Král komedie

Scorsese má zvláštní zálibu natáčet některé své filmy podruhé: Who's That Knocking at My Door? v zásadě remakoval s Mean Streets, Casino a Goodfellas působí jako jeden film rozstříhaný do dvou a s The King of Comedy se zase vrátil v zásadě k Taxi Driverovi. I zde sledujeme doslova basement incela, jak se propadá do své vymyšlené iluze reality, ve které má nějaký účel a uznání. Akorát nejsou sedmdesátky a ve vzduchu post-vietnamské trauma, nýbrž léta osmdesátá a s nimi všudypřítomný svět televizní zábavy. Pupkinova postava také není roztomile komický blázínek, ale politováníhodný malý človíček vychovaný dle ideálů amerického snu, dle kterých si stačí jít neúnavně za svým, abyste toho dosáhli. Jenomže ono ne-e. Nebo nakonec jo-o? Tahle mapa od reality odpojené osobnosti lačnící po úspěchu a uznání publika, je v současné éře všelijakých internetových šašků a influencerů, kteří udělají všechno pro krátkodobou pozornost publika, vlastně stále dost aktuální. "Can I help you with anything else?" "No no, I just gonna wait here." "But this isn't a waiting room." "Mhm." (12.05.2023)

Ani z Hannibala Lectera jsem neměl tak mrazivý pocit jako chvílemi z Ruperta Pupkina, člověka zcela vytrženého z reality, neschopného začlenit se a komumunikovat s okolím. Jako se to děje často u filmů s mediální tématikou (Truman Show, Network, Muž na Měsíci), diváci se soustředí na kritiku médií tak úpěnlivě, že si nevšímají, o čem ty filmy ve skutečnosti jsou... že jejich téma je mnohem obsáhlejší. Král komedie skutečně neukazuje o nic méně o stavu společnosti než Taxikář či Zuřící býk, jen zabaleno je to v trochu odlišném papíře. Jediné, co bych mohl vytknout, že se vlastně Král dějem Taxikáři dost podobá - včetně happy endu, který vlastně vůbec nemusí být happy end. Ale nevadilo mi to zas tak moc. (04.12.2012)

Nervydrásající film, který ve svém nitru ani není komedií, ale spíše sondou do člověka, který chce být za každou cenu slavný a nedokáže si připustit, že by to mohlo být jinak. Král komedie alias Rupert Pumpkin, jehož jméno každý komolí, je postava z masa a kostí, je průměrný, dělá chyby - a tím je obrovsky lidský a pravdivý. (07.03.2007)

Mojí mámu chytla policie, když jela 60. No jo, jenže ona byla v garáži! Totální De Nirova exibice. Ten člověk prostě nevydechne a v Králi komedie poletuje jako střelenej. Všude je, všemu se směje a hlavně neskutečně máchá rukama. A když došlo na jeho závěrečné vystoupení, minimálně 5 minut trvající, nemohl jsem od toho chlapa oči odlepit. V tom momentě mě napadlo jen jedno: a to, že svým výkonem převyšuje pojem -herecká genialita-. Nekecám, lidi, je to tak....... A pokud po závěrečných titulcích nebudete mít optimistickou náladu, je s váma amen. (13.07.2008)

Po umělecky mistrovském, přesto komerčně neúspěšným Zuřícím býku se Scorsese vrhnul na projekt, do kterého se mu moc nechtělo a podobně jako u Býka i zde musel zapracovat De Niro , aby Martyho přesvědčil. Nakonec se z toho vyklubal patrně nejpříjemnější překvapení ve filmografii obou tvůrců. Film vyznívá nesmírně jízlivě a ve svých obsesích jde ve stopách jak Taxikáře tak i Býka, jen mění drásavost a brutalitu za ironii a sarkasmus. Scorsese prohlásil, že De Niro mu zde předvedl nejlepší herecký výkon vůbec. Jedná se sice o nadsázku, ale Scorsese tím zřejmě myslel to, že je to jedna z netypických rolí De Nira, které se přesto zhostil skvěle. Na roli zoufalého outsidera by se možná lépe hodil Dustin Hoffman, nicméně de Niro byl zřejmě vděčnej za tuto pro něj atypickou roli, a odvděčil se Scorsesemu vskutku vtipnou hereckou kreací. Je to velmi současný a velmi vtipný film, jehož vtip však nevzbuzuje jen smích, ale probouzí i pocity pochopení Pupkinovy frustrace. (13.04.2009)