Lízin let do nebe

Celovečerní filmová adaptace populárního třídílného románu Růženy Utěšilové. Idealizovaný svět prvorepublikové kinematografie se sociálně-kritickým prvkem a kritikou maloměstské/vesnické pseudomorálky na motivy románu pro ženy - proti tomu dva velikáni českého herectví ve svých prvních rolích - klackovitě rebelující Josef Kemr a budoucí milivník Rudolf Hrušínský...to není z dnešního zpětného pohledu zas tak málo! Neprávem trochu opomenutý film... (27.12.2017)

Jen si dovoluji upozornit, že zde můžeme vidět Rudolfa Hrušínského v jeho první filmové roli. Chvíli jsem váhal a přemítal, odkud toho klučinu znám, ale pak jsem musel kostatovat, že už zde je možno pozorovat jeho filmové rysy a budoucí herecké mistrovství. Už kvůli Rudolfu Hrušínskému stojí za zhlédnutí. (17.06.2008)

Ano, uznávám, že je to místy až příliš naivní a sladkobolné. Na druhou stranu právě takové filmy na mě v dnešní době, plné bezduchého cynismu a úchylné rádoby-romantiky, působí jako celkem příjemný balzám na duši. Je to svědectví doby, kdy panovaly úplně jiné mravy. Když si vezmete, jak jsou zde lidé pobouřeni vztahem nezadané, svobodné učitelky a svobodného, nezadaného muže... to kdybyste dnes byli pobouřeni vztahem dvou mužů, tak jste zlí xenofobové. Jak se nám ten svět za necelé století proměnil... A jinak je samozřejmě velkým zážitkem sledovat v dětských rolích dva budoucí Velmistry našeho herectví - pány Hrušínského a Kemra. (21.06.2015)

Jak chudá holka ke štěstí přišla. Dvoudílný román Růženy Utěšilové o příkořích a nelítostných ranách osudu, které těžce dopadají na hlavu ustrašeného sirotka se zlatem v hrdle patříval svého času k tomu, čemu dnes říkáme bestseller. A protože filmaři tehdy vcelku ochotně vycházeli vstříc nenáročnému publiku, v tomto případě početnému zástupu dychtivých čtenářek romantických harlekýnek i jejich časopiseckých protějšků, bylo takřka nevyhnutelné, aby Líza spatřila světlo světa také na plátně. Že se film nemohl a nesměl minout účinkem je zřejmé, zvlášť byl-li vybaven všemi potřebnými ingrediencemi a – to především – populárním milovníkem Rolfem Wankou. Režisér Binovec, již tehdy proslulý svou vyhraněnou konfliktní povahou, si přes veškerá očekávání do titulní role prosadil sedmnáctiletou Zdenku Sulanovou, tehdy neznámou posluchačku pražské konzervatoře, která se dík této šťastné náhodě načas stala opravdovou filmovou hvězdou a jakýmsi českým alter egem hollywoodské Deanny Durbin. Společně se Sulanovou ve filmu také poprvé účinkovali dva budoucí velikáni české Thálie, sedmnáctiletý Rudolf Hrušínský a patnáctiletý Josef Kemr. Předpokládaná divácká odezva, která rozhodně nebyla malá, si přirozeně vynutila pokračování pod názvem Lízino štěstí. Přestože jsou oba filmy do značné míry poznamenány dobou, v níž vznikaly, staly se pro určitý okruh vděčných diváků silným nadčasovým fenoménem i jedním z kultovních erbů prvorepublikové popkultury. (04.10.2008)

Za mě lepší, než pozdější pokračování. Snad i proto, že tento film nebyl zaměřen jen na Lízu (Nebreč Lízo!), ale také na sympatickou dvojici učitelka-poručník. Mladí Hrušínský a Kemr jsou takový příjemný bonus (i když se musím přiznat, že u scény, kdy Jarka Líze ubližuje, aby si ji pak zamiloval, jsem si říkala, co to proboha předvádí). (28.12.2019)