Soupeři

Ridleyho stylový vstup na pole celovečerních filmů. Asi nebude překvapením, když řeknu, že Soupeři jsou především atraktivní podívanou pro oko vizuálního labužníka. Příběh je tady tak trochu až na druhé koleji, ale komu to vadí? Příběh dvou nesmiřitelných francouzských důstojníků má jednoduchý a srozumitelný děj, tu a tam řekne pár slov i vypravěč, který nás neustále udržuje v obraze dění. Možná by tomu neškodila o něco delší stopáž a tím pádem lepší rozvedení charakterů hlavních postav, abychom lépe chápali jejich jednání. Soupeři jsou ale i tak povedeným rozjezdem Scottovy veleúspěšné kariéry a tak trochu předzvěstí blížícího se velkého hitu, kterým byl hned za dva roky první Vetřelec. 70% (07.05.2008)

Scottův debut představuje dokonalé zpřítomnění jeho předností. Bývá totiž neadekvátně přeceňován jako režisér autorského typu, ačkoli při tom nemá žádný výrazný rukopis, nejen co do témat, ale i formálního uchopení. Naopak Scott je vynikající režisér ve smyslu zastřešující autority, která dokáže z jakéhokoli scénáře vydolovat maximum jeho potenciálu a sjednotit náležité talenty jednotlivých kreativních složek filmové tvorby k jeho naplnění. To by v ideálním případě mělo být definicí každého režiséra, ale při pohledu na jakýkoli korpus kinematografie je patrné, že takovíto režiséři jsou velmi vzácní. Ve svém prvním celovečerním projektu se Scott chopil scénáře podle literární předlohy Josepha Conrada a příběh o fanatické umanutosti ideálem cti a hrdosti proměnil do komorního spektáklu. Navzdory skromnému rozpočtu, respektive při dokonalém zhodnocení jeho možností pak ze "Soupeřů" vytvořil intimnější variaci "Barryho Lyndona". Podobně jako Stanley Kubrick se také Scott inspiroval v konkrétních malířských plátnech z období děje, jen namísto velkolepých fresek sáhl po menších krajinkách. Proti této estetické referenci Scott postavil detailní realismus v rovině kostýmů i choreografie soubojů. To vše pak dává o to více vyznít nenápadně důmyslnému i důvtipně zábavnému scénáři, který právě díky proměnám životního stylu i postupného společenského vzestupu ústředního hrdiny staví ústřední motiv cti do zcela absurdního světla. Škrobenost samozvaně kultivovaného světa oficírů napoleonské éry spolu s estetickou vytříbeností zdejších výjevů slouží jako sarkastický kontrast vůči umanutému machismu a obsesivní zaslepenosti maskulinními ideály až na hranu vlastního života. (20.10.2021)

Jestli Soupeřům něco chybí, tak je to lepší základní zápletka, neboť oba husaři se snaží jeden druhého zabít když už ne pro nic, tak pro absolutní koninu, která ze zúčastněných osob dělá entity s iq bludného kořenu. Ovšem i tak se Scottovi povedlo vytvořit příjemný historický film, kterému sluší nižší rozpočet (kostýmy jsou sice skvělé, ale není přítomna ani jedna davová scéna), díky němuž můžou mít souboje náležitě komorní atmosféru, které by ale slušela větší osudovost a náboj. Nebo útok vesmírných sleďů. (07.11.2014)

Scenéria, obrázky, neobvyklé dôstojnícke vrkoče. To všetko sa mi páčilo. Lenže od filmu čakám o niečo viac a je mi v podstate jedno, že ho nakrútil slávny režisér ako svoj debut. Veď príbeh o dlhotrvajúcom nepriateľstve s jeho takmer zabudnutou pôvodnou príčinou sme tu už mali v Hostinci U kamenného stola. (30.06.2009)

Môj veľký dlh Majstrovi konečne splatený. Prehliadka Scottových možností a úžasného výtvarného cítenia trpí pomerne nezaujímavým príbehom o dvoch neustále súperiacich husárskych kohútoch - vývoj v ich vzťahu a v charakteroch postáv nastane bohužiaľ až v záverečnej dvadsaťminútovke, dovtedy je to pomerne nezáživný sled opätovných stretnutí a duelov (tie sú nápadité a každý výrazne iný). Dvaja hlavní predstavitelia predvádzajú lepšie šermiarske než herecké výkony. Napriek tomu to Scottova réžia a zmysel pre dobovú atmosféru držia vysoko nad priemerom. (24.06.2009)