Top Gun

Největší a nejdůslednější gay flák z hollywoodského mainstreamu 80. let. Jen škoda těch nudných vzdušných soubojů a úliteb heteráckému publiku (ten úplný konec tomu stejnak nikdo nevěří - všichni ví, že opravdové finále je "You can be my wingman any time." "Bullshit! You can be mine."). Ale sekvence plážového volejbalu a četné scény ve sprchách jsou famózní. Tony Scott svým debutem "Hlad" vytvořil kanonické dílo pro lesby (nezapomenutelná sekvence s Catherine Deneuve a Susan Sarandon) a ve svém druhém celovečeráku se stejným způsobem zavděčil gayům. Vidět to jako náborovou propagandu amerického námořního letectva je krátkozraké. "Top Gun" je stejná agitka jako song YMCA od Village People - "You can stay there, and I'm sure you will find, Many ways to have a good time." Ano, je to nábor do armády, ale ne jako místa uplatňování moci a následování rozkazů, nýbrž výběrové gay komunity, kde heteráci umírají a gayové dovádějí. "They have everything that you need to enjoy, You can hang out with all the boys ... " A jen Tony Scott to mohl natočit tak šťavnatě, že se sbíhají sliny i heterákům a pacifistům. (14.09.2010)

Tupý, namachrovaný a silně homosexuální. To je Top Gun, teprve druhý celovečerní počin Tonyho Scotta. Přesto stojí zato tento film vidět. Už jen pro ten queer aspekt. Ten se projevuje především ve scéně plážového volejbalu a hlavně ve všech scénách, kde se vyskytuje Val Kilmer. Ten má silně blonďatý přeliv, gay účes, divně se usmívá a celou dobu se dívá po Tomu Cruisovi. Tohle zkrátka nelze přehlédnout. Samozřejmě se na tom snímku silně podepsala doba vzniku takže ve výsledku je to propagandistická náborovka, ve které záporáky představují sovětské MIGy. Nicméně Top Gun má svoje kouzlo především kvůli leteckým scénám, které pak bravurně zparodoval Jim Abrahams v prvních Žhavých výstřelech. Co na tom, že scénář je strašný a Cruise přehrává. Top Gun je zkrátka guilty... (15.01.2011)

Kýč, patos, léto roku 1986, homo-pohledy nadržených maskulinních alfa-samců a Tom Cruise v roli namachrovanýho debílka se srostlým obočím v sentimentálním retro cringefestu, který je ve skutečnosti náborovu agitkou/reklamou americkýho námořnictva. Kluci si užijou stíhačky, holky zas obnažené vnady pilotů a naivní romantickou zápletku o tom, kterak si žák svou raketu v hangáru učitelky smočil...... jedna z těch rádoby "kultovních" klasik, která mě absolutně minula. (30.05.2022)

Jedinečnost Top Gunu spočívá mimo jiné v tom, že se skrze něj dá pochopit, proč Tony Scott tak často a rád používal teleobjektivy. Teleobjektivy tvoří jak známo podstatnou součást jeho režisérského rukopisu. Top Gun je toho dobrým příkladem, protože jsou tu použitý snad v 80% stopáže, ne-li víc. Důvod, proč tomu tak je, si můžeme ukázat na jednoduchém příkladu: představte si, že jste kameraman a někdo jako třeba Tony Scott po vás chce natočit letecké souboje. Jedno z klíčových rozhodnutí se týká toho, jak budete zabírat letadla. Buďto je můžete brát přes normální objektivy, aneb přes teleobjektivy. Normální objektivy, tzn. velký úhel záběru, způsobí, že letadlo se bude moct volně pohybovat od okraje záběru k okraji a bude působit dynamicky, zatímco okolní krajina statičtěji. Oproti tomu teleobjektivy, tzn. malý úhel záběru s extrémním přiblížením k předmětu, udělá z letadla statický prvek na pozadí dynamické a rozostřené krajiny. Toto druhé řešení má ovšem jednu dost nezanedbatelnou výhodu, protože piloti v kokpitu jsou obvykle snímání úplně stejně (kamera nalepená na pilota a dynamicky ubíhající krajina za ním), tudíž když se během soubojů přestřihává z letadla na pilota a vica versa, není v tom tak velký kontrast, jako kdyby se stříhalo z „velkého" pilota na „malé" letadlo brané normálními objektivy. Z hlediska střihu je řešení s teleobjektivy zkrátka lepší. Naopak když jede Tom Cruise na motorce, bere se to často spíš přes normální objektivy, protože žádné střihy na něho jako jezdce za řídítky neexistují, a cílem je naopak to, aby vynikla spíše okolní krajina, topící se čirou náhodu zrovna v tom nekýčovitějším kalifornském západu slunce. Top Gun tudíž chápu jak takovou esej na téma teleobjektivy, jejichž použití nemusí být navíc vůbec samoúčelný. Nejenže to je efektivní, protože teleobjektivy jakoby izolují předměty a odtrhávají je od okolí, což zde, kde letci během tréninku soupeří spíš sami se sebou než s nějakými dalšími piloty, má svůj pádný význam. Vedle toho je použití teleobjektivů i velmi efektní a dává to filmu zvláštní šmrnc. Nejznámějším příkladem této efektnosti je nejspíše scéna z Hitchcockova Psycha, ve které detektiv Arbogast padá ze schodů. Upřený pohled znehybnělé hlavy, snímaný na dynamicky se pohybujícím pozadí, v protikladu k tomu, co se děje ve „skutečnosti“, kde pozadí zůstává v klidu, zatímco hlava se pohybuje (podobně jako u pilotů v Top Gunu), konkuruje svou působivostí snad i slavné scéně ze sprchy. (24.02.2013)