Večerní zvony

Obecně se soudí, že Zafranovičova volná trilogie má sestupnou tendenci. Nemyslím si to. Ve Večerních zvonech prakticky zmizely působivé scenérie a filmové obrazy. Film je spíš psychologickou drobnokresbou, která na pozadí historických událostí zobrazuje osud hlavní postavy, jejíž život z mnoha příčin směřuje k nesmyslnému a snad i zaslouženému konci. To, co se (anti)hrdinovi jevilo ve válečné situaci jako prosté a správné, získává po válce svůj skutečný význam a zrůdné kontury vyvstávájí, aby smetly vinné i nevinné. Zůstává Stjepan a malý syn, symbol značně nejisté naděje. Ne, není to nijak příjemný film a jeho hloubka je hodně temná. Ale jeho poselství zdaleka přesahuje hranice balkánských konfliktů. (11.03.2014)

Zafranovič pochopitelně svůj režijní styl oproti předchozím dvěma dílům volné trilogie o Jugoslávii zmítané běsy 2. světové války nezměnil. Poslední část se od Okupace a Pádu Itálie liší jen větším záběrem - místo soustředění na jeden citlivý bod historie a konkrétní události sledujeme proměny společenské atmosféry země na osudech jednoho člověka a jeho nejbližších. Hlavní hrdina organizuje odpor proti okupantům, pozná důvěrně komfort německého koncentráku a po válce i ošemetnost politické angažovanosti v období stalinismu a Titova kultu osobnosti. Na dobu vzniku jde o značně otevřenou výpověď - minimálně oproti zbytku socialistického tábora. Pokud chcete zachytit čtvrtstoletí v dějinách tak komplikované země, nevyhnete se určitému zjednodušení a zploštění některých charakterů, které by si zasloužily větší prostor. Přesto se čtyřmi hvězdičkami a 80% spokojeností nemám problém. Z jediné scény, kdy se dva ustašovci vracejí z lovu na Židy, si člověk uvědomí hrůzu genocidy a důvod, proč je moderní historie jugoslávského území nasáklá krví. (14.11.2013)

Naprostý majstrštyk , a dle mého názoru nejlepší z celé trilogie pana Lordana Zafranoviče, který mi byl celý život zapovězen. A to nejen mi, ale několika generacím ….a zřejmě i těm budoucím. Protože tento snímek nebyl nikdy u nás promítán či vysílán, jak tvrdí přebal poměrně luxusního vydání levných knih z roku 2012, kdy jsem dývko vyhrabal až na dně krabice v nějakém bazaru v roce 2014. Což tak minimalistický počet hodnocení zde jen tuto hypotézu potvrzuje. Jugoslávie si vždy dělala, co chtěla a tak v roce 1986 byl vypuštěn na svět tento klenot, který byl jen možná „bojkotován“ nebo uzamčen. Soudruzi již jistě na FFP byli pokálení z Okupace ve 26 obrazech, kdy nám asi omylem film dovezli. Tady si film už nebere servítky s žádným režimem. Žádná správná cesta neexistuje, válka požírá všechny bez rozdílu, tak jako každá revoluce své děti. Nemám sílu tady všechno vypsat, jak mě film zasáhl. Mimořádně nasnímané, vynikající hudba, fantastický casting (neušlo mi cameo řezníka z autobusu z prvního dílu), budování atmosféry… kdy vše pomalu spěje k nezvratitelnému konci, bez ohledy na rodiny, lásku a přátelství a veškeré vznosné ideály. Velmi nepříjemný film, jenže pokud se lidé nepoučí, bude to tak neustále pokračovat. Lidé jiní nebudou. Za pět let po natočení filmu, vypukl na tehdejším území Jugoslávie konflikt s prvky genocidy, který pohřbil minimálně 200.000 lidí. (07.01.2015)

Zafranovičova válečná trilogie - finální díl. Tentokrát jde o průřez historií Jugoslávie, hlavně Hercegoviny od 30. let do konce 40. let minulého století. Zároveň sledujeme osud Tomislava od dětství do dospělého věku. Tomislav se nejdříve stává zarytým komunistou. Postupem času a prožitými událostmi však jeho revoluční nadšení chladne a chtěl by žít normální život. Zajímavý a smutný je i osud jeho ženy, která se pro něho obětovala a dočkala se, no, podívejte se sami. Ustašovci a nacisté se ve filmu objevují už jen sporadicky, masakrů taky není tolik jako v předchozích dílech. Přesto je film, zdá se, tragičtější, protože tentokrát si veškeré peklo způsobují domácí, sousedé, bratři. Je to úplně jiný úhled pohledu na válečná léta a velmi se mi líbil. (01.05.2017)

Hluboce lidská a opravdová výpověď o dopadu politiky, ideologií a války na konkrétní lidské životy. Podle mě nejlepší film Zafranovičovy válečné trilogie. Neuvěřitelně silný příběh, který mi hodně připomíná některé filmy Istvána Szabó. Tato slova by se mohla tesat do kamene: "Historie umí krutě zasáhnout nejčastěji ty, kdo ji tvořili. A to i ty nevinné. Někdy historie není učitelka, ale kurva." (14.03.2014)