Král komedie

Je to vtom, že se podívám na svůj život, na všechny ty hrozný věcí...A udělám z nich fór. Tak zhlédnutí tohoto kousku pro mě je určitě pozdní vánoční dárek!  Tentokrát budu osobnější (ale nebojte, vyprávění o tom, jak se mi ztratilo mé oblíbené pyžamo  si nechám až na pamětí). Jako člověk, který ještě doteď ,,žije´´ z moderování pár vánočních koncertů v ZUŠ, a kdyby na to měl talent, tak by se klidně chtěl živit jako komik (například právě vystupováním se stand upy), je zamilovaný do Šáši Krustyho a tento podzim jsem  na YT opožděné docela sjížděl některé povedenější výstupy našeho Pavláska,  si velmi cením tématu tohoto filmu. Bavil by mě asi i ,,jen´´ film o komicích, ale tohle je rovnou o snaživém chlápkovi, co se snaží v komediálním světe teprve prosadit, a je sám přesvědčený o své vlastní neskonalé vtipnosti. Zpočátku  mi onen Rupert Pupkin přišel jako v pohodě sympatický  týpek. Jeho zápal pro věc byl obdivuhodný. Dojemné  bylo i jeho upřímné fanouškovství, když například známé na večeři ukazoval autogramy známých osobností. Taková postava je možná naivní, ale zdánlivě morálně čistá, a vyvolávající soucit....v mém případě určitě i souznění a celý  ten námět s touhou setkat se s oblíbenou hvězdou byl super. Od zvratu s únosem  se to odklonilo trochu jinam, ale to už jsem to bral tak, že prostě sleduji bláznivé vystoupení, studii posedlosti, a zdánlivě milý Pupkin mi sympatický být přestávat, ba se zvrhl v hotového šílence, ale zábavné bylo, jak nikdy přešlo předem odhadnout, jak se zachová, a jak šel film dál ke svému trpkému poselství ,,Co všechno musí člověk udělat aby došel ke svému slavnému večeru.´´  Máme před silvestrem a já se  se u téhle show prostě hlavně bavil....jako bych byl v první řadě.:D Užíval si komediální prostředí, užíval si celý film .. Scorsesesovy mafiánské a gansterské filmy neznám, ale tímto výletem do pro něj zřejmě jiného typu filmu udělal dobře. Robert de Niro se do svého Pupkina skvěle převtělil. A celý ten příběh jednoho zápáleného blázna v komedionálno-showbyznysnovém prostředí mi hodně sedl, doslova jsem měl z takového námětu radost, a v budoucnu bych rád viděl další filmy o komicích (ať už úspěšných, nebo neúspěsných.)  Trochu mi jen  vadily některé scény s Pupkinovou kudrnátou známou, a místo nich jsem čekal, kdy konečně Pupkin předvede nějaké číslo. A nakonec jsem se alespoň jednoho dočkal, a musím dát pět. Vskutku výjimečný film.  Nezapomutelná věta na závěr:  Lepší být králem na jednu noc, než nýmandem po celý život.❤ (29.12.2021)

Martin Scorsese ve svých filmech většinou ukazuje nezáviděníhodný osud člověka, který převyšuje své okolí a potýká se s problémy vlastní seberealizace a smyslu svého konání (Zuřící býk, Poslední pokušení Krista). Podobně rád Forman vypráví o géniích nepochopených svým okolím (Amadeus, Muž na měsíci). Kam se ale poděl příběh mnohem častější, obyčejnější a nám všem mnohem bližší? Kam se poděl příběh nenadaného, ale zoufale o svém talentu nepochybujícího, individua, které by hrozně rádo dostoupalo svých vysněných výšin? Napadá mě snad jen Čapkův Život a dílo skladatele Foltýna. No, pochopitelně. Režiséři samozřejmě točí o tom, co je zajímá, trápí, a k čemu mají blízko. A kdyby jim skutečně scházel talent, nikdy bychom se s jejich díly nesetkali, anebo pokud jim talent opravdu chybí a oni se nějakým omylem dostali až za kameru, zase si tento nedostatek rozhodně neuvědomí a ani je nenapadne, aby se něčím takovým zabývali. Proto jsem s nadšením přivítal Krále komedie, když jsem vycítil, že by mohl tento problém řešit (Přece jenom myslím, že jsem dosáhl sebeuvědomění alespoň na úrovni Gavrily Ardalionoviče). Scorsese si však ze mě a z podobných průměrných nýmandů škaredě vystřelil a ukázal, že když ne komik, alespoň psychopat může být každý. Stokrát mu za to hanba!!! (25.12.2004)

Nemam rad ranne Scorseseho filmy kvôly ich pomalemu tempu a tak mi tento film dlho unikal a pritom to bola velka chyba. Je to fakt skvela tragikomedia o fanatickom fanusikovi v podani famozneho De Nira. Nastastie tentokrat svoju postavu nepojal ako nejakeho nasilneho magora, ale ako prakticky neskodneho naivneho blbca. Hlavne v prvej polovici filmu bol tak otravny az bol zabavny a zaroven miestami pôsobil smutne. Bohuzial v druhej polovici filmu, akonahle dôjde k unosu, tak väcsi priestor dostane aj dalsia postava zfanatizovanej fanynky, ktora mi pripadala zbytocna a tak nejak naviac. Cele to ale nastastie vynahradzuje skvely zaver, takze v mojich ociach tento malo znamy Scorseseho film patri k jeho lepsim. A Scorseseho cameo je roztomile. :) 7/10. (30.08.2015)

U tehle "komedie" jsem se tedy moc nezasmala... Mozna proto, ze na rozdil od vetsiny hodnoticich jsem film jako komedii jednoduse nechapala :) V Krali komedie vidim spis sondu do duse prumerneho cloveka, ktery dela prumerne vtipy, ale strasne moc by chtel byt geniem. Jenze jediny zpusob, jak se z prumernosti vymanit, je neco sileneho. Hlavniho hrdiny je vam lito, ale zaroven je i desivy kvuli svym pomatenym predstavam. Konec tak vubec nechapu jako nejaky "happy-end". Je spravne, kdyz de facto blaznovi takova vec projde a davy ho zboznuji? A nesedi ve skutecnosti nekde za mrizemi a dal nesni? (16.10.2017)

Ani z Hannibala Lectera jsem neměl tak mrazivý pocit jako chvílemi z Ruperta Pupkina, člověka zcela vytrženého z reality, neschopného začlenit se a komumunikovat s okolím. Jako se to děje často u filmů s mediální tématikou (Truman Show, Network, Muž na Měsíci), diváci se soustředí na kritiku médií tak úpěnlivě, že si nevšímají, o čem ty filmy ve skutečnosti jsou... že jejich téma je mnohem obsáhlejší. Král komedie skutečně neukazuje o nic méně o stavu společnosti než Taxikář či Zuřící býk, jen zabaleno je to v trochu odlišném papíře. Jediné, co bych mohl vytknout, že se vlastně Král dějem Taxikáři dost podobá - včetně happy endu, který vlastně vůbec nemusí být happy end. Ale nevadilo mi to zas tak moc. (04.12.2012)