Vzestup Osmanské říše

Dramatizace vítězí nad fakty, ale zase je to pěkná podívaná. Samozřejmě se fandí Osmanům v čele s fešným Mehmedem. To, co by nějak poškodilo jeho glorifikující odkaz, je vynecháno. Některé scény, hlavně co se týče několika málo ženských postav, jsou zbytečné a dostáváme se zde spíše do sféry nekonečných tureckých seriálů. Ano, Mara, možná byla důležitou postavou dějin, ale tvůrcům se to nepodařilo přesvědčivě zprostředkovat. (17.02.2024)

Na Netflix překvapivě věrná a přitom dobře koukatelná rekonstrukce jednoho z nejfascinovanějšího obléhání v historii. A stejně překvapivě se tu ani tolik nenadržuje Osmanům či-li Turkům, jak jsem na turecký počin očekával. Do samotné rekonstrukce jsou přidány odlehčené vsuvky klasických eggheads, kteří vše dobře zasazují do kontextu a vůbec neubírají na svižnosti celého počinu. (22.02.2021)

Pokud jsem se někdy na čsfd v hodnocení projevil jako staromilec, tak to musí být zde. Ne u všech dokumentárních sérii a ne u všech dokumentárních filmů, ale u těch historických jsem proti tomu trendu, kdy dochází k zahlazování rozdílů mezi fikčními (inscenace historických událostí) a faktografickými (mluvící hlavy prezentující své poznatky svých letitých výzkumů) prvky, resp. kdy si tvůrci použitím obého nárokuji být stejnorodě historicky objektivní. Myslím, že se tak prokazuje historickému vědění medvědí služba. Klidně si točte fikční (tedy s herci a velkolepou výpravou a bohatými kostýmy) popularizační dokumenty a historické velkofilmy inspirované skutečnými událostmi, to je naprosto legitimní, ale nevytvářejte skrze výklady profesionálních historiků, prosím, v divácích ten dojem, že svět dávné (i nedávné) minulosti jako by se vejce vejci podobal světu Her o trůny (Vikingů, Posledního království, Říma, Tudorovců, Koruny etc.). Tak kupř. Giovanni Giustiniani byl zřejmě solidním válečníkem, ale nepředpokládám, že Osmany kosil podobně jako Aragorn skřety (všimněte si anonymizace a zastupitelnosti jednotlivých bojovníků osmanské a skřetí hordy) v LOTR, či že by měl plot armor (= a plot device wherein a fictional character or other entity repeatedly and inexplicably avoids harm or misfortune, due to their importance to the work's continued plot) stejně tak jako Jamie Lannister v závěrečných sezónách GoT. Tato strategie může v konečném důsledku vést pouze k debilizaci publik (tj. k otupení rozlišovacích schopností) a k "popcornizaci" historických věd (tj. stavu, kdy budeme na minulostní děje pohlížet skrze mřížku standardizovaných hollywoodských scénářů), zkrátka k stavům, jimž by se bylo lepší se vyhnout, protože proč? Bude klišé? Ne! Protože neznat dějepis, to je - jak pravil Jiří Kroupa st. - horší, než neznat zeměpis (nebo to byl přírodopis?). [1S:3/5] (18.04.2023)

Další Netflixovská adaptace na hraný dokument. Impérium Romanum očividně neslavilo takový úspěch, jaký si tvůrci z Netflixu přáli a tak vzali úplně stejnou konstrukci a naroubovali ji na Osmanskou říši. Nutno dodat, že turecká verze je mnohem výpravnější a libiveji natočená. Očividně Turek byl ochotný přitlačit větší prachy a je to znát. Navíc točit na rozlehlých pláních a v Konstantinopoli (Istanbul) 15tého století, není tak animačně náročné (drahé), jako snažit se imitovat starověký Řím a jeho svět. Celkově tak série působí mnohem serióznějším a po vizuální stránce věrohodnějším dojem. To že Muhamed vypadá jako norský dřevorubec beru jako úlitbu evropskému publiku. Celkově tak musím tuto tureckou adaptaci na, pro Evropany, nechvalně slavnou éru zhodnotit jako celkem zdařilý počin i když i zde je dost historických nepřesností. Ostatně stačí si uvědomit fakt, že ona mocně proklamovaná Byzantská říše je v časech onoho, tak neohroženého tureckého útoku, vlastně jen Městským státem, jehož říše a moc defakto končila hradbami města samého a jako taková čekala už pěknou řádku let na ránu z milosti. Takže celé to velkolepé turecké pojetí v tomto kontextu působí úsměvně ale tak proč se nepobavit tak hezky natočenou výpravnou pohádkou, já jsem pro! ***. *IDEOLOGICKÉ ZAMĚŘENÍ: 4/10 MÍRA ZÁVADOVOSTI: 3/10 viz profil (03.01.2021)

Teda, ne že bych byl nějaký obdivovatel Turků, nebo snad (nedej Bože!) muslimů, ale tohle bylo natočené opravdu hodně poutavě. Spíše než dokument mi to připomínalo plnohodnotný dobrodružný seriál, historici do něj kafrali jen zřídka a nijak mi tam nepřekáželi. Byl jsem zvědavý, kam až pokročila turecká kinematografie za posledních 30-40 let, od dob tzv. "tureckých" hvězdných válek (ty vážně existují, schválně si je najděte na youtube, nic horšího ani směšnějšího už snad na světě neexistuje, viz krátká, ale výživná medojedova video recenze). A pokročila vážně dost daleko, na to, že to režíroval Turek a hráli tam taky samí Turci. Škoda jen, že se autoři kromě samotného dobývání nezaobírali taky trochu těmi motivy (každý díl začínal proslovem o tom, že aby nějaké impérium vzniklo, musí jiné zaniknout a blabalbla) a hlavně následky. Seriál totiž končí úsměvem a pomrknutím hlavní postavy sultána do kamery (no sympaťák jak kráva, fakt, nekecám!) jako kdyby nám tím vzkazoval "Tak, a teď je řada na vás, vy nevěřící psi!", a o tom, co se dělo po dobytí, už taktně mlčí. Ano, mluvím o těch tisících popravených byzantských vojácích a domnělých zrádcích z řad prostých obyvatel, kteří měli smůlu, že tu dvouměsíční dovolenou během nekonečné kanonády a neustále se opakujících nájezdech na hradby přežili. Jelikož město odmítlo podmínky kapitulace, a jaksi se odmítlo vzdát předem, tak následná krvavá jatka na bezbranných, po pádu města, dost možná do té doby ani neměla obdoby. Zarazil je až samotný sultán a samozvaný nový římský císař, poté, co se mu z toho jemu samotnému zvedl kufr. Myslím, že tady někde by mohla mít prapůvod věta o krvavých řekách. Ale jinak, z odstupu, po režijní i kamerové stránce to nemělo chybu. 80%. (10.02.2020)