Atentát

Je plusom, že Sequens sa snažil o čo najväčšiu autenticitu (podarilo sa, až na postavu Gabčíka!), napriek tomu atentát na Heydricha vtesnať so všetkými dôležitými okolnosťami do 98 minút je podľa mňa nadľudský výkon (malé mínus, hlavne pre tých, ktorý o udalosti majú čo-to "načítané"). Nutné oklieštenie príbehu sa myslím podarilo najlepšie ako sa dalo. Herci, vykreslenie doby, ako aj kulisy (najmä kostol, pohrebný sprievod) boli maximálne dôveryhodné. To čo mi ostane v pamäti snáď navždy sú posledné minúty filmu - bezvýchodiskové bránenie sa nemeckej presile v kostolnom sklepe a zároveň frenetické nemecké hlásenie do ampliónu "vylezte, nič sa vám nestane" - zimomriavky ako už dlho nie! Film, ktorý má svoju cenu nielen ako memento jednej kľúčovej udalosti, ale aj so striktne kinematografického pohľadu... (07.06.2012)

O tomto malom klenote vojnového československého filmu som dodnes nemal ani poňatia a som nesmierne rád, že som naňho narazil. Sequens natočil film o atentáte na Heydricha veľmi prehľadne, čo sa týka aj politiky a zoskupil ho troch odlišných častí, čo tiež umožňuje sa divákovi lepšie zorientovať v historických reáliách (ja som podrobnosti o atentáte vôbec nepoznal) a získava tým film na poriadnej gradácii. Sequens si tu obľúbil Brzobohatého v obkľúčení a bez šance a tak si to spolu zopakovali v Pěníčkovi a Paraplíčku. Toto je rozhodne záživnejšia forma získavania historických faktov ako zo stredoškolských učebníc, takže by som film doporučoval ako povinné školské predstavenia pri preberaní zásadných domácich udalostí druhej svetovej vojny. (22.09.2013)

Ač můj vkus nikdy nebyl naladěn na novou vlnu a kinematografie 60. let, ať už česká nebo světová, mne v naprosté většině případů míjí, tak Atentát považuji za výborný film, který je výjimečný v kontextu Sequensovy tvůrčí dráhy a ve srovnání s některými předcházejími českými širokoúhlými filmy kvalitativně zcela nepochybně o několik kategorií výš. Zpracovává do filmové podoby příběh o tom, jak několik českých hrdinů za druhé světové války neslo svůj pomyslný kříž na Golgothu, aby zbavili československý národ kata Heydricha. Pravdou sice je, že tvůrci sami o sobě prohlašovali, že se snažili co nejvíce přiblížit skutečným událostem a dobové recenze skloňovaly věrnost realitě ve všech možných pádech, ale v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by snímek byl do všech nejmenších detailů věrnou kopií toho, co se skutečně odehrálo. I pokud film zachycuje události tak významné jako Atentát, je nutné mít na paměti, že se filmový svět nerovná skutečnému a s výhradami přijít až v případě, kdy by režisér ve filmu postavil skutečnost na hlavu a zcela převrátil hodnoty činů, které opravdové osoby za svého života vykonaly. Navíc kdo může s přesnou jistotou určit, jaké materiály měli tvůrci během připravování filmu k dispozici. Ve výsledku Atentát ani neaspiruje na to, aby se stal věrnou kopií reality. K čemu by pak byly kompozice některých obrazů, jež připomínají spíše vizuální poetiku Františka Vláčila, než historický dokument prorežimního tvůrce. Neodvažuji se tvrdit, že jde o ty samé postupy u obou tvůrců - oproti Markétě Lazarové, kde je docela často důležitá akce zachycena rozostřeně na pozadí záběru, tak Sequens naopak zaostřuje na narativně důležité objekty a činnosti, čímž navozuje i více realistický dojem. U většiny scén režisér využil kompozici obrazu do hloubky, kdy je zabíráno větší množství postav od velkých detailů až po celky v jednom jediném záběru. Velmi často využívá pohybu panoramatického kamery k přenesení pozornosti diváka na jinou postavu, která se během záběru objeví v obraze, a ukončuje záběr velkým detailem na obličej postavy, kdy jsou na pozadí vidět další lidé, se nimiž byl hrdina ještě před několika vteřinami v interakci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil při porovnání s filmem Ať žije republika, že Atentát má při o 30 minut kratší délce téměř třikrát méně záběrů, přesto působí obrazově velmi dynamicky. Kamera je totiž neustále v pohybu a neustále předává pozornost od jedné postavy k druhé. Představitelé hlavních rolí odvádějí skvělé výkony a není jim prakticky co vytknout. Samotná závěrečná sekvence, kdy již parašutisté čekají nevyhnutelný konec, je koncentrovanou ukázkou většiny užitých stylistických postupů ve filmu a ještě dlouho po závěrečných čtyřech výstřelech parafrázujících motiv z Beethovenovy Osudové symfonie mi v uších zněla slova: "Vzdejte se, nic se vám nestane!" (10.12.2009)

"Plníme jenom rozkaz... Naše svědomí je čisté." _____________ Minulý víkend som bol v Prahe, dokonca priamo v osudnej krypte a myslím si, že práve tomu vďačím za to, že na mňa Atentát tak veľmi zapôsobil... Vo filme bolo pre mňa skutočne zaujímavé sledovať dianie pod pravoslávnym chrámom a popritom si zároveň porovnávať priestory, ktoré som nedávno videl na vlastné oči. A človeka z toho naozaj mrazí, keď si uvedomí, čomu všetkému museli títo parašutisti čeliť. Tento film z dnešného uhlu pohľadu už síce nie je nijaký obrovský majstrštyk, ale na to, že vznikol v roku 1964 (!) je to naozaj ohromujúce predstavenie, ktoré diváka aj po tak dlhom čase ešte stále dokáže veľmi pútavo previesť známou históriou, na ktorú by sa nikdy nemalo zabudnúť – atentát na Heydricha je právom označovaný ako ten najhrdinskejší čin druhej svetovej vojny... Aj napriek tomu, že zo začiatku je tempo rozprávania v tomto filme veľmi pomalé a v závere priam bleskurýchle som si zhliadnutie Atentátu naozaj vychutnal a preto mu nemôžem dať menej (ale ani viac) ako 8,5 výstrelov zo samopalu z 10... Pre porovnanie si dnes večer pozriem aj amerického Anthropoida... (22.03.2023)

Atentát tak trochu doplatil na časovou souslednost s Anthropoidem, jež šel do kin cirka před rokem a kterého jsem tedy relativně nedávno viděl. Zpracování dané historické události je totiž v podstatě analogické, snad až na zde díky bohu vynechanou patetickou romantickou linku, tudíž jsem měl po celou dobu stopáže neodbytný pocit "Tohle už jsem někde viděl"... 80% (06.01.2018)