1492: Dobytí ráje

Absolútne sa nezhodujem so súčasným fenoménom "cancel culture", s ničením sôch, prepisovaním histórie v záujme všeobecnej korektnosti. Jej obeťou sa samozrejme stal aj Cristoforo Colombo a bolo by to na dlhú diskusiu. Človek, pre ktorého "idealizmus" a "zlato" boli nepochybne voľne zameniteľné synonymá, ktorý nechal poodtínať pravé ruky obrovskému počtu domorodých obyvateľov ostrova Hispaniola, prehnane ambiciózny megaloman, ktorý si po návrate dovolil ponížiť aj portugalského kráľa. Ale tu nehodnotíme dejiny, tu hodnotíme film. Pár hluchých miest, ale na svoju dobu dobré. Aj vďaka Vangelisovej hudbe (ako bolo odliate na zvone: SEMPER RESONAT). (28.10.2020)

Snad každý záběr z tohoto spektáklu by mohl posloužit jako obraz do galerie. Ridley Scott prostě nezapře svůj cit pro kompozici. Pastva pro oči i uši, která na televizní obrazovce hodně ztrácí. Scott prohlásil, že by si nedovedl představit jako Columba nikoho jiného, než Depardieua. Nezbývá, než souhlasit. Ovšem američani měli jiný názor, neboť si v recenzích utahovali z Depardieuovi angličtiny a film tam propadl...Jinak nuda to není ani omylem, ovšem kdo chrochtá blahem nad klipovitou režií Michaela Baye, toho bude pomalejší tempo vyprávění asi nudit... (24.05.2002)

Výstavba děje si zřetelně říkala o chronologické dobrodružné drama, ovšem Ridley zalomením syžetu převedl film na psychologii tzv. prvního světového humanisty. Muže věřícího, spíš než ve víru, ve své síly a ve vlastní rozum. Mořeplavce, skrz kterého postihl Ridley všechny prazákladní témata lidství – středověk vs. renesance (rozkošná scéna s nevěřícím prelátem vedle glóbu), realita vs. ideál, zlořád vs. humanismus, fantasie vs. pragmatismus. A zejména paradox humanismu a renesance, nesměřující od středověku ke spáse, alegoricky od peklu k ráji, ale obráceně. Ano, ta věčně vychvalovaná renesance byla doba, kdy se všechno zvrtlo a my lidé posledních století za to neseme následky. Neseme si s sebou ztrátu romantiky a iluzí, ztrátu rytířů a hrdinů... renesance kupříkladu zapříčinila vznik konvencí, norem, nebo podvojného účetnictví - příšerná ustanovení a doslova voda na mlýn byrokratické a sešněrované Evropě dneška (a tuhle ideu Ridley kulantně podchytil). Jak vidno, středověk měl mnohé co do sebe. 1492: Dobytí ráje je tedy vpravdě dílem pro poslední romantiky, vizionáře a snílky současnosti, dílem mainstreamově filozofickým, v němž Ridley objevil sám sebe, a to přesně mezi Novým světem Malicka (utínání scén před klimaxem, askeze a zkratka, „herzogovské" rozvíjení děje skrze obraz) a svými pozdějšími pop-historickými konstrukty v čele s Gladiátorem (starosvětsky doslovné a formálně vytuningované dobrodružství). Ridley si sice k suverenitě dopomáhá famózní hudbou Vangelise, která si film místy zcela přisvojuje (pokud se tvrdí, že dobrá hudba = 70% kvality filmu, zde je třeba ještě takových 20% přidat), ale to nemění nic na tom, že je 1492: Dobytí ráje vrcholně odvyprávěné dílo, které řadím co do pohnutí divákem vedle Alexandra Velikého (2004) a Posledního Mohykána. Korunuje to shakespearovský dialog v závěru, kde Sanchéz (Armand Assante) s Kolumbem polemizuje o tom, kdo parazituje na systému a kdo skutečně popohání svět kupředu („You're a dreamer..."). Geniální film - pro mnoho režisérů by znamenal vrchol tvorby, pro Ridleyho je kupodivu jen jedním z mnoha. (21.02.2008)

Rok 1492 si pamatuju ještě ze školního dějepisu a Vangelisova hudba udělala také své. Ta je nezapomenutelná a snadno rozpoznatelná. Mám dokonce pocit, že je mnohem slavnější než samotný film. Natočit historický velkofilm nebývá nikdy jednoduchou záležitostí. Tady se to povedlo celkem slušně. Jen ta délka je neúměrná. (09.07.2009)

Film, který u mě 1. doplatil na to, že nádherný Vangelisův soundtrack jsem znal dlouho před jeho zhlédnutím. 2. V oslavách 500 výročí Kolumbovy výpravy přenáší vše špatné na ostatní postavy a dělá vizionáře a charakterního člověka z brutálního conquistadora, který byl za prováděnou genocidu a mocenské ambice souzen dokonce i podle dobových zvyklostí. Spoluvytváří mýtus z něčeho, co jen těžko hledá ospravedlnění a nějakou nadčasouvou symboliku skrze filmové umění. (23.03.2005)