My z Kačerova

Jedna z největších tv událostí mého dětství. Strýček Skrblík byl můj idol, protože rozhodně nepředstavoval standartní model hrdiny animované tvorby (nemyslím tím jen to, že je to drůbež, ale jeho "morální profil") a moc se mi líbily i ostatní postavy - kromě do nebes zde vynášeného Rampy McKváka také Magika von Čáry, kačer Hamoun, paní Čvachtová a samozřejmě čas od času hostující kačer Donald. A co je třeba ještě ocenit, je vysoce nadprůměrný český dabing (Mirko Musil jako Skrblík, dále Karel Heřmánek, Valerie Zawadská, Lubomír Lipský, Dalimil Klapka...). Když se podíváte na dnešní dabingy v animovaných seriálech, zjistíte, že jsou nebetyčně odfláknuté. (02.05.2003)

To, že jsem tenhle seriál jako malý miloval a nevynechla jsem jediný díl dokazuje toto: Kačerov jak hurykán k nám už míří. Auta, laser, aeroplán městem víří. Příběhy píše z téhleté říše. Kačer! Hůhu. Teď k nám děti z dálky letí kačer.....Kačeři příjdou když jseš v nouzi. Kačerov se ze sna vzbouzí. Zavolat jen stačí heslo kačer. Hůhu...Jsem magor? Možná...,ale tohle bylo boží (16.01.2009)

Možná jsem po letech podlehl jisté deziluzi, ale pořád nechápu ta nadšená hodnocení. Je to mírou nostalgie? Je to tím, že do ospalého Československa po 40 letech masírování úděsnou ruskou televizní kulturou vtrhl do obýváků pravý Disney se svými zkazkami o potrhlém miliardáři a my jsme vyjekli nadšením, že vidíme Ameriku a to nadšení přes to všechno přetrvalo celé ta léta? Snad jedině tím, protože je to jinak naprosto příšerný. Seriál jasně nenaznačuje, jaká je cílová věková hranice diváka. Pro nejmenší není ale určitě. Pro velké také ne, protože předkládá mnoho chyb, které pak znalého diváka jen odrazují. Mezi markantní chyby počítám třeba liknavost tvůrců při snaze vysvětlit skoky v časoprostorovém kontinuu. Jednou totiž Scrooge McDuck alias Strýček Skrblík pečuje o své synovce v naší přítomnosti (přinejmenším v roce 1987) a v okamžiku se příběh ocitá v polovině devatenáctého století, v době tzv. Zlaté horečky, kde je opět on, jen o trochu mladší. Pro tvůrce prostě 100 - 150 let nic neznamená. Dále tvůrci nerespektují základy chování materiálů, zejména zlata. Tomu přisuzují vlastnosti jiných prvků či sloučenin. V příbězích se zlato chová mnohdy naprosto nereálně. Tato pohádka naruby pak ale nejvíce trpí po stránce příběhové. Zatímco je každý odkojen na klasickém schématu, kterak chudý ke štěstí přišel, odkazují nás Kačeří příběhy zcela nelogicky do problematiky nám dosud (výhledově už však daleko bližší) neznámé, totiž té, kdy bohatý, ještě více získal. Tvůrci si přitom nelámou hlavu s tím, aby alespoň trochu dětskému divákovi nastínili problematiku kapitálu, ekonomicky orientovaný životní styl, složitosti tržních mechanismů či zákeřnost Paretova optima při militarizaci cyklické nezaměstnanosti jednotlivých mikroekonomik světa. Vůbec ne. Prostě jejich hlavní postava je dítětem štěstěny, která sama o sobě přitahuje peníze. Peníze, kterými je přitom posedlá a stává se jejich otrokem. Nemocný ten člověk (zde pohádkový kačer, který mluví a odívá se a žije v opulentním sídle ve tvaru obrovského trezoru), jenž střeží každičkou minci. Happy endem tedy pokaždé je, nikoliv poučení, ale jen další zisk majetku nebo jeho opětovné nabytí. V seriálu se pak objeví mnoho dalších postav, které nabízí různé archetypy jako nešika, idiot, starostlivá máma, děvka, kurva, kripl, dobráček, kutil, rasista, submisiv a další. Do podvědomí dětí se zkrátka snaží zasadit jednoduché schéma kapitalistického světa a vědomí, že bohatý je lepší a důležitější člověk. Svět za tímto pokřiveným zrcadlem nabízí fantazii vykoupenou samými nesmysly, které se tváří opravdově, proto více klamou. Že je to akční a dobrodružné je příliš málo, aby se to dalo zaníceně sledovat. Akce sama nestačí. Časem si bedlivý divák všimne, že té akci chybí klíčové scény a málokdy to celé dává smysl. Deus ex machina je skoro pravidlem. Ne, považuji to za nehorázný šlendrián, nepoctivou práci a nevkusnou mystifikaci nevinných dětí, věřících na poctivé investice a čestný obchod. (14.04.2014)

Kačery jsem sice neviděla už hodně, hodně dlouho, ale pokud mi naši nekecali, byli právě oni tím prvním, u čeho jsem jako malé dítě vydržela sama sedět a souvisle to sledovat. Museli mě zaujmout opravdu hodně, protože mé téměř tříleté Já dokonce lidem vykládalo, že můj mladší bratr se bude jmenovat Skrblík. Myslím, že nemá smysl nic dodávat, hvězdičky jsou v tomto případě jasné. (03.07.2022)

Nostalgia Forever. Na tento seriál mám hrozne veľké spomienky, ktoré sú nesmrteľné. Na tomto som vyrastal, nesmrtelný animovaný seriál 80. rokov minulého storočia. Stríček Skrblík a jeho traja synovci ma parádne zabávali, na toto som každé ráno pozeral a dnes už len nádherne spomienam, ale ak by to začali opakovať, určite na to juknu, neviem, či by ma to tak chytlo ako v detstve. Vtedy, v tých dobách, by to bolo za 5*, dnes už musím ísť o hviezdičku dole. (25.04.2010)