Black Panther: Wakanda nechť žije

Z nového Black Panthera je takový soft Avatar 2. Stopáží přepálené, bez vyloženě strhujících scén, ale příběhově docela funkční se zajímavými postavami a jednoduchým jasně daným příběhem, který se nesnaží propojovat filmy a seriály z marvelovského univerza, jak je v poslední době zvykem. I přes pokus o mohutnost, dost komorní ale má to co nabídnout. (13.04.2023)

Konečně zase Marvel, po kterém jsem víc nadšená, než znuděná. Přes veškerou skepsi, která mě na začátku pohltila, se mi dostalo celkem slušného příběhu, na který se - i přes jeho délku - dobře kouká, a má navíc moc hezký soundtrack.  Škoda je, že si tvůrci nevěděli rady s tím, jak to ke konci celé rozmotat, a tak se z diváka stává svědek války, která byla ještě zbytečnější, než většina válek předešlých. Ale nebudu si to kazit... Wakanda forever, 4* (17.11.2022)

Nebylo to zlé, ale doufal jsem trochu víc. Nevtáhlo mě to tak, jak jsem se těšil. Ano, Mayové byli nestandardně krvelační, přesto na mě však základy konfliktu působily poněkud uměle. Wakanda Forewer, mám však pocit, že to mohla být "víc Wakanda". Asi budu muset vidět znova. ■ P.S. The Woman King se mi paradoxně svojí kompaktností líbilo víc (a dahomejské amazonky byly inspirací pro Dora Milaje v Black Panterovi). (12.11.2022)

Velkolepé a pestré - na postavy, výpravu, kostýmy i výborné aranžmá soundtrackáře Göranssona. Ale taky neadekvátně dlouhé, s repetitivním dialogovým řešením stejných věcí, s mocným ale osobnostně měkkým záporákem, podmořským světem ani zdaleka ne tak propracovaným jako v Aquamanovi a vykrádáním nápadů z jiných Marvelovek, které se sem nehodí (např. Iron-Manovské kostýmy a létání v nich). Jednotka překvapila osobitou duší, působivou africkou mystikou etnických kořenů nového, skvěle fungujícího hnutí superhrdinů. Tohle je sice pořád důstojná, ale jenom na efekt zplácnutá marvelovská šablona. (06.03.2023)

Okázalé kostýmy, výprava, make-up, tanečky, herecké kreace a to vše pořád, pořád a pořád dokola. Zápletka začne stejně jednoduše, zbytečně a postaveně na scenáristických berličkách, jako je ve finále i vyřešena. A je to všechno úplně jedno, protože Black Panther: Wakanda nechť žije není nic víc než další vycpávkový pojící článek, jenž pro sérii nemá sebevětší význam krom toho, že nám představí nové postavy použitelné do budoucna. Těch 160 minut jsou totální ústřel, způsobený tím, že Ryan Coogler prakticky dostal bianco šek a mohl si dělat, co chtěl. Pochváleno budiž to, že se to nesnaží házet vtipy každých 5 vteřin jako Thor: Láska jako hrom, ale i tak ty drobné střípky humoru zde jsou trapné až až a trčí nad zbytkem filmu jako bolavý palec. Vizuálně je to OK a zabavit to diváky dokáže, ale pro mě je to veskrze zbytečný snímek, čili nic víc než esence celé chcípácké marvelovské fáze IV. Užitečná poznámka: Po závěrečných titulcích žádná scéna není, jděte domů. (10.11.2022)