Atentát

snímek plný napětí a akce, symbolicky doplněn o beethovenovu osudovou... plejáda hvězdných hereckých jmen, s jejichž postavami a osudy se divák snadno a rychle ztotožní, v druhé polovině hutná gradace až do samotného konce... i přes pár historických nepřesností a vlažnější začátek velmi dobrá rekonstrukce atentátu i mnohých událostí kolem něj, neřkuli dost možná nejlepší film tohoto budovatelského a později normalizačního režiséra... 70% (18.07.2012)

Natočit v roce 1964, tedy v době, kdy o ,,pražském jaru" ještě nikdo ani neslyšel, film o tom, že na našem území za Protektorátu existoval i jiný než komunistický odboj, ba dokonce že atentát na Heydricha (a tedy největší a nejdůležitější akci českého protifašistického odboje) nařídila exilová (komunistickou propagandou tolik ostouzená) Benešova vláda, je věc téměř nepochopitelná, hraničící se zázrakem. Ano, jistě, v roce 1964 již bylo znát jisté politicko-společenské tání, ale tady doslova praskly arktické ledy a Jiří Sequens proplul úžinou doby jako hotový ledoborec. Atentát je až překvapivě přesnou rekonstrukcí dobových událostí (samozřejmě s jistou uměleckou licencí - změněná jména parašutistů, Gabčíkova pozice při samotném atentátu atd.) a s náhledem na ně můžeme i z dnešního pohledu víceméně souhlasit, o kolika jiných filmech prošlých systémem schvalování, tedy komunistickou cenzurou, to dnes můžeme říci? (04.10.2012)

Bezkonkurenční věc. Pro mě osobně naprosto realisticky natočená, a to od začátku, od Beethovena, až do konce v kostele a kryptě pod ním... Čurdovo volání: "Kluci, vylezte, nic se vám nestane. Mně se taky nic nestalo!" mi v hlavě znělo dlouho. Zkrátka válečný film, který je nejlepší z českých, a směle se může měřit se zahraniční konkurencí. Kam se na Sequense hrabe Vávra - takovou atmosféru už nikdo neudělá. (24.09.2007)

společně se snímkem Nebeští jezdci se jedná o nejlepší válečný československý film. Vrcholný počin Jiřího Sequense st. Opravdu velice zdařilá , dostatečně ( jak jen to šlo ) přesná a působivá rekonstrukce atentátu na zastupujícího říšského prorektora Reinharda Heydricha v širších historických souvislostech. Výborné herecké výkony všech zůčastněných v čele s Radkem Brzobohatým, vynikající kamera, střih. Závěrečná přestřelka v kostele byla opravdu lahůdkou a nevyrovná se jí, co do realičnosti se týče mnoho současných snímků. A protože k tomuto tématu mě pojí dvě události : první z nich byla práce kdysi dávno, kterou jsem dělal při studiu o kostelu sv. Cyrila a Metoděje, kam se atentátníci uchýlili. Byl jsem tenkrát i uvnitř ( dělat fotografie ) a musím říct, že když jsem dole v kryptě viděl rozkutanou zeď a pajcr, kterým se " snažili " při zaplavení kostela atentátníci dostat pryč, úplně na mě dýchla atmosféra té doby a měl jsem nepříjemné mrazení po celém těle. Druhou událostí je fakt, že momentálně pracuji v areálu, kde se doteď nachází zámek ( ikdyž v dost ubohém stavu ), kde tehdy Reinhard Heydrich pobýval. Už kvůli těmto dvou událostem ( ale hlavně kvůli filmu samotnému ) nemůžu jinak než dát plné hodnocení. (17.02.2009)

Ač můj vkus nikdy nebyl naladěn na novou vlnu a kinematografie 60. let, ať už česká nebo světová, mne v naprosté většině případů míjí, tak Atentát považuji za výborný film, který je výjimečný v kontextu Sequensovy tvůrčí dráhy a ve srovnání s některými předcházejími českými širokoúhlými filmy kvalitativně zcela nepochybně o několik kategorií výš. Zpracovává do filmové podoby příběh o tom, jak několik českých hrdinů za druhé světové války neslo svůj pomyslný kříž na Golgothu, aby zbavili československý národ kata Heydricha. Pravdou sice je, že tvůrci sami o sobě prohlašovali, že se snažili co nejvíce přiblížit skutečným událostem a dobové recenze skloňovaly věrnost realitě ve všech možných pádech, ale v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by snímek byl do všech nejmenších detailů věrnou kopií toho, co se skutečně odehrálo. I pokud film zachycuje události tak významné jako Atentát, je nutné mít na paměti, že se filmový svět nerovná skutečnému a s výhradami přijít až v případě, kdy by režisér ve filmu postavil skutečnost na hlavu a zcela převrátil hodnoty činů, které opravdové osoby za svého života vykonaly. Navíc kdo může s přesnou jistotou určit, jaké materiály měli tvůrci během připravování filmu k dispozici. Ve výsledku Atentát ani neaspiruje na to, aby se stal věrnou kopií reality. K čemu by pak byly kompozice některých obrazů, jež připomínají spíše vizuální poetiku Františka Vláčila, než historický dokument prorežimního tvůrce. Neodvažuji se tvrdit, že jde o ty samé postupy u obou tvůrců - oproti Markétě Lazarové, kde je docela často důležitá akce zachycena rozostřeně na pozadí záběru, tak Sequens naopak zaostřuje na narativně důležité objekty a činnosti, čímž navozuje i více realistický dojem. U většiny scén režisér využil kompozici obrazu do hloubky, kdy je zabíráno větší množství postav od velkých detailů až po celky v jednom jediném záběru. Velmi často využívá pohybu panoramatického kamery k přenesení pozornosti diváka na jinou postavu, která se během záběru objeví v obraze, a ukončuje záběr velkým detailem na obličej postavy, kdy jsou na pozadí vidět další lidé, se nimiž byl hrdina ještě před několika vteřinami v interakci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil při porovnání s filmem Ať žije republika, že Atentát má při o 30 minut kratší délce téměř třikrát méně záběrů, přesto působí obrazově velmi dynamicky. Kamera je totiž neustále v pohybu a neustále předává pozornost od jedné postavy k druhé. Představitelé hlavních rolí odvádějí skvělé výkony a není jim prakticky co vytknout. Samotná závěrečná sekvence, kdy již parašutisté čekají nevyhnutelný konec, je koncentrovanou ukázkou většiny užitých stylistických postupů ve filmu a ještě dlouho po závěrečných čtyřech výstřelech parafrázujících motiv z Beethovenovy Osudové symfonie mi v uších zněla slova: "Vzdejte se, nic se vám nestane!" (10.12.2009)