Hlídač

Hrzán je mi nesympatickej. Jako sadista mi vadil ještě více. Ty záběry, jak mlátí psa byly otřesné. Tenhle film byl celej takovej otřesnej, ale zároveň vyjadřoval skutečnost. Věřím, že podobné věci se dějí. A ač se mi tenhle film hnusí, musím uznat, že na českou kinematografii je to dobrý počin, co se do vyobrazení krutosti týče. 45% (15.01.2012)

Postava hlídače je jedna z mála dramatických rolí Jiří Hrzána, která umožnila tomuto vynikajícímu herci projevit jeho skvělý herecký talent. Role ušlápnutého, zakomplexovaného a z hlediska psychologie zajímavého člověka je zvýrazněna v tomto snímku podřízeností a oddaností mamince a v hloubi duše skrytou agresivitou. Psychická nevyrovnanost této dramatické postavy je natolik velká, že divákovi nedává ani malou možnost odhadnout, jak příběh vlastně skončí. I v tom je krása tohoto snímku, kterým bohužel pravděpodobně skončilo teprve rozvíjející se období "nového" filmu šedesátých let. Jen poznámka na okraj: tento film pravděpodobně neřekne nic lidem, kteří nechápou hloubky lidského citu a myšlení. A ten, kdo má rád novodobé bezduché "akčňáky" nebo "TV NOVA "PRIMA"seriály", nechť laskavě tento snímek přejde bez povšimnutí a zbytečných nevkusných komentářů zde na ČSFD. Když něco nechápu, neznamená to, že je to špatné. ....a šmitec. (22.05.2009)

Jirka Hrzán v netradičně záporné roli zakomplexovaného a trochu retardovaného hlídače vězňů v kriminále. Na vězně je měkký a hodný a svůj vztek si vybíjí na svém psovi, kterého každé ráno, když se vrátí z noční, bere na procházky a na odlehlém místě ho mlátí kusem dřeva. Situace se obrátí, když mu manželka vezme roha s uprchlým trestancem....Děj filmu není situován do určité doby, vypadá to, že by se mohl odehrávat v třicátých létech minulého století, režisér Ivan Renč tak asi udělal schválně, neboť snímek vyznívá aktuálně v jakékoliv časovém pásmu. Snové sekvence hlavního hrdiny Vildomce probíhají v majáku u moře, kde se on cítí osamocen a přitom rád. Doprovází hudba Luboše Fišera. Zvláštní film už jen kvůli Hrzánovi, který svůj rozpolcený charakter hraje geniálně a je obrovská škoda, že za svůj kratičký život nedostal takových příležitostí více. Další zajímavou roli uprchlého vězně si zahrál hudební skladatel Karel Mareš. Hlídače bych zařadil mezi poslední snímky už definitivně doznívající Nové vlny. (01.04.2019)

V jednom dokumentu věnovaném životním osudům Jiřího Hrzána vyprávěl tuším Jan Kačer, že na počátcích své divadelní dráhy se měl Hrzán objevit na jevišti v zanedbatelné úloze, vlastně štěku. Udělal z toho ale tak exhibicionistický výstup, že si představení ukradl v podstatě pro sebe a vyvolal rozhořčení představitele hlavní role. Ze dne na den se zrodila nová herecká hvězda. Tahle vzpomínka se mi vybavila, když jsem sledoval jeho herecký koncert v roli hlídače. S Hrzánem totiž úspěch snímku stojí a padá. Scénář má výrazné rezervy. Chtěl by být podobenstvím o tom, jak se obyčejný snadno manipulovatelný vesnický blb vystavený vlivu vnějšího prostředí a v pozici, kde má možnost zneužít své postavení, postupně změní v tyranskou zrůdu. Jenže druhý Spalovač mrtvol se nekoná, protože případné poselství úspěšně narušují komediální prvky a vedlejší motivy, jakými jsou např. uprchlý recidivista, který si z hlídače nepokrytě dělá srandu, nebo motiv nerovného partnerského vztahu, po zásluze potrestaného. Scénář zkrátka nemá ten správný tah na bránu, ale i tak se jedná o zajímavý, v lecčems provokativní, snímek a doklad vysoké úrovně české kinematografie své doby. Celkový dojem: 80 %. (12.02.2013)

Všichni vědi, že v tomto městě je kriminál. Nikdo nevi, kdy se tam dostane. A dozorcem v tom kriminálu jsem já! Koncert Jiřího Hrzána kolorovaný jeho sny o střežení majáku. Věra Tichánková skvělá jako vždy. Labužnická záležitost připomínající Spalovače mrtvol. Zpracování ale úplně z jiného úhlu s prvky komedie. (21.01.2011)