Way Leading to Happiness
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav PazderníkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiřina Švorcová, Bohumil Švarc st., Otakar Dadák, Věra Kalendová, Jaroslav Seník, Vladimír Hlavatý, Ella Nollová, Antonín Šůra, Jaroslav Lokša (více)Obsahy(2)
Vlasta Tomešová se vrací ze stavby mládeže do rodné vsi rozhodnuta stát se traktoristkou. Její otec jako jeden z mála nevstoupil do zemědělského družstva a dceřin plán odmítá. Tomeše ovlivňuje a bezohledně zneužívá nejbohatší sedlák ze vsi Fulín. Vlasta i za cenu konfliktu s otcem nastupuje do traktorové stanice. Garážmistr Karásek má námitky, protože i jeho vlastní žena se emancipuje. Vlastino přátelství s traktoristou Oldou přerůstá v láskyplný vztah. Vlasta se stává traktoristkou a má před sebou první důležitou orbu - právě u Fulína. Zlomyslný kolega Pepek jí však tajně vypustil naftu a Vlasta uvízne na poli. Fulín situaci využije a odmítne Tomešovi půjčit slíbený pár koní. Vlasta s pomocí přátel v prodloužené noční směně zorá otcova pole. Tomeš už pochopil Fulínovu zákeřnost a poté, co se smířil s dcerou, vstoupí do družstva. Vlasta přesvědčí družstevníky o nutnosti scelit malá políčka. Nakonec se všichni zúčastní slavnostního rozorání mezí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
"Už víte odkud vítr fouká?" "Fouka" Cha cha cha ... Bolela mě prdel od traktoru, ruce od volantu a huba od smíchu ... Tak jsem naposledy nasmál u Monty Pythonů a to bez urážky. Tenhle film je to nejblbější, nejstupidnější, co se dá vidět ... Vlasta všem ukáže co je STS Chvojkovice Brod, zorá meze, udobří se s otcem a najde pravou lásku v podobě na 150% makajícího Oldy ... Při jednotlivých scénách jasně poznáváte: scény od Sklepáků, herecké výkony od Cimrmanů, dialogy z České sody ... Narozdíl od nich je to myšleno vážně a to je na tom to nejkrásnější. Ne vůně motoru, pyžmo úderníků, úsměv Jiřinky, kukle pijícího - ech pikle kujícího statkáře, ale ta naděje v lepší zítřky s heslem "Málo mezí v JZD, více chleba v národě!" ()
„Zlomila se mi páka od pluhu." Krásné to časy, kdy emancipované dívky snily o tom, že budou rozorávat meze traktorem a ve volných chvílích se s úsměvem od ucha k uchu procházely po stráni a zpívaly o mládí, krajině (a traktorech). Cesta ke štěstí a zrovnoprávnění vede přes STS. Ta je nadřazena soukromému prostoru, nenabízejícímu srovnatelnou satisfakci. Uklizená kuchyň boji za mír a socialismus nepomůže. Práce na poli ano. Osedlávání neselhávajících Zetorů (namísto bujných ořů) nahrazuje veškeré slasti, které by se mohly odehrávat v soukromí, jehož neexistence je zde přijímána za normu. Mladí milenci jsou ze svého intimního sbližování vyrušeni bdělým soudruhem a prakticky jim nezbývá, než coby největší odměnu a prostředek k uvolnění potlačené sexuality přijmout jízdu ve fetišizovaných traktorech („Tak si ho nahoď"), symbolech všeho nového a progresivního. Zpátečníky upřednostňující individuální zájmy před kolektivním a lpící na tradiční dělbě rolí (a práce) je třeba naočkovat pokrokovými myšlenkami, protože v socialismu, jak jej zobrazují podobné budovatelské kýče, nakonec nesejde na tom, zda jste muž nebo žena, ale jestli si myslíte totéž, co předseda družstva. 15% ()
Svazačka. Zvláštní, podmračený úsměv. Urputnost. Prdel jak štýrskej valach, Hnusný zmijovkový punčochy a sukně barvy čerstvě vysravnýho hovna (to poslední nevim, pravda jistě, páč film je ČB, ale určitě to tak bylo). To je celá ta ideologie. Každej film, co se snaží propagovat ideologii je směšnej a ubohej, tenhle z před šedesáti lety stejně jako tenhle ze současnosti. ()
Jméno Jiřího Sequense, jakožto jednoho z nejservilnějších stoupenců komunistického režimu, není třeba dlouho představovat. Byť měl tento autor jako jeden z mála alespoň pár světlých chvilek v podobě Hříšných lidí města pražského, do povědomí diváků se zapsal především jako tvůrce ukázkových balastů oslavujících socialismus vždy a všude. Již svým debutem z roku 1951 s názvem „Cesta ke štěstí“ dal plně najevo, kudy se jeho tvorba bude ubírat. Film je zasazen do zemědělského prostředí a má nám ukázat, že rolníci, kteří svůj grunt odevzdali do správy JZD, jsou o mnoho kroků napřed než Ti, kteří (dnes již pochopitelně) hájili svůj majetek do posledních chvil. Zároveň nám snímek představuje budoucí komunistickou hereckou ikonu Jiřinu Švorcovou (jde o její druhou roli, první byla ve Steklého Temnu o rok dříve) v neodolatelné roli traktoristky. Je s podivem, že později v 70. letech některé režimní publikace tento Sequensův debut označují za nevyzrálý a málo propracovaný a dávají přednost v pořadí druhému Sequensově skvostu „Olověný chléb“ (1953). Po zhlédnutí filmu však je nad slunce jasné, že ona kvazipropracovanost je více než dostatečná, neboť dílo obsahuje veškerou debilitu, kterou do něj objektivně šlo zahrnout. ()
Tato příkladná agitka nabádá, že cesta ke štěstí vede jedině skrze poctivou práci, že uplatnit se může každý, třeba i podnikavá dívka, když s nadšením zasedne na volant traktoru a jme se rozorávat meze. Navíc odhalí pletichy bohatého sedláka a naivní, nedůvěřivé vesničany přesvědčí o výhodách družstevního hospodaření. To vše zamýšleno smrtelně vážně. Jako u většiny ostatních budovatelských filmů dávam *. A to za zábavnost. Film je natolik stupidní, že jsem se několikrát upřímně rozesmál. ()
Reklama