Král komedie

Martin Scorsese ve svých filmech většinou ukazuje nezáviděníhodný osud člověka, který převyšuje své okolí a potýká se s problémy vlastní seberealizace a smyslu svého konání (Zuřící býk, Poslední pokušení Krista). Podobně rád Forman vypráví o géniích nepochopených svým okolím (Amadeus, Muž na měsíci). Kam se ale poděl příběh mnohem častější, obyčejnější a nám všem mnohem bližší? Kam se poděl příběh nenadaného, ale zoufale o svém talentu nepochybujícího, individua, které by hrozně rádo dostoupalo svých vysněných výšin? Napadá mě snad jen Čapkův Život a dílo skladatele Foltýna. No, pochopitelně. Režiséři samozřejmě točí o tom, co je zajímá, trápí, a k čemu mají blízko. A kdyby jim skutečně scházel talent, nikdy bychom se s jejich díly nesetkali, anebo pokud jim talent opravdu chybí a oni se nějakým omylem dostali až za kameru, zase si tento nedostatek rozhodně neuvědomí a ani je nenapadne, aby se něčím takovým zabývali. Proto jsem s nadšením přivítal Krále komedie, když jsem vycítil, že by mohl tento problém řešit (Přece jenom myslím, že jsem dosáhl sebeuvědomění alespoň na úrovni Gavrily Ardalionoviče). Scorsese si však ze mě a z podobných průměrných nýmandů škaredě vystřelil a ukázal, že když ne komik, alespoň psychopat může být každý. Stokrát mu za to hanba!!! (25.12.2004)

Ani z Hannibala Lectera jsem neměl tak mrazivý pocit jako chvílemi z Ruperta Pupkina, člověka zcela vytrženého z reality, neschopného začlenit se a komumunikovat s okolím. Jako se to děje často u filmů s mediální tématikou (Truman Show, Network, Muž na Měsíci), diváci se soustředí na kritiku médií tak úpěnlivě, že si nevšímají, o čem ty filmy ve skutečnosti jsou... že jejich téma je mnohem obsáhlejší. Král komedie skutečně neukazuje o nic méně o stavu společnosti než Taxikář či Zuřící býk, jen zabaleno je to v trochu odlišném papíře. Jediné, co bych mohl vytknout, že se vlastně Král dějem Taxikáři dost podobá - včetně happy endu, který vlastně vůbec nemusí být happy end. Ale nevadilo mi to zas tak moc. (04.12.2012)

Po umělecky mistrovském, přesto komerčně neúspěšným Zuřícím býku se Scorsese vrhnul na projekt, do kterého se mu moc nechtělo a podobně jako u Býka i zde musel zapracovat De Niro , aby Martyho přesvědčil. Nakonec se z toho vyklubal patrně nejpříjemnější překvapení ve filmografii obou tvůrců. Film vyznívá nesmírně jízlivě a ve svých obsesích jde ve stopách jak Taxikáře tak i Býka, jen mění drásavost a brutalitu za ironii a sarkasmus. Scorsese prohlásil, že De Niro mu zde předvedl nejlepší herecký výkon vůbec. Jedná se sice o nadsázku, ale Scorsese tím zřejmě myslel to, že je to jedna z netypických rolí De Nira, které se přesto zhostil skvěle. Na roli zoufalého outsidera by se možná lépe hodil Dustin Hoffman, nicméně de Niro byl zřejmě vděčnej za tuto pro něj atypickou roli, a odvděčil se Scorsesemu vskutku vtipnou hereckou kreací. Je to velmi současný a velmi vtipný film, jehož vtip však nevzbuzuje jen smích, ale probouzí i pocity pochopení Pupkinovy frustrace. (13.04.2009)

Scorsese má zvláštní zálibu natáčet některé své filmy podruhé: Who's That Knocking at My Door? v zásadě remakoval s Mean Streets, Casino a Goodfellas působí jako jeden film rozstříhaný do dvou a s The King of Comedy se zase vrátil v zásadě k Taxi Driverovi. I zde sledujeme doslova basement incela, jak se propadá do své vymyšlené iluze reality, ve které má nějaký účel a uznání. Akorát nejsou sedmdesátky a ve vzduchu post-vietnamské trauma, nýbrž léta osmdesátá a s nimi všudypřítomný svět televizní zábavy. Pupkinova postava také není roztomile komický blázínek, ale politováníhodný malý človíček vychovaný dle ideálů amerického snu, dle kterých si stačí jít neúnavně za svým, abyste toho dosáhli. Jenomže ono ne-e. Nebo nakonec jo-o? Tahle mapa od reality odpojené osobnosti lačnící po úspěchu a uznání publika, je v současné éře všelijakých internetových šašků a influencerů, kteří udělají všechno pro krátkodobou pozornost publika, vlastně stále dost aktuální. "Can I help you with anything else?" "No no, I just gonna wait here." "But this isn't a waiting room." "Mhm." (12.05.2023)

Chameleon Robert De Niro tentokrát jako nesmírně otravný fanoušek, který nebere ne jako odpověď a považuje se na nedoceněného komika. Pro mě osobně jeden z nejslabších filmů dvojice De Niro & Scorsese. Asi i proto, že byl Robert "The King of Comedy" Pumpkin tak neskutečně vlezlou postavou, že mi po půl hodině začal lézt na nervy. (25.05.2009)