Sloni mají paměť (S13E01)

Pořád nevím (na své Tour de Poirot), jestli se mi víc líbí první, v dnešní době už naivní, ale o to vtipnější díly, anebo tyto, kdy se s námi belgický detektiv už pomalu loučí, kdy se tvůrci snažili, logicky, přiblížit současnému divákovi a děj je tak temnější, ale zároveň propracovanější, včetně charakterů postav (o humor samozřejmě nepřijdeme, bez něho by Poirot nebyl Poirot, že Mr. Branaghu). Každopádně Sloni mají paměť je pro mě, jakožto pro někoho, komu chybí dokoukat cca deset dílů, zatím vrchol celé série. Suchet pořád ve skvělé formě, Wanamaker výborná jako vždy a Kirby okouzlující jak málokterá současná herečka. Moc moc dobré. (21.07.2023)

Setkání se starým známým Poirotem opět potěšilo, i když příběhově to tentokrát tak úžasné nebylo. Pátrání paní Oliverové po pravdě třináct let staré sebevraždy a druhého případu tentokrát v režii Poirota (podivně provedená vražda staršího muže ve vaně ve staré psychiatrické léčebně) brzy splynou dohromady a Poirot se bude muset aspoň trochu snažit, aby oba případy vyřešil. Nedočkáme se tentokrát žádného Poirotova zásadního "divadélka" pro podezřelé, jen vysvětlení a odhalení. Ale i tak je film především v druhé polovině slušně napínavý a určitě zajímavý. Přesto jeden ze slabších a ne moc zajímavých Poirotových filmů. Hudba: Christian Henson, Poirot Theme: Christopher Gunning (20.11.2015)

První díl nové seriálové řady Hercula Poirota byl pro mne poněkud zklamáním. Kam poděl se vtip a ťafky laškovné v anglickém stylu? Jako by vůně slavného detektiva poněkud vyčpěla. Ani jeho nová družka madam Oliverová příliš příběh detektivní vtipem neokořenila. I když jest dámou svéráznou. Pravda umí být krutá. Nuž Poirotova sloní paměť odtikává minuty do vyřešení staré vraždy a pročištěná ozubená kolečka závitů mozkových začínají do sebe zapadat. A všichni můžeme být rádi, že máme rozum pod kontrolou. Někteří více. Kulhavým na čelo bych však rozhodně nedoporučovala HYDROLÉČBU! (26.05.2014)

Temné a depresivní. Wanamaker už nesnesitelná i pro samotného detektiva (především v první půlce). Idea s dvěma zdánlivě nesouvisejícími případy, které se však nakonec protnou, je asi stejně originální, jako výmluva "nemám domácí úkol, protože mi ho snědl pes". Jeden z posledních dílů seriálu nemá moc čím potěšit, chmurnost a zadumanost, schematičnost, čitelnost, průhlednost (záměna dvojčat, proboha kristepane) bez šťávy. Jeden z dílů, který Suchet měl utáhnout sám a neutáhl. Vzhledem k tomu, že jde o jeden z posledních dílů tohoto vynikajícího seriálu, je to škoda. (26.02.2019)

Knížku jsem četla a považuju jí za to nejslabší, co jsem kdy od Agathy četla. Na Agathu dost přímočará zápletka, málo vedlejších linií, což nemusí bejt vždycky na škodu, ale hlavní příběh je podle mě příliš průhlednej a očividnej, aby to utáhl sám. Chybí zajímavější postavy, v ústředí je opět "mladý pár, kterému není přáno" a to už mě moc neba. Stejně jako v knížce je i tady od půlky po pár zmínkách jasný to hlavní a žádný překvapení, kdy by brilantní a předem neviděná pointa všechno postavila na hlavu, se nekoná. Tudíž se nekoná to, proč Agathu tak zbožňuju. Dobře si pamatuju, kdy jsem zůstala po šokujícím odhalení zklamaně čučet, protože jsem celou dobu věřila, že tohle od začátku se nabízející řešení zaručení nemůže bejt pravda. Ale co. Je to její poslední knížka a dokonce se tvrdí, že mohla trpět Alzheimerovou chorobou, což by zase vysvětlovalo jistý nesrovnalosti. Navíc je to pořád Poirot, pořád Suchet, navíc Zoe je skvělá a výborně se se Suchetem doplňujou. K tomu je tu Ser Jorah, takže za to palec nahoru. Víc se sice těším na další 4 díly poslední série (obzvlášť na The Curtain, uch...), ale i tohle je pořád nadprůměrná záležitost. 65% (22.07.2013)