Spider-Man: Napříč paralelními světy

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)

Nudná, přeplácaná a nekonečně chaotická píčovina. Se slzou v oku útržkovitě vzpomínám na první díl, který byl příjemným překvapením a dost možná i nejlepší filmem s pavoučí tématikou. Kdybych snad někdy v budoucnu dostal chuť na pokračování, tak se před ním nezapomenu patřičně zdrogovat, protože se nedokážu zbavit pocitu, že právě pro tuto skupinu diváků je film určen. Nenašel jsem si ve filmu nic, co by si dokázalo držet moji pozornost. Od určitého momentu jsem jej dokonce začal sledovat zrychleně, protože jsem naznal, že je můj volný čas příliš cenný na to, abych z něj 2 hodiny věnoval tomuto chaotickému peklu, které se sice snaží být v mnoha směrech invenční a chrlí spoustu nových nápadů, ale nemůžu říci, že by mě kterýkoli z nich oslovil. Když si pročítám zdejší chvalozpěvy a kolikrát se u tohoto omylu kdo vystříkal, tak nestačím žasnout a mám pocit, že si čtu komentáře k něčemu úplně jinému než jsem  měl právě tu smůlu vidět. Ze závěru se mi udělalo zle a musel jsem se vyzvracet vedle gauče při představě, že by tato píčovina měla mít v budoucnu další zhruba 2 hodiny obdobného obsahu. [5 %] (21.08.2023)

This is fucking cinema! Blockbusterový masterpiece, který hledá nová audiovizuální i vypravěčská maxima a má potenciál stát se milníkem na poli komiksů i animáků. Znovu. Zatímco Paralelní světy byly v jádru easy jízdou, dvojka je nabušeným osudovým masakrem, který fascinuje mnohostí nápadů, vjemů i atrakcí, ale nikdy neztratí svou hlavní postavu a dokonale soustředěně pracuje s jejím archetypálním superhrdinským příběhem. Strhující podívaná s absolutní komiksovostí. Sofistikovaná, přitom i přímočaře působivá. Perfection. (05.06.2023)

Pro mladší generaci naprosto ideální. Má to spoustu barviček, tunu odkazů a neustále se něco děje (tzn. že se bez přestání žvaní bez ohledu na situaci – kolikrát jsem nahlas hrdiny vyzýval, ať konečně sklapnou, až tak otravné to bylo; jak někdo správně poznamenal, je to tzv. stylový průjem). Osobně mi při sledování vadila neustálá roztěkanost, zdlouhavá stopáž a absence jakéhokoliv napětí. Krom toho mi žádná postava nepadla do oka. Já se úplně spokojím s Raimiho prvníma dvěma Spider-Many. (08.08.2023)

Ja som tomu vôbec nerozumel. Výtvarná stránka bola taká špecifická, až mi to od začiatku do konca vadilo. Kebyže chcem vidieť niečo tak brutálne štylizované, prečítam si komiks so Spider-Manom, nepozerám film. V dvojke je všetko inak, ako bolo v (báječnej) jednotke. Akoby ani dvojka s jednotkou nemala nič spoločné. Mňa to proste nebavilo a chcel som to mať čím skôr za sebou, čo bol problém, lebo je to dlhé ako krava (dve a pol hodiny, to vážne?). Bavila ma len Gwen a mimčo. Jednotka bola bláznivá, ale v dobrom. V dvojke to prekročilo hranicu únosnosti a len ma to týralo. (27.12.2023)