Můj růžový život

O silne presadzovanom predsudku voči odlišnosti, spôsobiacemu trápenie celej rodine. Nie je to v obdobných prípadoch vždy tak? Za väčšinu ľudských trápení sú zodpovedné názory okolia na inakosť voči fádneho priemeru, ktorý predstavuje práve toto okolie. Začína to postrannými pohľadmi, pokračuje čím ďalej, tým viac odsudzujúcimi a nenávistnými poznámkami, vyhýbaním sa a nepozývaním a končí vyhostením z komunity uniformných, konvencie ctiacich občiankov. Režisér citlivo vyhmatol najdôležitejšie tézy a pospájal ich do príbehu chlapca, ktorému sa páčilo byť dievčatkom. Naviac sa mu podarilo pre titulnú úlohu zohnať veľmi presvedčivého herca a vytvoriť tak výborný film (s trošku prestreleným záverom). (13.01.2005)

Můj růžový život není dokonalý film, je na něm znát, že vznikal s určitým osvětovým, či spíše výchovným záměrem. Určitě by se podobné téma dalo stvárnit rafinovaněji nebo emotivněji. Na druhou stranu je to film poctivý, který věrně zobrazuje předsudky a maloměšťáctví okolí, stejně jako rodičovskou nejistotu v podobných případech. Herecké výkony jsou slušné a snímek patří k tomu výrazně lepšímu z evropské produkce. Celkový dojem: 80 % (08.02.2008)

Pravdou je, že mi tie dobre mienené fantazijné vsuvky s poletujúcou ružovou barbinou moc nesadli. Ale okrem toho výborná práca, oceňujem hlavne toho chlapca, ktorý svoju postavu transgender dieťaťa zvládol priam fantasticky, určite má leví podiel na úspechu tohto filmu. Ale ani ostatné stránky filmu nesklamali. Citlivo a realisticky natočené a so všetkými možnými charakterovými aspektami, ktoré k tejto téme patria. Hlavne to pokrytectvo okolo chlapca bolo smutné. Na druhú stranu sa mi ale zdalo charakterové rozvrstvenie jednotlivých členov rodiny a najbližších susedov chlapca až moc okato nalinajkované. Celkovo však veľká spokojnosť, slušný nadpriemer. 80/100 (24.05.2017)

Štvalo mě, že po prvních pěti minutách bylo jasné, jakým směrem se to bude vyvíjet. Štval mě tolik předvídatelný výběr typově různorodých postaviček (živelná babka, liberální matka, radikální taťka). Jakoby evropský nezávislý film byl limitován nepříjemně těsnými mantinely, což není. Snahu přistupovat k tak (stále ještě) ožehavému tématu zcela klasicky bych označil za připosranost, ač lepší ta, nežli jeho zlehčování pohádkovými prvky. Růžový život může rozšířit obzory leda tak lidem považujícím homosexualitu za nějakou nemoc, při jejímž neléčení se daná osoba dostane do pekla (zde jsou označováni za tupce). S tím souvisí poměrně odvážné přisuzování podílu na sexuální orientaci toho kterého člověka Bohu, což je logické, zakrnělou církví nicméně zcela neakceptovatelné. Film se však této otázky dotýká s přílišnou opatrností na to, aby vyvolal nějaké pozdvižení. Přesvědčování o „nemožnosti výběru“ je až směšně úporné, ta největší „mača“ nepřesvědčí, spíše svou naivní přiteplalostí pobaví. Náhlá změna barevného tónování přibližně v polovině filmu je krokem nečekaným a chytrým, pro naznačení změny nálady však zbytečným, jakožto příliš doslovným. Navíc, ta nepravděpodobná změna v přístupu rodičů a naprostá vyhrocenost v jednání okolí (vždyť tohle není Amerika 50. let, tohle je Francie let devadesátých)… to už se film začíná odpoutávat od reality. A závěr? V daném bodě již skutečně nebylo kam jinam couvnout, snad kdyby kluk skočil pod auto, ale to by se film musel jmenovat jinak. Kritika tohoto snímku může být vnímána jako kritika samotné homosexuality, ve skutečnosti mi vadí podobně ploché filmy o ní, které jsou vodou na mlýn všem konzervativcům a puritánům. 50% (31.05.2007)

Drama o nesnášenlivém světě dospělých se především v závěru nevyhne sentimentálním scénám. Ovšem jinak je ve filmu krásně zpracováno pokrytectví, které za maskou přátelského úsměvu, touží nejen po smrti sousedovic kozy. A co nejhůř, jak sami sebe začínáme vidět optikou svého okolí a přestáváme být sami sebou. Vždyť právě v odlišnosti je krása světa, kdybychom všichni vypadali stejně, pohybovali se stejně a dělali to stejné, vystačil by si na světě jeden exemplář. A já bych tady fakt nerada zbyla sama. (05.05.2014)