záchrana zfetovaného zvířete chytne o trošku víc. (06.04.2018)

Tak tohle je pohádka, jak má být. Zkrachovalý a věčně zlitý jezdec rodea se propůjčí k tajtrlíkování v reklamě na vločky, ale protože mu pod zadek strčí hrdého mustanga ozdobeného jak cirkusová opice, zmobilizuje se v něm hrdost napřed za koně a pak i za sebe. K tomu ho nemalou měrou postrčí zuřivá reportérka, která se nejdřív honí za kovbojem, koněm a za senzací, aby si to nakonec všechno srovnala v hlavě. Má úcta, pane Pollacku. (01.02.2005)

Režisér Sydney Pollack je pro mě zárukou kvality a od filmu Koně se také střílejí jsem viděla jeho všechny další. Také Elektrický jezdec je film, na který se člověk podívá rád opakovaně a to jsem teď právě udělala. Neztratil ani po letech svoji romantiku a také kousek ostnu výčitky na konzumní americkou společnost. Redforda moc nemusím, ale role Sonnyho mu sedla. Jane Fonda byla vynikající (taky jsem ji obdivovala v těch podpatcích, ale hlavně to, jak měla po třech dnech v přírodě pořád skvělé vlasy). Nejúžasnější z nich byl stejně ten kůň...netuším, jestli je možné vrátit vysloužilého závodního koně zpět mezi mustangy, ale podařilo se to alespoň v tomhle filmu. Když připočítáme nádherné záběry krajiny a výbornou hudbu, je to moc příjemný zážitek. (26.08.2011)

Jedna z mých srdcovek. Možná jen kovbojská pohádka, pro mě však příběh o hrdosti, cti, svobodě a dalších hodnotách, které dnes nic neznamenají, protože se nedají spočítat v korunách. O tom, že se lze zvednout a osvobodit. A jestli to zní pateticky? Na to kašlu. Film, který mě nikdy neomrzí, kterému Redford sedne jako ulitý, a který by se mi možná ještě víc líbil volněji plynoucí a bez otravné Fondové. I když chápu důvod, proč tam její postavu Pollack musel mít. (30.03.2013)

Přišlo mi, že si režisér neujasnil, co vlastně chce natočit, a tak má film ode všeho něco. Myšlenka je hezká, stejně tak vyznění, ale celé mi to přijde poněkud neuvěřitelně podané, stejně jako postavám moc nevěřím. V podstatě sociální drama a sociální kritika, ale podobných snímků v 70. a 80. letech vzniklo v USA hodně. (23.02.2014)