Ikarie XB 1

Mohl by mi někdo vysvětlit, proč mi dosud tenhle hrozně super film unikal? Proč jsem na něj pravidelně nenarážel v televizi? Proč jsme na něm se školovu nebyli v kině? Proč mi, do prdele, nikdo neřekl, že Češi natočili tak parádní sci-fi film, se skvělou výpravou, hudbou, herci, příběhem? Sakra, kam se na tohle hrabou některé dnešní sci-fi sračky. (27.02.2016)

Tehdejší herecká špička se sešla, aby společně natočila podle výborného námětu nejlepší československou sci-fi. To bývaly doby, kdy i sci-fi měla děj, hráli v ní dobří herci a filmový štáb nebyl sbírkou zkrachovalých nedouků. Ikarie XB 1 není žádné stupidní akční béčko, ale poctivý kousek krásné filmařské práce. (11.05.2011)

Jestliže depresivní vesmírný opus, potom tohle. ♥ Vesmírnou odyseu jsem nepochopila a Solaris nedocenila, ale tohle prostě můžu. Geniální předtitulkový začátek, poctivě udělaný, mrazivý zbytek. Jediné, co mi snad přijde trochu naivní nebo přežité, jsou elektronické zvuky. Radovana Lukavského mám ráda čím dál víc. František Smolík ve mně vzbuzoval jakési vyšší myšlenky, Lackovič zase ty nejnižší (nebo se má říkat nejzákladnější?). Lodní počítač má zdaleka nejlepší repliky ze všech lodních počítačů, jaké jsem kdy zatím ve filmu slyšela. Neodpovídající člověk... Když lodí bloudil opuštěný robot a volal Anthonyho, trnulo mi u srdce. Je nemožné nést odpovědnost za ty, co k sobě připoutáme. Co máme od takového světa čekat? Štěstí? Jen muška... Sebranka, která za sebou nechala Osvětim. Země není. Země nikdy nebyla. (03.09.2010)

Koľká škoda toho konca! Počas filmu som totiž žasol, že mohlo niečo tak dokonale temné, klaustrofóbické, existenčne pochybovačné a nadčasové vôbec vzniknúť v našich končinách a v takej dobe. A zrazu prišlo to precitnutie do "milosrdnej" reality, v ktorej sa ukázalo, že ani v čiernobielom filme nie je nič tak sivé ako moralizujúci kompromis na záver. Takmer celý film bol u mňa na 5* a stačil jeden doslov plný priemernosti, aby tak geniálne rozbehnuté dielo čiastočne pokazil. (29.04.2014)

Dnes možná více než úsměvný pohled do budoucnosti tak, jak si jej v třiašedesátém vyprojektoval režisér Polák, nicméně neměli bychom zapomínat, že tehdy byl vesmír terpve cosi jako tabula rasa, nepopsaný list, velká neznámá. Vůně nedozírných dálek, možnost nechat pracovat fantazii na plné obrátky, pokusit se o absurdní příběh vzdálený milion světelných let. A kosmická loď s posádkou snů, rozuměj hereckým Olympem (Štěpánek, Medřická, Lukavský, Lackovič, Kačírková, Smolík, Deyl, Macháček a další), se jen stěží odmítá. IKARIE je jistě film moderní, alespoň v rámci možností a doby, která na něj bezprostředně působila. Je zhmotněním představ tady a teď. Star Wars, Star Trek a další hrdinové následujících generací velkých i malých diváků se měli teprve zrodit. (27.04.2014)