Way Leading to Happiness
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav PazderníkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiřina Švorcová, Bohumil Švarc st., Otakar Dadák, Věra Kalendová, Jaroslav Seník, Vladimír Hlavatý, Ella Nollová, Antonín Šůra, Jaroslav Lokša (více)Obsahy(2)
Vlasta Tomešová se vrací ze stavby mládeže do rodné vsi rozhodnuta stát se traktoristkou. Její otec jako jeden z mála nevstoupil do zemědělského družstva a dceřin plán odmítá. Tomeše ovlivňuje a bezohledně zneužívá nejbohatší sedlák ze vsi Fulín. Vlasta i za cenu konfliktu s otcem nastupuje do traktorové stanice. Garážmistr Karásek má námitky, protože i jeho vlastní žena se emancipuje. Vlastino přátelství s traktoristou Oldou přerůstá v láskyplný vztah. Vlasta se stává traktoristkou a má před sebou první důležitou orbu - právě u Fulína. Zlomyslný kolega Pepek jí však tajně vypustil naftu a Vlasta uvízne na poli. Fulín situaci využije a odmítne Tomešovi půjčit slíbený pár koní. Vlasta s pomocí přátel v prodloužené noční směně zorá otcova pole. Tomeš už pochopil Fulínovu zákeřnost a poté, co se smířil s dcerou, vstoupí do družstva. Vlasta přesvědčí družstevníky o nutnosti scelit malá políčka. Nakonec se všichni zúčastní slavnostního rozorání mezí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
Jméno Jiřího Sequense, jakožto jednoho z nejservilnějších stoupenců komunistického režimu, není třeba dlouho představovat. Byť měl tento autor jako jeden z mála alespoň pár světlých chvilek v podobě Hříšných lidí města pražského, do povědomí diváků se zapsal především jako tvůrce ukázkových balastů oslavujících socialismus vždy a všude. Již svým debutem z roku 1951 s názvem „Cesta ke štěstí“ dal plně najevo, kudy se jeho tvorba bude ubírat. Film je zasazen do zemědělského prostředí a má nám ukázat, že rolníci, kteří svůj grunt odevzdali do správy JZD, jsou o mnoho kroků napřed než Ti, kteří (dnes již pochopitelně) hájili svůj majetek do posledních chvil. Zároveň nám snímek představuje budoucí komunistickou hereckou ikonu Jiřinu Švorcovou (jde o její druhou roli, první byla ve Steklého Temnu o rok dříve) v neodolatelné roli traktoristky. Je s podivem, že později v 70. letech některé režimní publikace tento Sequensův debut označují za nevyzrálý a málo propracovaný a dávají přednost v pořadí druhému Sequensově skvostu „Olověný chléb“ (1953). Po zhlédnutí filmu však je nad slunce jasné, že ona kvazipropracovanost je více než dostatečná, neboť dílo obsahuje veškerou debilitu, kterou do něj objektivně šlo zahrnout. ()
Vazeni normalizacni sudruhovia, nasrane militantne feministky, klobaskovi ynzinieri, moralne autority, mentalni invalidi, pravidelni -i menej pravidelni citatelia Leninovych Aprilovych tez, uspesni -i menej uspesni absolventi VUMLu, zakomplexovane a zamindrakovane nuly, prechytrale tlchuby, mentalne dezorientovane osoby, dementali, spiny tlste dementne, mentali, blazni, pozerski dementalni artovi ufoni a ezotericki autisti. Je mi naprosto jasne, ze automaticky davate odpad aj budovatelskym filmom z byvaleho Ceskoslovenska z 50. rokov, no ale ja sa s tunajsimi odpadistami jaxi nemozem stotoznit. Nie preto, zeby som holdoval komunizmu alebo nedajRamzes nejakemu dalsiemu -izmu, ale proste preto, lebo tieto stare budovatelske agitky 50. rokov mali v sebe zabudovany zivotny optimizmus a vieru v krajsie zajtrajsky. Nejdem tu vypisovat odborne kecy ohladom technickej stranky filmu - tuna rad prenecham priestor filmovym yntelygentom, aby mohli najmenej 25 -izmami opisat velku cerstvu teplu sracku. Ja si tiez zijem svetskym zivotom, preto mne stacil xpokojnosti optimisticky duch a viera v dobro a v to, ze na kazde riesenie sa najde problem, teda pardon, na kazdy problem sa najde riesenie. V tomto duchu tuna vystupuje aj pani Svorcova, ktora si sadla za volant traktoru rozoravat domace - ceskoslovenske - polia. Vo filme su pritomne aj silnejsie sceny /konflikt otec -dcera/, ale film ma slusne tempo, nuda dostala len minimum priestoru a nejedneho diviaka potesi optimisticky zaver. 40 % ()
Komunismus je vedle moru, španělské chřipky a válek nejhorší věcí, která může postihnout lidstvo. Jen myšlenka na něj nebo lidi za ním stojící uráží každého slušného člověka. Tahle doba byla pro tvoření filmů něco jako špatná úroda - většina z toho se rodilo, tak zapáchalo, hnilo, zkrátka nebylo k použití. Stejně na mě působí Cesta ke štěstí. Nechť se všichni komunisté i se Švorcovou navždy smaží v pekle a ať jsou jako toto hovno rychle zapomenuti. ()
"Ruměné jablíčko z jabloně padá / Krajino líbezná, jak tě mám ráda / Krajino líbezná, krajino mírná / Člověk se zadívá do nedozírna / Po modré obloze obláček plove / Všechno jak bývalo a přece nové / Zdaleka vibruje motoru chvění / Mládí tě domove k lepšímu mění / Krásně je na světě a já jsem mladá / Domove, domove, jak tě mám ráda / Domove, domove, jak tě mám ráda." ()
No dobrý, to je zase něco pro Vás co? Jednoduše to zkritizovat, komunismus todle a komunismu tamdlencto... Dobrý odsuzuju politické zločiny 50tých let, ale mam rád filmy podobného ražení, protože jsem schopnej tu propagandu nevnímat, zkuste to taky občas, no a nebo radši né. Nechci zatěžovat Vaše americkou filmotékou změklé mozky. Tohle je film o poctivé společné práci, která je od lidí a pro lidi, ne pro nadnárodní společnosti, který by nejradši zaměstnávali lidi zadarmo. Odhodlaná pracovnice Vlasta i přes posměch a nedůvěru okolí, i vlastního otce, se rozhodne k vyplnění svého přání, které je jednoznačně se začlenit do traktoristického družstva. Nakonec vše dobře dopadne a Vlasta nejen že dokáže otci, že se jí křivdil, ale také dopomůže tomu, aby byl dostatek chleba pro všechny poctivě pracující. Tohle aplikovat dnes, tak by asi se hodně lidí nenajedlo. ()
Reklama