Hombre

Pomalu vyprávěný western, zpočátku evokující Dostavník Johna Forda, postupně utahující psychologické šrouby a ústící do napínavé symbolické situace. Režii ani hercům se nedá nic vytknout, problémem zůstává jen jednoznačnost a čitelnost všech charakterů od chvíle, kdy se poprvé objeví na scéně. Newmanův Hombre je skvělý a na povrchu neproniknutelný, ale každý kromě ostatních postav musí vidět, že je to férový dobrák s jasně nalajnovaným osudem - kdyby se víc zapracovalo na osobních motivacích a vytvořil se silnější skupinový konflikt, mohlo jít o naprostou pecku. Takhle zbyde "jen" zatraceně podmanivý a chytrý snímek... (26.03.2018)

Morální bajka o lidskosti (jak se chová člověk, hombre, obklopen lidskými hyenami všeho druhu) v přitažlivém kabátě, stručná, přehledná, nekompromisní, úsečná, výstižná. Není to plnokrevný western, jen jeden mikropříběh, epizodka z té doby, místo nedělního kázání, a pěkně natočený film. Některé detaily a momenty v zápletce (zvláště to skomírání nebožačky přivázané pár hodin na slunci a její poničená fazónka mě zvedaly ze židle) jsou přitažené za vlasy, ale tak už to zkrátka u bajek, podobenství a kázání zhusta bývá a dá se na to přistoupit. (11.09.2015)

Western, který si rozhodně zaslouží pozornost. Rasismus řeší s postavami, které jsou krásně přehnané a jsou většinou hyperbolou svých vlastností. Především pak postava Paula Newmana. To vše ale k tomu, aby měl příběh ten správný dopad a aby finále skutečně stálo za to s tím, jak je pomalu a téměř staticky, ale přesto skvěle gradováno. (11.06.2015)

Ozývá se ozývá "Hej Hombréé" a já si zavzpomínám na chvilky z tohoto filmu. Je to suprovej western, kde se Paul Newman zase ukáže v tom nejlepším světle, jak v roli indiána (ke který si myslim se až tak moc nehodil), ale také v roli Johna Russela neboli Hombreho. Ale nejvíce mě dostala scéná přepadení a poté Newmanovy výstřeli ze zbraně. Celkovej film je prostě parádní western. (10.01.2011)

„To by som chcel mať na hrobe napísané aj ja.“ – „A čo tam asi budete mať, pane?“ – „Najskôr ´zastrelený ´.“ – „Máte veľa nepriateľov?“ – „Stačí jeden.“ Mám rád Paula Newmana. Nikdy sa neprispôsoboval, to kinematografia sa prispôsobovala jemu. Ale HOMBRE mu príliš nevyšiel. Uvažujem dokonca, či som videl rovnaký film, pretože Steven Jay Schneider tento miestami dosť fádny western zaradil do svojej (inak výbornej) publikácie „1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete“. Režisér Martin Ritt (ktorý s Paulom nakrútil niekoľko filmov, napr. HUD či DLHÉ, HORÚCE LETO) dobre vie, že jeho najväčším kladom je elektrizujúci, mužne mlčanlivý Newman a tak nás jeho prenikavé oči hypnotizujú od prvej sekundy, čo sa zapne kamera. Napriek tomu je dlhovlasý indiánsky úvod rozpačitý, prízemná pasáž s rasistickými kovbojmi to nevylepší a tak snímka, nakrútená podľa knihy Elmorea Leonarda, dostáva spád až keď Newman navštívi dom, ktorý zdedil. Ale práve tu sa ukazuje bezmocnosť scenáristov: najskôr pracujú na psychológii jednotlivých postáv a vzťahoch medzi nimi, aby to s nimi následne vzdali (načo sa mladá kráska v posteli ponosuje na svoj ťažký život, keď to v nasledujúcom deji nemá pointu?). Po psychologickej (a vtipnými dialógmi zapratanej - viď. „výmena pasažierov“) prvej polovičke je v druhej dostavník prepadnutými a začína sa strieľať. Snímka osciluje medzi klasickým prásk-prásk westernom a realistickou drámou, ale nakoniec naplno neuspokojí nikoho. Akonáhle Newman niečo povie/urobí, dal by som 80%, ale jednak to nepovie/nespraví často a jednak - keď som si predstavil, čo by HOMBRE bol bez neho, asi by som išiel na 40% (kvôli čudnému scenáru - postava, evidentne opovrhujúca ľudstvom, má etický problém odbachnúť zavšiveného hajzla od chrbta). (05.07.2009)