Atentát

O tomto malom klenote vojnového československého filmu som dodnes nemal ani poňatia a som nesmierne rád, že som naňho narazil. Sequens natočil film o atentáte na Heydricha veľmi prehľadne, čo sa týka aj politiky a zoskupil ho troch odlišných častí, čo tiež umožňuje sa divákovi lepšie zorientovať v historických reáliách (ja som podrobnosti o atentáte vôbec nepoznal) a získava tým film na poriadnej gradácii. Sequens si tu obľúbil Brzobohatého v obkľúčení a bez šance a tak si to spolu zopakovali v Pěníčkovi a Paraplíčku. Toto je rozhodne záživnejšia forma získavania historických faktov ako zo stredoškolských učebníc, takže by som film doporučoval ako povinné školské predstavenia pri preberaní zásadných domácich udalostí druhej svetovej vojny. (22.09.2013)

společně se snímkem Nebeští jezdci se jedná o nejlepší válečný československý film. Vrcholný počin Jiřího Sequense st. Opravdu velice zdařilá , dostatečně ( jak jen to šlo ) přesná a působivá rekonstrukce atentátu na zastupujícího říšského prorektora Reinharda Heydricha v širších historických souvislostech. Výborné herecké výkony všech zůčastněných v čele s Radkem Brzobohatým, vynikající kamera, střih. Závěrečná přestřelka v kostele byla opravdu lahůdkou a nevyrovná se jí, co do realičnosti se týče mnoho současných snímků. A protože k tomuto tématu mě pojí dvě události : první z nich byla práce kdysi dávno, kterou jsem dělal při studiu o kostelu sv. Cyrila a Metoděje, kam se atentátníci uchýlili. Byl jsem tenkrát i uvnitř ( dělat fotografie ) a musím říct, že když jsem dole v kryptě viděl rozkutanou zeď a pajcr, kterým se " snažili " při zaplavení kostela atentátníci dostat pryč, úplně na mě dýchla atmosféra té doby a měl jsem nepříjemné mrazení po celém těle. Druhou událostí je fakt, že momentálně pracuji v areálu, kde se doteď nachází zámek ( ikdyž v dost ubohém stavu ), kde tehdy Reinhard Heydrich pobýval. Už kvůli těmto dvou událostem ( ale hlavně kvůli filmu samotnému ) nemůžu jinak než dát plné hodnocení. (17.02.2009)

Ač můj vkus nikdy nebyl naladěn na novou vlnu a kinematografie 60. let, ať už česká nebo světová, mne v naprosté většině případů míjí, tak Atentát považuji za výborný film, který je výjimečný v kontextu Sequensovy tvůrčí dráhy a ve srovnání s některými předcházejími českými širokoúhlými filmy kvalitativně zcela nepochybně o několik kategorií výš. Zpracovává do filmové podoby příběh o tom, jak několik českých hrdinů za druhé světové války neslo svůj pomyslný kříž na Golgothu, aby zbavili československý národ kata Heydricha. Pravdou sice je, že tvůrci sami o sobě prohlašovali, že se snažili co nejvíce přiblížit skutečným událostem a dobové recenze skloňovaly věrnost realitě ve všech možných pádech, ale v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by snímek byl do všech nejmenších detailů věrnou kopií toho, co se skutečně odehrálo. I pokud film zachycuje události tak významné jako Atentát, je nutné mít na paměti, že se filmový svět nerovná skutečnému a s výhradami přijít až v případě, kdy by režisér ve filmu postavil skutečnost na hlavu a zcela převrátil hodnoty činů, které opravdové osoby za svého života vykonaly. Navíc kdo může s přesnou jistotou určit, jaké materiály měli tvůrci během připravování filmu k dispozici. Ve výsledku Atentát ani neaspiruje na to, aby se stal věrnou kopií reality. K čemu by pak byly kompozice některých obrazů, jež připomínají spíše vizuální poetiku Františka Vláčila, než historický dokument prorežimního tvůrce. Neodvažuji se tvrdit, že jde o ty samé postupy u obou tvůrců - oproti Markétě Lazarové, kde je docela často důležitá akce zachycena rozostřeně na pozadí záběru, tak Sequens naopak zaostřuje na narativně důležité objekty a činnosti, čímž navozuje i více realistický dojem. U většiny scén režisér využil kompozici obrazu do hloubky, kdy je zabíráno větší množství postav od velkých detailů až po celky v jednom jediném záběru. Velmi často využívá pohybu panoramatického kamery k přenesení pozornosti diváka na jinou postavu, která se během záběru objeví v obraze, a ukončuje záběr velkým detailem na obličej postavy, kdy jsou na pozadí vidět další lidé, se nimiž byl hrdina ještě před několika vteřinami v interakci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil při porovnání s filmem Ať žije republika, že Atentát má při o 30 minut kratší délce téměř třikrát méně záběrů, přesto působí obrazově velmi dynamicky. Kamera je totiž neustále v pohybu a neustále předává pozornost od jedné postavy k druhé. Představitelé hlavních rolí odvádějí skvělé výkony a není jim prakticky co vytknout. Samotná závěrečná sekvence, kdy již parašutisté čekají nevyhnutelný konec, je koncentrovanou ukázkou většiny užitých stylistických postupů ve filmu a ještě dlouho po závěrečných čtyřech výstřelech parafrázujících motiv z Beethovenovy Osudové symfonie mi v uších zněla slova: "Vzdejte se, nic se vám nestane!" (10.12.2009)

Film z průběhu války, který doplňuje skvělou sbírku československých válečných filmů. Vynikající zpracování v uvolněných 60tých letech je určitě znát. Film spíše vysvětluje proč to bylo nutné a vůbec popisuje vážnost rozhodnutí k atentátu na Heydricha. Film pochopitelně vychází ze skutečnosti, takže závěrečná scéna z kostela je opravdu vrchol filmu. (15.09.2011)

Film, který nemá (téměř) chybu po stránce scénáře (a jeho značné věrnosti skutečným událostem), kamery (při závěrečné scéně v kryptě tak nádherně prosvítá světlo skze stropní okno), výpravy a režie (přestřelka v kostele nemá v našem filmu obdoby a ani mnoho současných triky napěchovaných filmů se jí neblíží co do dynamiky a realističnosti). Musím také říct, že Beethovenova pátá symfonie se mi nikdy tak nezarývala pod kůži jako v tomto filmu. Malou muškou je drobná nedotaženost dějové linie s Cannarisem, ale to je jen drobnost. Takových 90%. (29.10.2005)