Thelma a Louise

Kultovní roadmovie o feminismu s kriminálním podtextem a o tom, že není cesty zpět stojí na úžasných hereckých výkonech oscarových hereček Susan Sarandon a Geeny Davis. Brad Pitt zde sice odehrál malou roli, ale určitě velice významou pro jeho další kariéru. Ridley Scott vše podtrhuje jako vždy skvělou režií a vyjma jedné vyjímky (Bílá smršť) vše na co sahne promění v nezapomenutelný zážitek. Po celou dobu vás navíc bude provázet perfektně vybraná muzika.... (07.02.2008)

No i kdyz jsem cekal trochu vic, neda se rict, ze bych byl zklamanej. Film ma takovy dva hlavni problemy. Vetsinou na jednu paradni scenu pripada jedno hluchy misto a cas od casu je film lehce stereotypni. Jinak si vicemene nemam na co stezovat. Film zacina skoro jako komedie, kdy se tu najde par fakt vtipnejch momentu a postupne priostruje az do paradniho finale. To vse skvele natoceno a se super hudbou. A pak tu jsou jeste herci. Sarandon a Davis si skutecne celej film kradou pro sebe a ve svejch rolich jsou paradni, i kdyz mi drobet lepsi pripadala Davis. Taky musim pochvalit sympataka Pitta a Madsena a docela netradicniho poldu Keitela. Vetsinu casu jsem se dobre bavil, ale na 5* to neni. (22.07.2008)

Už jen za to jak Ridley film vypráví si Thelma a Louisa zaslouží plný počet hvězdiček. Zásadní otázky, které se ve filmu řeší, totiž Ridley Scott ukazuje až téměř v naivním světle, aby vyvolali pobavení a diváka ukolébali, přesto pokud na styl vyprávění pohlédneme znovu, vyjeví se s jakou vážností Ridley film vystavuje a jak si uvědomuje všechny kontexty a důležitost jednání svých postav. Díky tomu je film zábavný a přitom hrozně chytrý. (28.07.2008)

UPDATE 2020: Jasně móda je te´d zase někde trochu jinde, ale Susan s Geenou jsou perfektně vybrané protiklady a Ridley si vybral jednu z silnějších chvílek. ----- Netřeba cokoliv dodávat ke kvalitám snímku. Hodně mě vždycky rozesmal manžel Thelmy Derryl v podání Chrise McDonalda. Se nedivím že jeho ženuška chtěla raději "pokračovat v jízdě" než aby ho znova spatřila. (12.11.2006)

Celý problém Thelmy a Louisy tkví v nešťastném propojení precizity klasického hollywoodského stylu s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Na jednu stranu se film tváří jako evropské vyprávění, kdy není děj motivován primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlineů, ale pracuje s mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle, na druhou stranu rozvolněná šedesátá i deziluzivní léta sedmdesátá dávno odezněla. Nacházíme se v Americe, v post-klasickém Hollywoodu let devadesátých, s nimiž se pojí nutnost vršit deadliney – tedy jakési limity, do kdy musejí postavy vyřešit určitou věc. Takový deadline představuje kupříkladu vzetí / nevzetí Brada Pitta (na rozhodnutí mají postavy vymezený čas, protože Brad na ně věčně čekat přirozeně nebude), sehnání peněz nebo překročení hranic do Mexika. Nejvýraznější deadline je pak policie, jež obě dívky stíhá a jež rámuje celý příběh (proto dojde ke kontaktu dívek s policí až u konce). Jak vidno, deadliney jasně převažují nad uvolněným evropským vyprávěním, s kterým nemá film zhola nic společného, přestože po něm permanentně - minimálně synopsí - háže očkem. Postavy se v hollywoodských filmech osvobodit a odpoutat zkrátka nemohou. I když možná za tím nevězí normy hollywoodského vyprávění, ale omezení, které na dívky klade patriarchální model společnosti. Rovněž proto se těší Thelma a Louisa tak značné oblibě mezi teoretičkami genderových, feministických, post-feministických, kulturálních a queer studií. Přesto všechno je film nesmírně zajímavý jednou věcí – zdá se, jako by prohazoval příčinu a následek, protože obě dívky teprve až po objevení deadlineu (budoucího následku) začínají konat, ale tomuto deadlineu se snaží pokaždé vyhnout. Směřuje se tu od deadlineu, nikoliv k němu. Jak mazané, pane Scott! (03.05.2009)