Sloni mají paměť (S13E01)

Tento způsob Poirota je poněkud... Poirotoprostý, nic proti madame Oliverové, je to dobrá vedlejší postava a dobrý protipól malého Belgičana, jenže tady často hraje první housle a to ji (i vzhledem ku genialitě ztvárnění titulní role) nesluší, i díky ní působí celý díl hrozně těžce. Navíc ve mě případ nedokázal vyvolat téměř žádný zájem a bylo mi upřímně jedno, kdo, proč a jak čin spáchal, což je rozhodně špatně, obzvlášť když je rozřešení poněkud laciné. Bohužel je to průměrný díl, v kterém neshledávám ničehož zajímavého, upřímně doufám, že další části série budou alespoň o stupeň lepší, navíc hodlám kout teorii o tom, že kvalita filmu je přímo úměrná úhlu zakroucení Poirotího kníru. (24.05.2014)

Sloni vůbec nebyli tak špatní, jak jsem čekala, přestože došlo k velkým změnám oproti knize, kde na mě příběh působil velmi pomalu, vzpomínavě, byla to prostě trochu jiná Poirotovka. Dovolím si tvrdit, že tyto změny byly více přínosné než škodlivé a i když vedla prim Ariadna a Poirot až na konci přišel s tím svým "Jak jsem mohl být tak hloupý?", pro mě spokojenost na 80%. (25.05.2014)

Milý příběh. Jen Poirot je poněkud méně "starosvětský", méně roztržitý, než v předchozích sériích. Na straně druhé příběh je zde vystavěn tak, že divákovi dává o kousek větší prostor pro vlastní úvahy, jednotlivá fakta nejsou předkládána bez toho, že by je bylo možno předvídat z předchozích informací, nebo je možno je alespoň odtušit. To co někteří v tomto případě považují za zápor, u mne tvoří klad. Detektivka by měla divákovi poskytnou možnost hry, možnost být "detektivem" a podílet se na řešení. Trošku jsem se ztrácel v postavě paní Oliverové (Zoë Wanamaker), která sice pro Poirota možná byla inspirativní nahrávačkou kombinací a faktů, nicméně mně nepřišla roztomilá a šarmantní, ale vlezlá a otravná. Pokud tohle byl záměr režiséra, zvládla roli dokonale. (24.05.2014)

Knížku jsem četla a považuju jí za to nejslabší, co jsem kdy od Agathy četla. Na Agathu dost přímočará zápletka, málo vedlejších linií, což nemusí bejt vždycky na škodu, ale hlavní příběh je podle mě příliš průhlednej a očividnej, aby to utáhl sám. Chybí zajímavější postavy, v ústředí je opět "mladý pár, kterému není přáno" a to už mě moc neba. Stejně jako v knížce je i tady od půlky po pár zmínkách jasný to hlavní a žádný překvapení, kdy by brilantní a předem neviděná pointa všechno postavila na hlavu, se nekoná. Tudíž se nekoná to, proč Agathu tak zbožňuju. Dobře si pamatuju, kdy jsem zůstala po šokujícím odhalení zklamaně čučet, protože jsem celou dobu věřila, že tohle od začátku se nabízející řešení zaručení nemůže bejt pravda. Ale co. Je to její poslední knížka a dokonce se tvrdí, že mohla trpět Alzheimerovou chorobou, což by zase vysvětlovalo jistý nesrovnalosti. Navíc je to pořád Poirot, pořád Suchet, navíc Zoe je skvělá a výborně se se Suchetem doplňujou. K tomu je tu Ser Jorah, takže za to palec nahoru. Víc se sice těším na další 4 díly poslední série (obzvlášť na The Curtain, uch...), ale i tohle je pořád nadprůměrná záležitost. 65% (22.07.2013)

Víc roztřeseného snímání a zvláštních úhlů, méně úhledně krásy... je cítit, že tvůrci chtějí Poirota přiblížit současnému publiku, pro který je navoněný Biedermeier starších řad už trochu de mode. Zápletka je na poměry Christie celkem odhadnutelná a nijak překypující emocemi. Spíš bych to označil za standardní položku kolekce. [75%] (26.11.2013)